ŠLUKNOV
První písemný doklad potvrzující existenci Šluknova nacházíme v tzv. Lužickém kodexu (Codex Lusatiae...) z roku 1281. Název vznikl snad od Slaukenowe - Slávkov, Slávkův luh, dle německých kronikářů od Schluttenau - rákosový luh, rákosiště.
Prvními feudálními držiteli tolštýnsko-šluknovského panství byli Berkové z Dubé, kteří však sídlili na hradě Hohenstein v Sasku. Šluknov s tvrzí se stává správním a hospodářským střediskem jejich državy na české půdě. Na žádost Hynka Berky byl v roce 1359 Šluknov povýšen na město a králem mu tak bylo uděleno trhové právo. Ještě větší výsady a práva získává Šluknov za vlády Šlejniců. V roce 1648 bylo šluknovské panství prodáno Ottovi ze Starscheldu, kterému bylo později konfiskováno a prodáno Wolfgangu, hraběti Mansfeldovi. Dalšími majiteli šluknovského panství se stávají Harrachové, v jejichž držení zůstalo až do roku 1876, kdy bylo celé panství prodáno saskému obchodníku s dřívím, komerčnímu radovi Arnoštu Grumdtovi z Drážďan. Od jeho potomků odkoupil panství Ervín Leopold hrabě Nostic-Rieneck a zůstává jeho majitelem až do roku 1945.
Řemesla, cechy a průmysl
Nejrozšířenějším zdrojem obživy Šluknovanů bylo zemědělství a chov dobytka, ale také tkalcovství. Tkalcovské řemeslo přinesli do výběžku franští přistěhovalci. Představiteli řemesel byly cechy. Ve Šluknově působil cech tkalcovský (od roku l500), řeznický (1543), krejčovský (1548), ševcovský (1548), kovářský a zámečnický (1560), kolářský (1562). Další rozvoj cechů nastal na začátku 17. století.
Na počátku průmyslového rozvoje v roce 1715 měl Šluknov 3332 obyvatel a byl právem označován za průmyslové a ekonomické centrum Šluknovska. Potom ale přišel v roce 1838 katastrofální požár, který zasadil městu smrtelnou ránu, z níž se město již nevzpamatovalo. Okolní menší obce jako Rumburk nebo Varnsdorf ho průmyslově přerostly.
Dolování a těžba nerostů
Počátky dolování a těžby nerostů sahají až do 15. století. Král Vladislav Jagellonský udělil Šlejnicům v roce 1484 kutací právo, ale již dříve se patriarcha rodu Haugold pokouší v okolí Lobendavy o těžbu zlata. V roce 1509 za Jindřicha ze Šlejnic se patrně otvírá na kopci Schweidrich důl na měď. Na kopci Hrazeném se pokoušel o těžbu stříbra Jiří Šlejnic v blízkosti nynějších vodovodních pramenů. V druhé polovině 18. století nechal hrabě Harrach zavádět u Knížecího pokusně těžbu uhlí, aby předešel v budoucnu hrozícímu nedostatku dříví. Povolal horníky z Moravy a vrchním důlním (štajgrem) ustanovil Kristiána Šebestiana Ludwiga. Po neúspěchu těchto pokusů následovaly další pokusy o těžbu uhlí u Křečan (Rauchenberg) a u Botznu (nynější vrch Partyzán) v Císařském. Tyto pokusy stály hraběte 7 tisíc rakouských zlatek. Roku 1897 zahájil továrník Richter z Varnsdorfu nové těžební pokusy na Schweidrichu. Zkoušky vytěžené rudy prokázaly pozoruhodný obsah niklu (l2-19 %) a jen nepatrné množství stříbra a zlata. Půda v okolí šachty slibovala nadějnou výtěž okru.
Cesty, silnice a železnice
Nejstarší cesta (kolem roku 1300) spojovala především všechny hrady a hrádky od Tolštejna údolím Křinice až do saského Hohnsteinu. Ze Šluknova odbočovala cesta přes dnešní Sohland do Budyšína. Již dlouho před rokem 1440 procházela Šluknovem „Solná cesta“. Železnice pronikla do výběžku až v druhé polovině 19. století. Do Šluknova přijel první vlak v lednu 1886. Od roku 1810 provozovala vrchnost doručování dopisů i přepravu osob dostavníkem ve vlastní režii. Po roce 1836 se objevují „pošťáci“ i ve Šluknově a v roce 1848 je tu zřízen i c.k. poštovní úřad.
Války a válečné události
Husitské hnutí se dotklo Šluknovska jen okrajově. První husitské tažení probíhalo v roce1420 přes Šluknov do Lužice. Husité Šluknovským výběžkem táhli ještě několikrát a svedli zde několik bojů, žádný z nich se však neudál v blízkosti Šluknova. Plenění, loupení a vypalování usedlostí, ba i celých vesnic utichly až po osudné lipanské bitvě.
Své krvavé stopy zanechali ve výběžku začátkem 17. století čeští rejtaři, provádějící násilné rekvizice, Valdštejnovi dragouni a vojáci saských vojsk. V březnu 1637 plenili v celém výběžku švédští rejtaři a ve Šluknově díky tomu lehlo popelem dvacet stavení. Švédové se sem vrátili ještě v letech 1639 a 1640, naposledy v roce l645 s početnou armádou osmi tisíc mužů. Roku 1706, v průběhu švédsko-rakouských válek, zavítal do Šluknova i sám švédský král Karel XII. Ani Napoleonova tažení výběžek nevynechala. V roce 1809 protáhlo Šluknovem vojsko saského kurfiřta a v roce 1813 zaplavila výběžek statisícová armáda francouzská. Při jedné ze svých inspekčních cest navštívil Šluknov Josef II. (20. září 1779). Dne 22. září 1847 se při své cestě do Saska zastavili ve Šluknově arcivévodové František Josef, Ferdinand Max a Karel Ludvík. V prusko-rakouské válce protáhla Šluknovem pruská vojska. Jejich armáda se tentokrát chovala prý výjimečně ukázněně. V roce 1938 obsadil výběžek německý Wehrmacht při okupaci českého pohraničí.
Požáry a morové rány
Velké požáry byly ve Šluknově v letech 1577, 1596 a 1618. V roce 1634 shořelo celé město až na čtyři stavení. Po požáru v roce 1710 zbylo jen 24 domků na předměstí.
Nejničivější požár však propukl l3. dubna 1838 v časných ranních hodinách v místní pekárně. Přes čtyřicet stříkaček z blízkého i širokého okolí usilovalo marně o zdolání běsnícího živlu, umocňovaného bouří a silným sněžením. Požár si vyžádal život osmdesátiletého starce, popelem lehlo 162 obytných domů a 19 stodol. 263 rodin se ocitlo bez přístřeší. Škoda byla vyčíslena závratnou sumou 440.740 rakouských zlatek.
Kromě požárů a vichřic postihovaly město i morové rány. Roku 1555, v roce 1585, při které zemřelo 1.113 lidí, a roku 1596. Nejhorší morová epidemie dolehla na Šluknov v roce 1632, kdy ze 151 rodin zůstalo na živu jen osm manželských párů. Město v té době obklíčilo a uzavřelo vojsko, zabraňující vstupu i opuštění města. Jednou denně projížděl městem povoz s chlebem. Chléb pečený v provizorní polní pekárně v polích za městem byl vhazován do košíků položených u domovních dveří. Nebyl-li chléb u některých domů odebírán, znamenalo to, že v domech už nikdo nežije.
Druhá světová válka
1938-1945
Po Mnichovské dohodě byl Šluknov 1. října obsazen německou armádou. Vyvrcholením „osvobození od Čechů“ byla 4. října návštěva Adolfa Hitlera, spontánně vítaná na šluknovském náměstí. Po podpisu do městské pamětní knihy návštěva pokračovala v cestě k prohlídce opuštěného pohraničního opevnění. Tentýž den proběhlo referendum o připojení k Říši. Ze 3.589 oprávněných voličů nehlasovalo pro připojení k Říši jen 9 voličů. Ostatní se spontánně přihlásili k nacistickému programu. Okamžité odvody nových říšských občanů do Wehrmachtu, zavedení přídělového systému, neúměrné dodávky zemědělské produkce, snižování výdělků, otevíraly oči a snižovaly nadšení. Zvláště po vojenských neúspěších od roku 1942.
V ranních hodinách 9. května 1945 po předchozích urputných bojích vstoupily do města předsunuté jednotky 33. pěšího pluku 7. polské divize, bojující ve svazku 4. ukrajinského frontu sovětské armády. Obsazení celého výběžku bylo dokončeno 10. května. Správu města převzala sovětská armáda, vojenským velitelem města se stal kapitán Jegorov.
Co stojí ve Šluknově za zhlédnutí
Kostel sv. Václava
jednolodní barokní kostel s hrobkou Šlejniců a Mansfeldů. Je dílem neznámého italského architekta (snad N. Rossiho) z let 1711 až 1714. Stavbu provedl stavitel z nedaleké Lipové Zachariáš Hoffmann. Hlavní oltářní obraz je od Schmidta z Kremsu. Vlastní chrám je kromě četných dřevořezeb vyzdoben sochami ryze českých světců - zemských patronů (což je v německy mluvícím pohraničí pozoruhodné). Kostel je nyní po celkové opravě a opravdu stojí za zhlédnutí.
Ve Šluknově je možno vidět i řadu barokních pískovcových soch, rozmístěných po celém městě i podél výpadových komunikací. Na křižovatce Nádražní ulice a ulice T.G.M. je socha sv. Antonína z 2. poloviny 18. století. Na zahrádce fary naproti hotelu Praha je socha sv. Václava z roku 1854, socha sv. Jana Křtitele z roku 1758 je na silnici směrem na Rožany (3 km severně od města), na mostku v ulici Dr. E. Beneše blízko náměstí stojí socha sv. Antonína z roku 1765, proti podniku Cepol stojí barokní socha sv. Jana Křtitele z první poloviny 18. století a přímo na náměstí je barokní protireformační sloup z roku 1752 se světci Václavem, Janem Nepomuckým a Floriánem - dílo sochaře J. Kleina. Nyní tam byla také přenesena (nebo spíše na původní místo vrácena) empírová kašna se dvěma putti. Většina soch byla nyní kvalitně restaurována.
V zámeckém parku stojí budova šluknovského zámku ve stylu pozdní renesance z 2. poloviny 16. století. Zámek byl postaven na místě dřívějšího hospodářského stavení Arnoštem ze Šlejnic. Dříve bylo v zámku městské muzeum, později tzv. městský památník socialistického typu, městská knihovna, galerie a stavební úřad. Po požáru 2. dubna 1986 zámek léta zvolna chátral, v současné době je v rekonstrukci.
Šluknovský zámek ve stylu pozdní renesance z 2. poloviny 16. století.
Na náměstí stojí také výrazná secesní budova domu kultury, dřívější sídlo spořitelny a pobočky banky, budova byla postavena na místě nejstarší restaurace a hotelu „U Jelena“. V ulici T.G.M. stojí také výrazná budova lesnické školy, původně tkalcovské školy založené roku 1884.
Karlovo údolí
Zvláštní kapitolou, která stojí nebo spíše stála za povšimnutí, je letovisko Karlovo údolí. Leží asi 2 km od Šluknova směrem na jihovýchod v lesním údolí blízko železniční trati Šluknov - Rumburk, s jejíž výstavbou souvisí jeho vznik. Původně na tomto místě stály dřevěné ubikace italských dělníků pracujících na stavbě dráhy. Tyto baráky po dokončení stavby tratě odkoupil důvtipný podnikatel a přeměnil je v „lázeňské místo“ (spíše však bylo místem rekreačním) vybavené restauračním zařízením, pavilonem „Modrá koule“, čínským pavilonem umístěným nad rybníčkem s lodičkami a četnými altánky s lavičkami v okolních lesích. Lesy se vzrostlými obrovskými smrky a pěstěnými keři byly protkány promenádními cestičkami, vedoucími kolem umělých jezírek. Byla vystavěna nová rekreační budova a divadlo v přírodě (lesní).
Celé toto místo se zejména na začátku 20. století stalo oblíbeným cílem nedělních vycházek obyvatel Šluknova. Později s rozvojem turistiky, automobilizmu a rekreačních pobytů zde kvetl živý společenský ruch. Za druhé světové války bylo v Karlově údolí umístěno rekreační a léčebné středisko pro německou armádu. Ještě několik let po válce žilo letovisko bouřlivým životem, později zde bylo zřízeno rekreační zařízení a jeho sláva jako výletního místa Šluknovanů pomalu zapadala. Nyní bohužel z celého areálu zbylo jen chátrající torzo
.
Letovisko Karlovo údolí v dobách své největší slávy. Nyní z celého tohoto překrásného areálu zbylo jen chátrající torzo.
Šluknov, kolébka Čechií
Protože Šluknovsko patřilo před druhou světovou válkou mezi nejprůmyslovější oblasti tehdejšího Československa (textilní průmysl, strojírenství, výroba nožů, ale také třeba dýmek), nelze se divit, když se mezi místními výrobky najde občas i nějaká historická kuriozita. Jedná se o nejdelší motocykl na světě nazvaný Čechie nebo také německy Böhmerland. Jeho rozvor je 2230 mm, tj. o jeden metr delší než průměrný rozvor normálního motocyklu. Byl vyráběn ve dvou nebo třísedadlovém provedení přes tři metry dlouhém. Motocykl vyráběl ve své továrně Albin Liebisch - geniální konstruktér a technolog. Výroba byla zahájena v polovině dvacátých let původně v Krásné Lípě, ale v roce 1931 byla přenesena do nové továrny v Kunraticích u Šluknova (obec asi 3 km jižně, nyní v katastru města). Při konstrukci tohoto ojedinělého stroje šel Liebisch vlastní cestou a nenechal se nikým ovlivňovat, a proto na Čechii jen těžko nalezneme něco normálního či běžně používaného na jiných motocyklech z té doby. Například disky kol jsou odlévané z hliníku (Japonci s tím začali až o třicet let později), dvojitý trubkový rám je patentovaný, odkrytý ventilový mechanizmus, přední kolo je odpruženo třecím tlumičem a spirálovou tažnou pružinou atd. Také čtyřdobý jednoválec o objemu 600 (598) centimetrů krychlových (později dvoudobý 350 centimetrů krychlových s unikátním vířivým systémem přípravy benzinové směsi) je vlastní konstrukce. Motor měl výkon 12 kW, tj. 16 koní při 3000 otáčkách za minutu. Motocykl dosahoval rychlosti 95 km/hod. Za patnáct let se motocyklů vyrobilo asi dva tisíce kusů.
V současnosti existují přes dvě desítky dochovaných kusů - mezi sběrateli vysoce ceněných. Ovšem i v době svého vzniku šlo o ojedinělou raritu, kterou jistě člověk na ulici nepotkal každý den.
zdroj: www.sluknovsko.cz
