Děkujeme, pane senátore

Publikováno: 27.7.2005 Autor: red
Děkujeme, pane senátorePrávě toto poděkování zaznělo z úst žáků 8. tříd Základní školy v Tyršově ulici a bylo adresováno panu Josefu Zoserovi, senátorovi za okres Děčín. Ale začněme po pořádku. Na podzim přijal Josef Zoser naše pozvání a zúčastnil se besedy se žáky 8. a 9. tříd. Poutavě vyprávěl nejen o práci starosty a senátora, ale také o svých zálibách a zážitcích z dob, kdy on sám ještě seděl ve školních lavicích. Při závěrečném rozloučení nás vyzval, abychom mu návštěvu oplatili a při-jeli se za ním podívat do Valdštejnského paláce, kde sídlí Senát České republiky. Vzali jsme tedy pana senátora za slovo a jednoho květnového dne se vypravili do Prahy. V budově Senátu se nás ujala paní průvodkyně, ukázala nám reprezentativní prostory Valdštejnského paláce a vyprávěla o jeho historii. Zde nás přivítal i Josef Zoser a s úsměvem nás vedl do zasedacího sálu. Jako mávnutím kouzelného proutku se osmáci proměnili v pány senátory a paní senátorky, zasedli do svých křesel a vyzkoušeli si projednávání zákona i jeho hlasování. Ti nejodvážnější se postupně vystřídali u řečnického pultu nebo přímo za předsednickým stolem. Po celou dobu návštěvy se k nám pan Zoser choval velmi mile a přátelsky, s humorem líčil své zážitky z nedávné zahraniční cesty, dokonce nám představoval i některé své kolegy. Čas ale nemilosrdně ubíhal a my jsme se museli rozloučit, protože nás ještě čekala prohlídka Pražského hradu. Strávili jsme s panem senátorem příjemné dopoledne a za to mu patří naše poděkování.