Nejsevernějším městem celé České republiky je Šluknov
Toto krásné město, rozkládající se v široké kotlině protkané drobnými potůčky, vzniklo během času z dávného osídlení při solné stezce. Zpočátku bylo osadou, ale již v roce 1359 získalo statut města. Až do roku 1471 patřilo k tolštejnskému panství Berků z Dubé a po nich Schleinitzům, kteří založili zdejší řemeslnickou a hornickou tradici. V 16. století byl Šluknov významným hospodářským a kulturním a správním centrem západní části Šluknovska. Dne je historické jádro Šluknova městskou památkovou zónou, součástí města jsou i obce Království, Císařský, Rožany, Nové Hraběcí a Kunratice.
Střed města tvoří rozsáhlý park s klasicistní kašnou vyrobenou z jednoho kusu kamene a barokní sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1752 od Hanse Kleina. Náměstí je obklopenou řadou obchůdků, na jednom jeho konci stojí městská radnice, sídlo Městského úřadu Šluknov, na druhém konci renesanční budova kulturního domu s restaurací Klub, která je široko daleko vyhlášena svou kuchyní a výborným pivem.
Pod náměstím byl v letech 1711 - 14 vystavěn kostel sv. Václava. Jednolodní barokní stavba je dílem Zachariáše Hoffmanna z Lipové. Původní kostel byl však zničen při požáru v roce 1346. V dnešním kostele je uložen sarkofág z roku 1548 patřící Arnoštu ze Schleinitz, tehdejšímu majiteli Šluknovského panství a pozoruhodné třímanuálo-vé varhany postavené židovskou firmou Schuster a Sohn v letech 1939 - 42. Po nákladné rekonstrukci byl kostel znovu vysvěcen v roce 1993.
Nedaleko náměstí stojí původní šluknovský zámek, renesanční stavba z druhé poloviny 16. století. Zámek dominuje rozsáhlému parku bohatému na vzácné dřeviny. Po požáru v roce 1986 je v rekonstrukci.
Chcete poznat okolí Šluknova?
Na kole i pěšky můžete dojet krásnou lesní cestou až do ztracené obce Fukov. Dnes zde sice nestojí jediný dům, všechny byly v padesátých letech minulého století strženy a jejich základy rozorány, ale hned za říčkou Sprévou uvidíte kvetoucí německou vesničku Opach. Cestou sem i tam budete procházet mezi německými hranicemi a to tak blízko, že v nejužším bodě budete mít při rozpažení konečky prstů v Německu, zatímco vy sami budete stát na území České republiky.
Součástí Šluknova je obec Rožany známá svým starým a zachovalým mlýnem, ale hlavně Javorovou bránou - dvěma staletými srostlými javory. Za procházku stojí i Karlovo údolí nedaleko Šluknova. Již od konce 19. století to bylo vyhledávané turistické místo s luxusním hotelem a skvostnou zahradou s altánky, jezírky a parkem. Po roce 1990 byl tento rekreační objekt opuštěn a v současné době je mimo provoz. Nicméně procházka je to nádherná a okolní lesy jsou vyhlášeným houbařským rájem.
Vydáte-li se ze Šluknova do Rumburku pěšky nebo na kole, doporučujeme vám trasu přes kopec Schweidrich do obce Staré Křečany. Čeká vás pěkný výlet. Cestou budete míjet tzv. Grohmanovu výšinu u Šluknova, kterou byste dnes již marně hledali v nějakém průvodci. Na nových mapách však můžete v těchto místech objevit polesí s poněkud tajuplným názvem „U divého muže“ a v něm nevysoký bod s kótou 457 m. Na tomto místě stála dříve šluknovská rozhledna, jejíž výstavbu inicioval Horský spolek pro nejsevernější Čechy, a to již v roce 1886. Výšina, na které byla dřevěná věž postavena, dostala jméno na počet městského radního Franze Grohmana, který měl na vybudování vyhlídkové stavby a souvisejícího lesního parku nemalé zásluhy. Z věže byl pěkný rozhled na kvetoucí město, ale zřejmě již během první světové války zanikla. Jedna z vycházkových tras, dnes již sice zapomenutých, ale přesto pohodlně schůdných, prochází lesem Schweidrich na jižním okraji města. Toto území hrálo v dějinách Šluknova významnou roli, neboť bylo v 15. a 16. století centrem hornického průmyslu nejen Šluknova, ale téměř celého Šluknovského výběžku. Dodnes jsou zde vidět štoly, v nichž se těžila měď, ale jsou patrné i hráze měďnatých rybníků nebo místa u potoka, kde byly vybudovány hutnické pece.
Jihozápadním směrem od Šluknova stojí vysoký čedičový vrch Partyzán. Dnes na něm probíhá aktivní těžba kamene a kopec se tak navždy ztrácí. Přejedete-li kolem něj, otevře se vám za ním výhled na malebné údolí, uprostřed něhož se choulí město.
Velký Šenov
Malebné městečko ležící ve středu Šluknovské pahorkatiny pod Partyzánským vrchem vyrostlo ze staré farní vsi z roku 1341 situované v údolní kotlině na soutoku Šenovského a Vilémovského potoka. V roce 1908 byl Šenov povýšen na město, ve kterém dnes žije téměř dva tisíce obyvatel ve čtyřech malých obcích - Velký a Malý Šenov, Staré Hraběcí a Leopoldov.
Uprostřed města, v blízkosti kostela sv. Bartoloměje, stojí za vidění mohutné sousoší sv. Jana Nepomuckého pocházející z roku 1785 z dílny sochaře Jana Riedla a bronzová socha „Raněný“, jejímž autorem je světo-známý akademický sochař a profesor výtvarných umění ve Vídni František Opitz, žák Václava Myslbeka. Při svém vzniku byla socha oceněna zlatou medailí na umělecké výstavě ve Vídni a šenovští občané ji od autora koupili za 120 tisíc korun jako památník svým padlým mužům v I. světové válce. Na své místo byla instalována v roce 1930.
Pokud budete toužit po osvěžení a zároveň i odpočinku, navštivte vyhlášené šenovské letní koupaliště. Čistá voda, rozsáhlé zelené plochy, volejbalová hřiště, dětské hřiště a restaurace s občerstvením jistě přispějí k vaší rekonvalescenci před dalšími výlety. Chutně poobědvat můžete také v luxusní restauraci Kateřina nebo v lidové hospodě Klub v blízkosti kostela sv. Bartoloměje. Z Velkého Šenova vedou čtyři silnice do čtyř okolních měst. O Šluknovu jsme již hovořili, a tak se obraťme ke kdysi významné obci.
Lipová
První zmínky o této vesničce pocházejí z roku 1346, kdy ještě nesla jméno Heinspach. Až do konce druhé světové války patřila k nejvýznamnějším místům na Šluknovsku, dlouhá desetiletí byla sídlem několika šlechtických rodů (Berkové z Dubé, Schleinitzové, Salm - Reifferscheidové). Do roku 1938, kdy žilo v obci téměř tři tisíce obyvatel, byla Lipová soudním okresem, dodnes se zde nachází budova bývalého soudu i se šatlavou. V současnosti žije v obci 680 obyvatel, z lipovského zámku, který byl po roce 1989 restituován, zbyly jen obvodové zdi a trosky a ani původní budova vyhlášeného pivovaru se nezachovala. Přesto stojí zato vydat se do okolí této obce na výlet, příjemné koupání poskytuje Zámecký rybník, který vybudovali lipovští a šenovští poddaní za trest, protože se vzbouřili proti vrchnosti. Zejména cyklisty potěší nově vybudovaná cyklistická stezka mezi Lipovou a německým městem Sohland, po které pohodlně dojedete až k našim severním sousedům. Na oběd si v Lipové můžete zaskočit do restaurace U Pytláka nebo U Šulce.
Pojedete-li z Lipové směrem na obec Lobendavu, nemůžete minout poutní kostelík na Annabergu, kde se každoročně, na svátek svaté Anny, konají poutní mše, vyhledávané stovkami poutníků z Čech a Německa. Kaplička sv. Anny zde stojí již od roku 1775 - - 1777, v roce 1834 zde byla zřízena Křížová cesta i s Getsemanskou zahradou a Božím hrobem. Nad portálem kaple se nacházejí erby hraběte Františka Václava Reifferscheida a jeho manželky z rodu Šterneberků. Naproti kapli přes silnici býval pramen se zázračnou vodou, ale ten dnes již neteče.
Pojedete-li z Velkého Šenova opačným směrem, navštívíte jedno z nejprůmyslovějších měst Šluknovska.
Mikulášovice
Tato protáhlá, sedm kilometrů dlouhá ves byla vystavěna podél Mikulášovického potoka a první zmínky o ní pocházejí již z roku 1346. Jako významné datum se pokládá datum výstavby prvního kostela z roku 1555. V průběhu let byl kostel několikrát přestavován, dnešní podoba pochází z roku 1750. Uvnitř kostela se nachází bohatě zdobený vyřezávaný dřevěný oltář a řada barokních a rokokových cenností, ale zejména jedny z největších varhan v Čechách s 2166 píšťalami pocházející z roku 1901.
Mikulášovice byly po celém světě známy svou tradiční výrobou nožů a nůžek, která se tradovala již od roku 1796, kdy zde založil svou první továrnu na nožířské výrobky Ignác Rosler. Továrna je dodnes v provozu. V roce 1910 žilo v obci Mikulášovice 7280 obyvatel a tato obec byla největší obcí tehdejší rakousko - uherské monarchie. V roce 1916 povýšil císař František Josef I. Mikulášovice na město a o rok později jim byl privilegiem císaře Karla I. udělen městský znak.
Nejznámějším výletním místem této oblasti je bezesporu rozhledna Tanečnice. Byla vybudována na stejnojmenném vrchu, asi tři kilometry od Mikulášovic, a vede k ní modrá turistická stezka.
Podle starých pramenů stála v těchto místech již ve 30. letech 19. století na vrcholu 597 metrů vysokém dřevěná vyměřovací věž. Starší občané pamatující si nádherný výhled z ní podnítili členy Okrašlovacího a horského spolku k vybudování nové rozhledny. Spolek vznikl v roce 1885 a již napřesrok začal s budováním rozhledny. Ač šlo původně o dřevěnou věž, její důmyslně vyztužená konstrukce kotvená navíc čtyřmi silnými dráty a její úctyhodná výška (26 metrů) ji předurčovaly stát se významnou turistickou atrakcí. Na vyhlídkovou plošinu vedlo celkem 128 schodů a věž měla sedm pater. Ve čtvrtém patře byla vyhlídková plošina pro ty, kteří neměli odvahu vystoupat až na samý vrcholek.
Věž sloužila od roku 1886, kdy byla vysvěcena, celých sedmnáct let až do roku 1903, kdy ji zle poničila bouře. Ta mimo jiné v ten samý den zničila i jinou nedalekou rozhlednu na Růžovém vrchu.
Vedení mikulášovického Okrašlovacího spolku okamžitě po katastrofě vyhlásilo architektonickou soutěž na novou rozhlednu, z níž vítězně vyšel místní stavitel Josef Scholz. Základní kámen nové rozhledny byl položen 10. 7. 1904 a o rok později, 28. května 1905, byla na vrchu Tanečnice slavnostně otevřena nová rozhledna, která nesla jméno po německém kancléři Bismarkovi.
I tato věž měří 26 metrů, stejně jako její předchůdkyně. V její blízkosti byla v 70. letech 20. století vybudována nová restaurace, která nahradila požárem zničenou výletní restauraci s lyrickým názvem „Chaloupka strýčka Toma“.
Možná, že vaše cesta povede až na samé hranice se sousedním Německem do městečka Sebnitz. V tom případě projedete hraničním městem Dolní Poustevna, ale ještě dříve na své cestě potkáte jinou obec.
Vilémov
V této malé obci s pouhými 1100 obyvateli se nachází pozoruhodný barokní areál kostela Nanebevzetí Panny Marie s kapličkami zastavení křížové cesty a s bohatou sochařskou výzdobou na mostě a kostelním schodišti. Vilémov je též znám svým zázračným pramenem s léčivou vodou, který zdobí a chrání kaplička postavená v roce 1713. Pramen se stal poutním místem hojně navštěvovaným zejména zahraničními turisty.
Raritou této obce je impozantní železniční viadukt z roku 1903 na trati Mikulášovice - Dolní Poustevna. Ten byl ve své době druhým nejdelším mostem v Čechách. Traťový svršek je ve výšce 34 metrů nad údolím Vilémovského potoka.
Cestou do Dolní Poustevny budete po své levé ruce míjet Motorest Dolina. Pokud máte zrovna hlad, neváhejte a nechte se pohostit. Na zdejší kuchyni hned tak nezapomenete.
Dolní Poustevna
Toto město získalo své jméno podle poustevníka, který zde kdysi žil. Roku 1988 byla Dolní Poustevna povýšena na město. Je tvořena pěti menšími obcemi - Dolní a Horní Poustevnou, Karlínem, Novou Vískou a Markétou. Její význam vzrostl po otevření hraničního přechodu mezi Dolní Poustevnou a Sebnitz, kterým ročně projede několik set tisíc osobních automobilů oběma směry.
Jiříkov
Další město, které by nemělo ujít vaší pozornosti. Je těsným sousedem města Rumburku a přes něj vedou zajímavé, i když náročné cyklistické trasy přes Království do Šluknova.
Dnešní Jiříkov vznikl ze staré farní vsi. S rozvojem plátenictví se obec rozrostla a roku 1753 byla povýšena na městys. Městem se pak Jiříkov stal až v roce 1914 a v témže roce získal i městský znak se svatým Jiřím na bílém koni. Toto příhraniční město se rozkládá při toku Jiříkovského potoka a levého břehu Sprévy, která tvoří státní hranici, a přímo sousedí s německými městy Ebersbach a Neugersdorf. Mezi Jiříkovem a Ebersbachem vede velmi příjemná turistická stezka.
Turisticky nejvýznamnější částí Jiříkova je Filipov, který je též nazýván Lurdy severních Čech. 13. ledna 1866 zde došlo k zázraku, ke zjevení Panny Marie a uzdravení na smrt nemocné Magdaleny Kadeové. Od té chvíle domek této ženy navštěvovaly stovky věřících, a tak v letech 1870 - 75 byl na jeho místě vybudován pseudorománský kostel Panny Marie Pomocné, který v roce 1926 obdržel rozhodnutím papeže titul „Basilica minor“.
Kromě tradičních filipovských poutí je tento kostel vyhlášený svou fantastickou akustikou a díky tomu pořádáním koncertů vážné hudby.
Příroda Šluknovského výběžku je ojedinělá svou krásou, a proto byl na části tohoto území vybudován Národní park České Švýcarsko. Na jeho území leží i obec Staré Křečany.
Staré Křečany
Obec se nalézá na západním úpatí Lužických hor a je tvořena obcemi Staré a Nové Křečany, Brtníky, Panský, Kopec a Valdek. Starými a Novými Křečanami procházela v raném středověku Solná stezka. V roce 1633 byla obec zpustošena Švédy a Sasy a nová obec vznikla až v roce 1686. Obci dominuje kostel sv. Jana z Nepomuku, jehož raritou je tzv. chlebová klenba. Tou se pyšní jen čtyři kostely v celé České republice. Osvěžení nabízí i koupání v rybníce Havlák, ale hlavně nádherná vycházka k pramenům říčky Mandavy.
Obce Brtníky a Kopec, které jsou součástí Starých Křečan, leží svou nejkrásnější částí v NP České Švýcarsko a nabízejí turistům okouzlující pohledy na členité sklaní a lesní scenérie, jako je například Vosí vyhlídka, Soví vyhlídka, Brtnické ledopády nebo Písečná brána, které se také říká rozcestí Na hvězdě. Křižuje se tu totiž šest cest, a proto rozcestí připomíná hvězdu. Jedna z cest vede do Velkého pruského tábora, další do Smolného dolu, ke Štermerově dolině, Krastlově dolině, Wernerově dolině a poslední na hrad Šternberk. Na tomto místě kdysi stával lovecký zámeček, který nechal postavit v letech 1771 - 1774 hrabě Salm - Refferscheid a nazval jej podle své manželky Valburgy Šterneberkové. Zámeček byl v roce 1995 zbořen.
Projdete-li od Hvězdy vpravo dolů Wernerovou dolinou, přijdete asi po pěti minutách k místu připomínajícímu přírodní divadlo. Odtud tedy i název Skalní divadlo. V zimě se tu tvoří velká ledová opona až 24 metry dlouhá a někdy až trojitá.
Turisty je hojně navštěvovaný i Brtnický hrádek, který byl vybudován k ochraně obchodníků vezoucích své zboží po zdejších obchodních stezkách. Ve 14. století byl tento hrádek jako jeden z mnoha zničen, protože se v něm usadili loupeživí rytíři, kteří místo aby obchodníky chránili, sami je přepadávali a vraždili. Turisty jistě zaujme i Velký pruský tábor, což je místo, kde hledali úkryt místní obyvatelé. Každé vojsko, které putovalo z Čech nebo do Čech přes toto území, museli domorodí obyvatelstvo krmit a vyživovat. Pokud to neudělali, sebrali vojáci obyvatelům i to poslední, co jim zbývalo k živobytí, drancovali a zabíjeli. Obyvatelé se tedy před vojáky začali schovávat v hlubokých lesích a brali s sebou veškerý svůj skromný majetek. Velký pruský tábor byl jedním z takovýchto úkrytů, do kterého se vešlo až dvě stě osob. Hlídky v okolí varovaly obyvatelstvo před procházejícím nepřítelem. U schodů do tábora se nachází malý křížek, který svědčí o tom, že se zde narodilo dítě, které však brzy po porodu zemřelo...
Krásná Lípa
Jedno z nejkrásnějších měst Šluknovského výběžku je centrem Národního parku České Švýcarsko.
K tomuto městečku ležícímu v údolí říčky Křinice patří obce Krásný Buk, Kamenná Hůrka Dlouhý Důl, Hely, Kyjov, Zahrady, Vlčí Hora a Sněžná. Přesné záznamy o jejím vzniku chybí, jisté je však to, že již ve dvanáctém století přišlo do těchto míst asi třicet kolonizátorských rodin z Durynska po staré kupecké cestě. Tehdejší správce Brychta jim vykázal místo pro usídlení, a to v blízkosti krásné lípy. Odtud tedy pochází i název obce. V 15. století patřila obec Schleinitzům, později Wartenberkům a Kinským, na městys byla povýšena v roce 1731, na město v roce 1870.
První dřevěný kostelík zde byl vybudován již v roce 1142, ale ten byl vypleněn v roce 1339. Dnes dominuje městu kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1754.
Na Křinickém náměstí č. 254/4 v centru města je otevřeno muzeum v nejstarším domě v katastru města, postaveném po roce 1729.
Tento dům, nazývaný podle zdejšího malíře Augusta Frinda, je nejstarším dochovaným domem v Krásné Lípě. Od roku 1785 jej celé století obýval významný rod lékařů Zillichů a bývala zde ordinace. Od 2. světové války dům chátral, po roce 1991 byl opraven soukromými majiteli a v roce 1995 v něm otevřeli regionální muzeum Českého Švýcarska a Krásnolipska se stálými expozicemi z dějin turistiky a s dobovými fotografiemi města a okolí. Dům se zachoval jako jediný dřevěný objekt na náměstí, reprezentuje domy s podstávkou a hrázděným patrem, které jsou pro zdejší krajinu charakteristické. Pozoruhodné je, že byl považován za dům městského charakteru a v době biedermeieru byl vyzdoben z vnějšku i uvnitř vzácnými omítkami. Dům je významnou památkou města.
- Expozice muzea
historie turistiky kraje, lidová architektura „dům s podstávkou“, Národní park České Švýcarsko, historie Krásnolipska a okolí, historie turistiky, sklářství; každoročně je tématicky obměňována expozice v „salónu“ - obrazy malíře Frinda, historie porodnictví a další
Muzeum se nachází v prvním patře, v přízemí je zřízena cukrárna, jejíž návštěvou si můžete zpříjemnit prohlídku. Sezónní otevírací doba. Prodej pohlednic, map a regionálních suvenýrů.
Městský park v Krásné Lípě poskytuje odpočinek místním i turistům. Rozprostírá se na jihozápad od náměstí, jeho rozloha činí více jak 10 ha a byl založen roce 1897. Nachází se zde mnoho vzácných dřevin, jako např. korkovník amurský, jedlovec kanadský, líska turecká, jedle kavkazská. Park je krajinářský, z 2. poloviny 19. století. V parku se nachází socha lva, rybník Oko s ostrůvkem, meandrující potok s malými tůňkami a městský hřbitov s novorenesančním mauzoleem.
Z Krásné Lípy vedou krásné procházky, delší i kratší, náročné i pohodové. Jedna z cest vede do obce Krásný Buk, kde najdete u studánky zbouranou tovární budovu a vedle bývalou vilu. To byla vila továrníka Jegra, který zde kdysi vyráběl pověstné teplé spodní prádlo s dlouhým vlasem. Starší si možná pamatují na pověstné „jegrovky“ a na slogan: „Každý Čech a každý Negr nosí spodky značky Jegr.“
Cestou od Jegrovy továrny dojdete na rozcestí, kde začíná zelená turistická značka. Půjdete-li po červené, dojdete k bývalému hradu Krásný Buk. Dnes tam již najdete jen hradní příkop a val, na němž kdysi stávala hradní věž. Hrad byl vybudován ve 13. století na území pánů z Michalovic a měl chránit kupeckou stezku ze saského Hosteinu do Žitavy. Byla také jedním z řady podobných hradů rozmístěných po celé stezce. Po roce 1319 však získali do držení hrad Wartenberkové, kteří, místo aby kupce chránili, tak je přepadávali a olupovali. Města, která byla znemožněním obchodu nejvíce postižena, vytvořila jakousi koalici a společnými silami dala dohromady silné vojsko, které proti loupeživým rytířům zaútočilo. Loupežníci byli zlikvidováni a jejich hrady zničeny.
V blízkosti Krásné Lípy se nachází nejkouzelnější údolí Šluknovska - Kyjov. Tato malá obec byla založena v 17. století v souvislosti s těžbou rud, které se v okolí nacházely. Bývalo tu též mnoho mlýnů a pil, nejznámější byl Dixův mlýn na začátku Kyjovského údolí. Na silničce je tabule s jeho popisem. Po žluté značce dojdete k ubytovně Petra a odsud uvidíte malou Kyjovskou přehradu sloužící k rekreaci.
Nejkrásnějším úsekem z celého okolí je bezesporu Skalní stezka, která je asi jen jeden kilometr dlouhá. Začíná za ubytovnou Petra mezi dvěma ploty, což je první úskalí této dobrodružné výpravy. Je totiž velmi úzká a kdo jí neprojde, neprojde později ani Úzkými schody na Kyjovském hrádku. Po projití brankou mezi ploty dojdete na Kinského vyhlídku, která dostala název po pánech Kinských, kteří nechali tuto stezku vybudovat. Nyní projdete Nebeskou branou na Terasu, po ní projdete kolem Strašidelné jeskyně ke skalnímu útvaru Kočka a Pes. Hned za nimi projdete Pekelnou branou do Čertovy doliny a sejdete k Sýrovému potoku. Ten přejdete a stoupáte ke Skalním bratrům, na jejichž vrcholu je skalní vyhlídka s výhledem do Kyjovského údolí.
Po krátkém odpočinku sejdete zpět na cestu a budete pokračovat Medvědí stezkou do Lvího doupěte, za kterým je Kateřinská rokle. Při sestupu se podívejte napravo, kde uvidíte Obří hlavu. V Kateřinské rokli býval skluz na dřevo. Vy však nyní budete stoupat po historických schodech do sedla pod Kyjovským hrádkem, kde odbočíte doprava a dostanete se na plošinku, kde je odpočívadlo. Cestou si všimněte zářezů ve skále, kdysi tu bývala branka. Také se můžete podívat vpravo pěšinkou na Východní hlásku, kde je opět malý pohled do údolí. Vraťte se pak k odpočívadlu a pokračujte po značce na Úzké schody. Cestou uvidíte zbytky místností Kyjovského hrádku. Po sejití schodů se dostanete na malou plošinku připomínající vikingskou loď. Po jejím projití můžete vystoupat k praporku, kde bývala Západní hláska. POZOR! Pro děti je toto místo nebezpečné. Potom již sejdete na Terasu a po ní do Čerstvé doliny a vpravo do Kyjovského údolí. V Čerstvé dolině se nachází skalní útvar Klenotnice, kde prý byl ukryt loupežnický poklad.
Kyjovské údolí je turisticky velmi atraktivní. Již v dávných dobách tudy vedla obchodní a poštovní cesta ze Saska do Žitavy. O její bezpečnost se staraly posádky tří hrádků - Kyjovského, Brtnického a Vlčího. Před II. světovou válkou tudy dokonce jezdil autobus do Drážďan, dnes je tu jen pěší zóna s hraničním přechodem v bývalé Zadní Doubici. Tato část je hojně navštěvována po celý rok, zejména však v zimě, kdy se zde tvoří krásné ledové útvary. K nim patří i Ledová jeskyně vil, nebo Vinný sklípek pod silnicí pod Kyjovským hrádkem. Jeho název je odvozen od tvaru vchodu, který se podobá demižonu. Sklípek však není přístupný, protože je zatopen. Cestou od sklípku dolů ke Křinici narazíte na kamenný most. Nepřehlédněte pamětní tabuli na památku bratří Bienertů, kteří byli zákeřně zavražděni v roce 1990. Byli to významní průkopníci turistiky v našem kraji.
Říčka Křinice pramení pod obcí Studánka, protéká Krásnou Lípou, Krásným Bukem, Dlouhým Dolem a Kyjovem. V Zadní Doubici tvoří sedmikilometrovou státní hranici. V Bad Schandau se vlévá do Labe. Její tok je dlouhý přibližně 40 kilometrů.
