Rychle průmyslově se rozvíjející Rumburk potřeboval i rychlejší spojení se světem. Proto byla v letech 1866-1868 vybudována železniční trať Rumburk - Bakov. Před 140 roky, 16. ledna 1866, byla stavba slavnostně zahájena.
V roce 1896 dostali rumburští občané dva nemalé dary. Do provozu byly uvedeny městské lázně, které nabízely vanové a sprchové koupele, masáže a lázně parní a horkovzdušné. Byly vybudovány ve Vrchlického ulici poblíž Lužického náměstí, dnes v této budově najdeme Pizzerii Sluníčko a prodejnu s nábytkem.
Druhou, dlouho očekávanou událostí bylo vybudování městské elektrárny. Radostným dnem pro celé město byl 12. prosinec 1896, kdy se poprvé rozzářilo elektrické světlo. Byl to významný krok vpřed. I elektrárna stála v dnešní Vrchlického ulici. Rozvod stejnosměrného proudu byl veden převážně zemními kabely, jak do domů, tak pro veřejné osvětlení.
Městské lázně byly (myslím, že na začátku padesátých let) zrušeny, vlak však jezdí dodnes a elektrický proud, i když s mnoha moderními úpravami, svítí a pracuje už plných 110 let. A bude pracovat dál, vždyť si bez něho život těžko dovedeme představit.
V souvislosti se zvýšením počtu obyvatel přestalo v Rumburku koncem 19. století vyhovovat zásobování pitnou vodou. Trvalo to však rovných dvacet let, než se dospělo k rozhodujícímu kroku. 6. ledna 1886 navrhl zvláštní výbor vytvořený ke studiu projektu městskému zastupitelstvu vybudování nového vodovodu, a to tento návrh 4. února 1886 jednomyslně přijalo. První symbolický výkop se uskutečnil 27. dubna a 31. října 1886 bylo celé dílo slavnostně předáno a otevřeno.
Podle prof. Willigka z německé polytechnické fakulty v Praze, který v roce 1884 provedl analýzu zdejší vody i celkového stavu prameniště, byla voda protékající v té době rumburským vodovodem vyhodnocen jako nejlepší pramenitá voda v Čechách. Jeho slova potvrdil i stavební ředitel Rudolf ze Žitavy.
Významným datem se šestkou na konci je i 27. září 1896, kdy byla na kopci Dýmník (516 m) za účasti mnoha set občanů města a hostů otevřena rozhledna, která byla na počest hlavního mecenáše stavby - rumburského radního Augusta Wenschuha, nazvána „Augustova věž“.
