Hlídejte si dobře své psí miláčky
Ten neuvěřitelný příběh o lidské krutosti a bezohlednosti začal v pondělí 17. října večer, kdy se nám zaběhl náš pes Falko (zlatý retrívr) a jeho věrný kamarád Tim (kříženec anglického setra), patřící rodině mé sestry. Ten večer se už nevrátili a my jsme netušili, že jsme je ten den viděli naposledy živé a zdravé. Nebyl jediný den, kdybychom po nich nepátrali. Hledali jsme po lese, ve městě, v Německu, obvolali jsme naše známé, taxikáře, útulky, nahlásili jsme jejich zmizení městské policii, vyvěsili jsme letáčky, na Městském úřadě v Jiříkově nám dokonce slíbili vyhlášení městským rozhlasem a snažili jsme se, aby o zaběhnutí dvou psů věděli i myslivci. Bohužel jsme netušili, že už je pozdě. A právě myslivec má v tomto příběhu tu nejhrůznější roli. V sobotu 22. října po obědě přiběhl k mé sestře klučina od sousedů, že na louce leží Tim. Nejdříve jsme zajásali a běželi ho přivítat, ale naše radost trvala jen okamžik! Tim byl sám bez kamaráda Falka se strašlivou střelnou ránou v zadní noze. V tu chvíli nám začínalo být jasné, že je vše špatně! Díky Timovi, který se i s velkým zraněním dokázal vrátit domů (pět dní mu trvala cesta z jiříkovského lesa do Rumburka), jsme ještě ten den znali osud našeho psího miláčka Falka. Ten krásný, milý, chytrý a dobrotivý pes, ten nejhodnější pes na světě, jak mu říkali naši kamarádi, ten, který dělal všem jen radost, byl hned v pondělí bez milosti zastřelen a zahrabán v lese s nálepkou toulavého psa! Nebýt statečného Tima toužícího dostat se zpět ke své rodině, která mu pomůže, bychom se asi o jejich osudu nikdy nedozvěděli. Myslivec musel velmi brzy zjistit svoji chybu, že mrtvý pes je lovecký - zlatý retrívr, s identifikační číslem v uchu, podle kterého lze jednoduše vypátrat jeho majitele. Nic takového se však nestalo a pachatele jsme si našli sami. Co psát dál? Jak strašně nám chybí, jak utěšujeme děti, jak moc bychom ho chtěli zpátky, jak se díváme na smutného, zmrzačeného Tima a přejeme si, aby přežil. Byl to jen pes? Nebyl. Byl to člen rodiny, naše zlatíčko. Každý asi pochopí...
Jsme otřesení o to víc, že jsme my i naše děti vyrůstali a byli vychováváni v myslivecké rodině a myslivci pro nás byli milovníky a znalci přírody a zvířat. Bohužel nám vstoupil do života myslivec, který miluje střelbu, a to aniž by přesně věděl na co střílí. A proto nepodceňujte nebezpečí a mějte své psí miláčky stále na očích!
Hlídejte si dobře své psí miláčky
Ten neuvěřitelný příběh o lidské krutosti a bezohlednosti začal v pondělí 17. října večer, kdy se nám zaběhl náš pes Falko (zlatý retrívr) a jeho věrný kamarád Tim (kříženec anglického setra), patřící rodině mé sestry. Ten večer se už nevrátili a my jsme netušili, že jsme je ten den viděli naposledy živé a zdravé. Nebyl jediný den, kdybychom po nich nepátrali. Hledali jsme po lese, ve městě, v Německu, obvolali jsme naše známé, taxikáře, útulky, nahlásili jsme jejich zmizení městské policii, vyvěsili jsme letáčky, na Městském úřadě v Jiříkově nám dokonce slíbili vyhlášení městským rozhlasem a snažili jsme se, aby o zaběhnutí dvou psů věděli i myslivci. Bohužel jsme netušili, že už je pozdě. A právě myslivec má v tomto příběhu tu nejhrůznější roli. V sobotu 22. října po obědě přiběhl k mé sestře klučina od sousedů, že na louce leží Tim. Nejdříve jsme zajásali a běželi ho přivítat, ale naše radost trvala jen okamžik! Tim byl sám bez kamaráda Falka se strašlivou střelnou ránou v zadní noze. V tu chvíli nám začínalo být jasné, že je vše špatně! Díky Timovi, který se i s velkým zraněním dokázal vrátit domů (pět dní mu trvala cesta z jiříkovského lesa do Rumburka), jsme ještě ten den znali osud našeho psího miláčka Falka. Ten krásný, milý, chytrý a dobrotivý pes, ten nejhodnější pes na světě, jak mu říkali naši kamarádi, ten, který dělal všem jen radost, byl hned v pondělí bez milosti zastřelen a zahrabán v lese s nálepkou toulavého psa! Nebýt statečného Tima toužícího dostat se zpět ke své rodině, která mu pomůže, bychom se asi o jejich osudu nikdy nedozvěděli. Myslivec musel velmi brzy zjistit svoji chybu, že mrtvý pes je lovecký - zlatý retrívr, s identifikační číslem v uchu, podle kterého lze jednoduše vypátrat jeho majitele. Nic takového se však nestalo a pachatele jsme si našli sami. Co psát dál? Jak strašně nám chybí, jak utěšujeme děti, jak moc bychom ho chtěli zpátky, jak se díváme na smutného, zmrzačeného Tima a přejeme si, aby přežil. Byl to jen pes? Nebyl. Byl to člen rodiny, naše zlatíčko. Každý asi pochopí...
Jsme otřesení o to víc, že jsme my i naše děti vyrůstali a byli vychováváni v myslivecké rodině a myslivci pro nás byli milovníky a znalci přírody a zvířat. Bohužel nám vstoupil do života myslivec, který miluje střelbu, a to aniž by přesně věděl na co střílí. A proto nepodceňujte nebezpečí a mějte své psí miláčky stále na očích!