Z louže pod okap
Bydlím na sídlišti v Podhájí a jsem celkem zvyklá na to, že když se chci dostat v pořádku „dolů do města“, musím být stále ve střehu. Ať již zvolím cestu okolo nemocnice Luční ulicí nebo jdu po Krásnolipské, chodníky chybí, nebo nejsou právě v nejlepším stavu. Co naplat, na rekonstrukci zatím peníze nejsou, tak to tedy je, a musíme se s tím smířit.
Co mě však velice zaskočilo, byla pro mne zatím nepoznaná nástraha asi na 1/2 m širokém chodníčku před domem na adrese Rumburk, Radniční č.p. 360/12.
Tento den pršelo, jen se lilo a okolo mne jednosměrkou pádila auta jedno za druhým na Krásnou Lípu. Snažila jsem se tedy uhnout od silnice co nejvíce vlevo. Byla jsem velice překvapená, že najednou stojím v louži jako hrom! No to jsem tomu ale dala, že jsem přešla blíže k plotu. Zde byl totiž celý kámen úrazu a já vlezla, jak se říká, přímo z louže pod okap! Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. V tomto domě zřejmě bydlí někdo, kdo si říká, že z cizího krev neteče, nebo co je za plotem, to se mě netýká. Domeček i zahrádku mají pěkně upravenou a nový okap na střeše dělal buď nějaký kutil, Tim nebo jen někdo, kdo má zlaté české ručičky. Okap je pěkně podložený cihličkou, protažený až ven z plotu, aby voda, která bude odtékat ze střechy za jarních deštíků či vydatných podzimních dešťů, skončila tam, kde má - již na zmíněném chodníku! Asi z metr vysoké zídky opravdu někdy teče pěkný proud vody. Pro majitele domku je jistě výhodnější se přebytečné vody zbavit tímto způsobem, než vymýšlet jiný. Vždyť tento je naprosto geniální - ovšem pouze z jejich hlediska.
Co na tom, že kdo jde okolo, nemůže bezpečně projít. Hlavně, že my jsme vyřešili svůj nerudovský problém „kam s ním“ a sedíme si doma v suchu, myslí si zřejmě majitelé zmíněného domu. Ale pozor, říká se také, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Věřte mi, že já už mám svůj nerudovský problém „kam s ním“ vyřešený či spíše „kam s ní“, protože moje stížnost na Vaši bezohlednost již adresu má, je to adresa Městského úřadu v Rumburku.
Jana Farkašová
