LIPOVÁ
Obec Lipová leží v malebném údolí, obklopena kopci převážně ze žulového podloží.
Zprávy o jejím založení jsou jen velmi mlhavé a zmínky o prvním osídlení sahají mnoho let zpátky. K hustějšímu osídlení došlo zřejmě až poté, kdy byl v Budyšíně založen hrad Ortenburg, to mohlo být zhruba kolem roku 1000. Politicky patřila ve 14. století země a půda jako léno k panství Tolštejn, jehož vlastníkem byl podle dochovaných listin v roce 1316 Hlinko Berka z Dubé. První zmínky o obci Lipová pocházejí však až z roku 1346, kdy ještě nesla jméno Haynsbach (později Hainspach). V době, kdy vzniklo samostatné panství Lipová, jehož vlastníkem se stal Hans ze Schleinitzu, vzkvétala řemesla a obchod. V rodinných podnicích se vyráběly stuhy, kostěné knoflíky, umělé květiny. Velkou roli hrál obchod se solí se sousedním Saskem. Až do konce II. světové války patřila Lipová k nejvýznamnějším městům na Šluknovsku. Byla sídlem několika šlechtických rodů (Berkové z Dubé, Šlejnicové, Salm - Reifferscheidové). Do roku 1938, kdy měla 3000 obyvatel, byla Lipová soudním okresem - budova bývalého soudu i se šatlavou se dodnes nachází v lipové aleji.
Velký význam pro obec měl i místní pivovar, jehož budovy však byly v roce 1960 zbořeny.
V současné době žije v Lipové 680 obyvatel.
Tržní obec Lipová se skládala ze 3 místních částí. Byly to městec s čísly popisnými 1 až 87, ves s čísly 1 až 335 a Ludvíkovičky s čísly 1 až 16. Číslování bylo sjednoceno z důvodu podání žádosti o povýšení obce Lipová na úroveň města v roce 1927. V té době čítala obec Lipová 438 domů s 2816 obyvateli.
Historické památky
Zámek v Lipové
Lipovský zámek je jedním z nejstarších panských sídel. Jeho staletí dlouhá historie se ztrácí v šeru legend. Původní zámek v Lipové stál již tehdy, když přes německé území přešly první husitské bouře. Z něj se však dnes nedochovalo již vůbec nic.
V letech 1737 až 1739 byl vystavěn nový barokní zámek podle plánu architekta Jeronýma Costy. Nad zazděným vchodem se do dnešní doby zachovalo kamenné ostění se salmovským erbem. Zámek byl doplněn o zámeckou zahradu v anglickém stylu s dochovanou kašnou na nádvoří. Původní renesanční zámek byl přestavěn na pivovar, sýpku a byty pro zaměstnance. V 70. letech 20. století byl zbořen. V roce 1891, kdy Salmové vymřeli po meči, se stal v důsledku svatby s Johannou Salmovou majitelem Josef Osvald I. Thun - Hohenstein.
Od roku 1924 byl majitelem zámku pražský advokát JUDr. Josef Apollo Růžička. V roce 1938 bylo panství zkonfiskováno německou brannou mocí a zámek byl využíván jako lazaret. Po roce 1945 byl vrácen rodině Růžičkových, avšak v roce 1948 byl opět zkonfiskován, tentokrát dělnickou třídou a byl využíván jako domov důchodců a později zde sídlila vojenská posádka. V roce 1994 byl v rámci restitucí vrácen v dezolátním stavu původním majitelům, a to panu Primusu Růžičkovi, po jeho smrti je v majetku jeho dcery Mgr. Kateřiny Ebelové, Ph.D.
Zámek je zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek Severočeského kraje pod č. rejstříku 3809/1; ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči - je tedy kulturní památkou.
Obnova zničeného zámku s propadlou věží a bez střech je stále ještě možná, avšak den ode dne se stává nákladnější... V současné době je zámek zajištěn proti další devastaci a vniknutí nepovolaných osob. Díky Památkovému ústavu v Ústí nad Labem byly provedeny nejnutnější záchranné práce. Ve spolupráci s ing. arch. Arnoštem Navrátilem a ing. arch. Michalem Hobzou byly zpracovány studie využití objektu pro zdraví a kulturu.
Kostel svatého Šimona a Judy
Děkanský kostel je sídlem jedné z nejstarších farních obcí v Dolní zemi. Již z roku 1346 pochází první zmínka o faře se dvěma filiálními kostely. Tato stavba z let 1691 až 1693 byla postavena na popud hraběnky Salm-Reifferscheidové. Nad hlavním štítem se ještě dnes honosí její erbovní znak nesený dvěma medvědy. Kostel je zasvěcen svatému Šimonovi a Judě. V roce 1346 patřila Lipová k budyšínskému děkanátu a vlastnila filiální kostely v Brtníkách a Steinigwolmsdorfu. Kostel byl roku 1926 povýšen na děkanský.
Rybníky v Lipové
Kotlina, v níž se Lipová nachází, je velice bohatá na vodstvo. V Lipové samotné a v jejím okolí je mnoho malých i velkých rybníků. Největším je Zámecký rybník (Slawatův rybník) s ostrůvkem o ploše 10 ha. Vybudování Zámeckého rybníka je úzce spjato se selským povstáním v panství Lipová v roce 1680. Poté, co bylo krvavě potlačeno, prosili sedláci o milost, která jim byla nakonec udělena. Na důkaz smíru museli však robotou vybudovat Slawatův rybník. Další rybník se rozkládá podél celní silnice do Sohlandu - tzv. Sohlandský rybník. Všechny rybníky měly odtok do Lučního potoka, protékajícího celou obcí. Veškeré vodstvo se z Lučního potoka vlévalo do Labe a poté do Severního moře.
Lipová alej
V roce 1726 nechal pán ze Salm-Reifferscheidu vystavět ve Vilémově kapli jako důkaz vděčnosti, když byl na lovu napaden medvědem a vyvázl z nebezpečí. Ke kapli byla od lipovského zámku vysázena lipová alej, ze které dnes existuje již jen část, ale i nadále je krásnou připomínkou oněch dob. Alej, kde většina stromů je původní výsadby, tvoří příjemné prostředí pro procházky či vyjížďky na kole. Dne 6. května 1999 bylo lipové stromořadí vedoucí od zámku po hrázi Zámeckého rybníka přes křižovatku se silnicí na Lobendavu a dále podél staré cesty na Vilémov až k bývalému koupališti vyhlášeno za památné stromy.
Třípanský kámen
Trojhranný pískovcový sloupek označuje místo, kde se stýkaly hranice tří panství: na straně jižní je znak hrabat ze Salm-Reifferscheidu - vlastníků Lipové, na straně severovýchodní je znak pánů ze Saly - vlastníků Sohlandu, na straně severozápadní je znak budyšínské kapituly sv. Petra.
Křížky a boží muka
Jako na celém území Dolních zemí tak i v Lipové stály u cest křížky. Byly u cest a silnic a měly pocestné nabádat k pobožnosti. Byly stavěny v dávných dobách jako vděk za záchranu v nouzi, často se jednalo o splnění slibu, který byl dán, pokud se vyskytlo vážné onemocnění, mor nebo starost o úrodu. Kromě křížků se objevovalo mnoho obrazů svatých, které byly ze stejných důvodů jako křížky upevňovány na stromech při cestě nebo v lese.
LIPOVÁ
Obec Lipová leží v malebném údolí, obklopena kopci převážně ze žulového podloží.
Zprávy o jejím založení jsou jen velmi mlhavé a zmínky o prvním osídlení sahají mnoho let zpátky. K hustějšímu osídlení došlo zřejmě až poté, kdy byl v Budyšíně založen hrad Ortenburg, to mohlo být zhruba kolem roku 1000. Politicky patřila ve 14. století země a půda jako léno k panství Tolštejn, jehož vlastníkem byl podle dochovaných listin v roce 1316 Hlinko Berka z Dubé. První zmínky o obci Lipová pocházejí však až z roku 1346, kdy ještě nesla jméno Haynsbach (později Hainspach). V době, kdy vzniklo samostatné panství Lipová, jehož vlastníkem se stal Hans ze Schleinitzu, vzkvétala řemesla a obchod. V rodinných podnicích se vyráběly stuhy, kostěné knoflíky, umělé květiny. Velkou roli hrál obchod se solí se sousedním Saskem. Až do konce II. světové války patřila Lipová k nejvýznamnějším městům na Šluknovsku. Byla sídlem několika šlechtických rodů (Berkové z Dubé, Šlejnicové, Salm - Reifferscheidové). Do roku 1938, kdy měla 3000 obyvatel, byla Lipová soudním okresem - budova bývalého soudu i se šatlavou se dodnes nachází v lipové aleji.
Velký význam pro obec měl i místní pivovar, jehož budovy však byly v roce 1960 zbořeny.
V současné době žije v Lipové 680 obyvatel.
Tržní obec Lipová se skládala ze 3 místních částí. Byly to městec s čísly popisnými 1 až 87, ves s čísly 1 až 335 a Ludvíkovičky s čísly 1 až 16. Číslování bylo sjednoceno z důvodu podání žádosti o povýšení obce Lipová na úroveň města v roce 1927. V té době čítala obec Lipová 438 domů s 2816 obyvateli.
Historické památky
Zámek v Lipové
Lipovský zámek je jedním z nejstarších panských sídel. Jeho staletí dlouhá historie se ztrácí v šeru legend. Původní zámek v Lipové stál již tehdy, když přes německé území přešly první husitské bouře. Z něj se však dnes nedochovalo již vůbec nic.
V letech 1737 až 1739 byl vystavěn nový barokní zámek podle plánu architekta Jeronýma Costy. Nad zazděným vchodem se do dnešní doby zachovalo kamenné ostění se salmovským erbem. Zámek byl doplněn o zámeckou zahradu v anglickém stylu s dochovanou kašnou na nádvoří. Původní renesanční zámek byl přestavěn na pivovar, sýpku a byty pro zaměstnance. V 70. letech 20. století byl zbořen. V roce 1891, kdy Salmové vymřeli po meči, se stal v důsledku svatby s Johannou Salmovou majitelem Josef Osvald I. Thun - Hohenstein.
Od roku 1924 byl majitelem zámku pražský advokát JUDr. Josef Apollo Růžička. V roce 1938 bylo panství zkonfiskováno německou brannou mocí a zámek byl využíván jako lazaret. Po roce 1945 byl vrácen rodině Růžičkových, avšak v roce 1948 byl opět zkonfiskován, tentokrát dělnickou třídou a byl využíván jako domov důchodců a později zde sídlila vojenská posádka. V roce 1994 byl v rámci restitucí vrácen v dezolátním stavu původním majitelům, a to panu Primusu Růžičkovi, po jeho smrti je v majetku jeho dcery Mgr. Kateřiny Ebelové, Ph.D.
Zámek je zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek Severočeského kraje pod č. rejstříku 3809/1; ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči - je tedy kulturní památkou.
Obnova zničeného zámku s propadlou věží a bez střech je stále ještě možná, avšak den ode dne se stává nákladnější... V současné době je zámek zajištěn proti další devastaci a vniknutí nepovolaných osob. Díky Památkovému ústavu v Ústí nad Labem byly provedeny nejnutnější záchranné práce. Ve spolupráci s ing. arch. Arnoštem Navrátilem a ing. arch. Michalem Hobzou byly zpracovány studie využití objektu pro zdraví a kulturu.
Kostel svatého Šimona a Judy
Děkanský kostel je sídlem jedné z nejstarších farních obcí v Dolní zemi. Již z roku 1346 pochází první zmínka o faře se dvěma filiálními kostely. Tato stavba z let 1691 až 1693 byla postavena na popud hraběnky Salm-Reifferscheidové. Nad hlavním štítem se ještě dnes honosí její erbovní znak nesený dvěma medvědy. Kostel je zasvěcen svatému Šimonovi a Judě. V roce 1346 patřila Lipová k budyšínskému děkanátu a vlastnila filiální kostely v Brtníkách a Steinigwolmsdorfu. Kostel byl roku 1926 povýšen na děkanský.
Rybníky v Lipové
Kotlina, v níž se Lipová nachází, je velice bohatá na vodstvo. V Lipové samotné a v jejím okolí je mnoho malých i velkých rybníků. Největším je Zámecký rybník (Slawatův rybník) s ostrůvkem o ploše 10 ha. Vybudování Zámeckého rybníka je úzce spjato se selským povstáním v panství Lipová v roce 1680. Poté, co bylo krvavě potlačeno, prosili sedláci o milost, která jim byla nakonec udělena. Na důkaz smíru museli však robotou vybudovat Slawatův rybník. Další rybník se rozkládá podél celní silnice do Sohlandu - tzv. Sohlandský rybník. Všechny rybníky měly odtok do Lučního potoka, protékajícího celou obcí. Veškeré vodstvo se z Lučního potoka vlévalo do Labe a poté do Severního moře.
Lipová alej
V roce 1726 nechal pán ze Salm-Reifferscheidu vystavět ve Vilémově kapli jako důkaz vděčnosti, když byl na lovu napaden medvědem a vyvázl z nebezpečí. Ke kapli byla od lipovského zámku vysázena lipová alej, ze které dnes existuje již jen část, ale i nadále je krásnou připomínkou oněch dob. Alej, kde většina stromů je původní výsadby, tvoří příjemné prostředí pro procházky či vyjížďky na kole. Dne 6. května 1999 bylo lipové stromořadí vedoucí od zámku po hrázi Zámeckého rybníka přes křižovatku se silnicí na Lobendavu a dále podél staré cesty na Vilémov až k bývalému koupališti vyhlášeno za památné stromy.
Třípanský kámen
Trojhranný pískovcový sloupek označuje místo, kde se stýkaly hranice tří panství: na straně jižní je znak hrabat ze Salm-Reifferscheidu - vlastníků Lipové, na straně severovýchodní je znak pánů ze Saly - vlastníků Sohlandu, na straně severozápadní je znak budyšínské kapituly sv. Petra.
Křížky a boží muka
Jako na celém území Dolních zemí tak i v Lipové stály u cest křížky. Byly u cest a silnic a měly pocestné nabádat k pobožnosti. Byly stavěny v dávných dobách jako vděk za záchranu v nouzi, často se jednalo o splnění slibu, který byl dán, pokud se vyskytlo vážné onemocnění, mor nebo starost o úrodu. Kromě křížků se objevovalo mnoho obrazů svatých, které byly ze stejných důvodů jako křížky upevňovány na stromech při cestě nebo v lese.