Je sobota 14. května 2005, motoráček mě veze krajinou mého rodného kraje, kousku země, která je pro každého tak drahá. Cílem je Dolní Poustevna, kde probíhá 29. ročník turistického pochodu „Severní stopou“. Motoráček kodrcá po kolejích a člověk přemýšlí, pak s námi uhání přes Vilémovský most, z myšlenek člověka vytrhne úchvatný pohled dolů - traťový svršek je v úžasné výšce 34 metrů - druhý nejdelší most své doby. V ruce žmoulám list papíru pro vážené cestující, ve kterém je nám sdělováno, jak budou jezdit vláčky dál krajem. Tučně svítící „ZRUŠENO“ se nedá přehlédnou, co není zrušeno, jede jen v PRACOVNÍ DNY. Smutné, smutné. Směšné je snad jen slovní spojení v pracovní dny. Dnes, když obchody i služby mají otevřeno jak v sobotu, tak v neděli. Smutné pro lidi pracující či sloužící státu i nám ostatním v nepřetržitých provozech. Chápu, Ústí nad Labem je příliš daleko, dál než Děčín či dříve Rumburk. Vzpomínám, jak často můj děda opakoval proslulou větu: „Vídeň je daleko, panáčku“. Budu-li se příště chtít dostat do výběžku v neděli, nejspíš pro mě bude jednodušší využít služby německé „DB“ a některý z přechodů pro pěší. Směšné. Mám za to, že Arthur Schopenauer řekl: „Život je při celkovém pohledu tragédie, ale v podrobnostech připomíná komedii.“ Pan hejtman nám radí - použijte autobusů! V sobotu a v neděli? Možná v Ústí nad Labem...
Motoráček zastavil u ošklivě zchátralé zastávky Vilémov. Nejprůmyslovější část rakouské monarchie, to byl Šluknovský výběžek, věřili byste? Byl, už dávno motoráček minul zbytky objektů po závodu MIKOV - ještě že mám doma příbory, jednou budou v muzeu. Asi jsem nepochopil správně zásady demokracie. Snad jsem špatně četl Masaryka, Beneše, snad jsem si jejich dílo vyložil mylně. Snad je to jen ta iluze demokracie, která vyvstane před každými volbami, kdy jsme všichni „vážení občané“. Nezdá se Vám to také, že všude už máme volené zástupce a zastupují nás čím dál tím hůř?
Potom (jako pan hejtman) nám ještě dají lekci a princip železnice aplikují pro nás „nevyvolené“ na princip restaurace, abychom lépe pochopili. Budeme-li prý mít na výběr mezi dvěma restauracemi (pro nás ČD a ČSAD), vybereme si tu levnější, což je logické a rozumné. Snad máte, pane hejtmane, pravdu, ale nevím, proč tento „logický a rozumný princip“ nešel aplikovat třeba na kauzu „Quickbusy a ČSAD“? Asi jsem jen občan, nechápající procesy vedoucí k blahu lidu. Motoráček dojel do Horní Poustevny, stanice o nic lepší než Vilémov, ale je tu krásný rybník a pár bílých labutí. Ono asi nezáleží moc na „restauraci“, na čem tedy?
Moskva revolučních let, na náměstí začala střelba, Masaryk se běží schovat do hotelu, zabouchnou před ním dveře. „Jen pro hosty!“. Masaryk odvětí: „Člověče, neblázněte!“ a je vpuštěn. Čapek se ho po letech zeptá, proč jednoduše neřekl, že je host. „Nemohl jsem lhát“. Četl jsem to stále dokola, nemohl lhát... Kdokoliv se mě pak zeptá, proč jsou pro mě naši zastupitelé jen „kašpárci“, dostane tuhle odpověď. Proto.
Dolní Poustevna. Budova nádraží byla opravdu reprezentativní. Dav se vyhrne ven a míří ke startu. Zaregistruji se a vyrážím. „Ahoj, kolik jdeš,“ ozve se chlápek v maskáčích vedle mě, stiskneme si ruce. Vidíme se poprvé, ale stisk rukou potvrzuje, že je mi bližší než ti „kašpárci v kvádrech“, co se točí jako větrná virgule. Bohužel, vlakem jezdíme my, školáci, lidé poctivě pracující ve všech oborech. Lidé, ta sůl země. Zástupci jezdí auty a jejich víkendy jsou asi víkendy saun a fitness, či rodinných nákupů v supermarketech. Chápu, jim vlak chybět nebude.
Tanečnice, ta stoletá dáma, byla úchvatná. Jak osvícení byli páni rodu Salm-Reiferscheid z Lipové, když na její stavbu přispěli takovou měrou. Dnes umíme stavět jen to, co se prodává, fotíme se při stříhání pásek u dálnic, tunelů, hypermarketů a hal typu Sazka. Vím, jsou potřebné, ale nejsou a nikdy nebudou vším. Lidé se chtějí bavit, užívat si, tvrdí nám „zástupci“. Ne všichni, pánové! Tuhle sobotu jich bylo kolem 1500 na túře svým krajem! A já jsem vděčen za ně, za všechny organizátory téhle krásné akce, i za těch pár „trampů“, se kterými jsem si stiskl ruku. Nestojím o to, co mi nabízíte, chci se jen o víkendu dostat motoráčkem do zapadlých vart výběžku.
Závěr? Co takhle třeba Michal Tučný: „... pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil, že mám jen jeden lidskej úděl, ten, abych tu žil...“.
