Letos již počtvrté bude v sobotu 17. prosince do Rumburka rumburskými skauty přivezen svatý plamínek z dalekého Betléma.
Betlémské světlo, které se od začátku prosince šíří z Betléma do celého světa, od lampičky k lampičce, od jednoho člověka k druhému, je symbolem vzájemného pochopení a lásky mezi lidmi. Připomíná poselství andělů, kteří zvěstovali narození Ježíše Krista.
Betlémské světlo bude hořet na rumburské faře od 17. prosince až do Štědrého dne, kdy bude po Svaté mši půlnoční zhasnuto. Ten, kdo bude chtít, aby i do jeho domova zavítalo světlo z Betléma, může přijít na faru každý den do 16.30 hod. a zapálit si zde svou svíčičku nebo lampičku. Podarovat tímto světlem je možné kohokoliv, své příbuzné a přátele, sousedy, křesťany a jinověrce, ale i neznámé lidi. Je to dar, který nestojí vůbec nic a přesto potěší. Přátelské gesto, které lidi sbližuje a přináší do jejich domovů to lepší z nás.
Betlémské světlo pochází z městečka Betlém, kde se narodil Ježíšek, odkud pochází král David a kde se později narodil i jeden z jeho potomků, svatý Josef. Betlém leží přibližně osm kilometrů na jih od Jeruzaléma na cestě k Hebronu uprostřed věčně zelených olivových hájů. Hebrejsky se jmenuje Bet-le-hem, tedy Dům chleba. Dnes zde žije asi osm tisíc obyvatel, převážně křesťanů. Je významným poutním městem navštěvovaným věřícími z celého světa. Evangelista Matouš vzpomíná, že právě o Betlémě napsal prorok: „
Ty Betléme zdaleka nejsi nejmenší mezi předními městy Judska, protože právě z tebe vyjde vládce, který má spravovat můj lid izraelský.“
Když přišel sv. Josef s Pannou Marií k zápisu do Betléma, nenašlo se pro ně v hospodě místa. Josef s Marií byli nuceni uchýlit se do jedné z betlémských jeskyní, které sloužily jako dočasné přístřešky mnohým pastýřům. Právě oni byli první, kteří se přišli Jezulátku v jesličkách poklonit.
Téměř před 900 lety se začala šířit tra-dice betlémského světla. Zachována je z pověsti italského města Florencie.
Mohamedánští Selžokové či Seldžukové v desátém a jedenáctém století postupně obsadili celé území Malé Asie a křesťanským poutníkům tak odřezali všechny cesty k posvátným místům. Římský papež Urban II. proto vyzval evropské rytíře, aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od mohamedánů především Betlém jako rodiště Ježíše Krista a Jeruzalém s Kristovým hrobem. Rytíři si připevňovali na oděv červené kříže, podle kterých byli pojmenováni křižá-ci. Uskutečnili osm křižáckých výprav. Bohužel pouze při první z nich se jim podařilo dostat se až do Jeruzaléma. Na výpravu se prý dali najmout i mladíci z Florencie a jeden z nich se zapřísáhl, že když se vrátí, donese do rodného města plamínek ohně z betlémské baziliky. Málokdo mu tehdy věřil. Po třech letech, těsně před Vánocemi, dorazili do Florencie zubožení, zesláblí a otrhaní mládenci. V jejich čele kráčel jeden se zapálenou svíčkou. Florenťané v nich jen těžko poznávali své syny, kteří táhli proti mohamedánům. Všichni přísahali, že plamínek je skutečně z Betléma a onen mládenec jej nesl v čase i nečase, po souši i po moři, jen aby splnil svůj slib. Ve středověku to byl první a poslední plamínek přímo z rodiště Ježíše Krista.
Novodobá tradice přichází z Rakouska
Když v rakouském městě Linz před pár lety přemýšleli, jak obohatit televizní akci na pomoc tělesně postiženým dětem, přišli na jedinečný nápad. Před Vánocemi poslali letadlem do Betléma tělesně postižené dítě, které v bazilice Narození při jesličkách odpálilo z věčného světla plamínek a vzápětí jej letadlem přivezlo do Linze. Tam se jej ujali místní skauti, kteří jej štafetovitě roznášeli po celém Rakousku. Po pádu totalitních režimů v Evropě, po roce 1990, se tento zvyk rozšířil i do sousedních zemí. V domluvený den, po slavnostní ekumenické pobožnosti, si skauti plamínek odpálí od Betlémského světla a odvezou jej do své vlasti. Rok od roku se rozšiřuje počet účastníků a zemí při rozšiřování světla pokoje a míru, které vyzařuje z Betléma. Dnes již svítí ve čtrnácti zemí Evropy.
