Sušená sušenka je školní časopis vycházející již čtvrtým rokem na Základní škole U Nemocnice v Rumburku. Malé redaktorky sledují vše, co se děje ve škole i za školou, a čile o všem své spolužáky informují. Z peněz, které získají prodejem časopisu, nakupují dárky pro ztracené a zatoulané psy v záchytných kotcích a pro děti z Dětského domova v Rumburku.
Až jednou opustí školní lavice, budou s láskou na svou redaktorskou činnost vzpomínat. Možná, že některé z nich u této profese zůstanou a stanou se z nich novináři, reportéři nebo zahraniční dopisovatelé. Některé jejich články svědčí o tom, že na to opravdu mají. Posuďte sami.
O výletě paní učitelky Buškové
Sušenka se dozvěděla, že paní učitelka Bušková podnikla zajímavý výlet do Rumunska. Byla v Banátu - kraji, kde dodnes žijí Češi. Položili jsme paní učitelce tedy pár otázek, které by mohly zajímat i vás.
Jak se vlastně Češi dostali do Rumunska?
První impuls k první vlně osídlení rumunského Banátu dal jistý Magyarly, podnikatel se dřevem pocházející z Oravice. Ten do této oblasti nalákal několik desítek českých rodin. Tak byla již v roce 1823 založena první česká vesnice Svatá Alžběta (Elisabetfeld), která později zanikla kvůli nedostatku vody. Další vesnice, Svatá Helena, byla založena s největší pravděpodobností v letech 1824 - 1825. Obě vesnice byly údajně pojmenované po Magyarlyho dcerách. Později byly v Banátu založeny další české vesnice - Bígr, Eibentahl, Rovensko, Šumice a největší Gernik.
Češi zde tedy žijí 180 let. Jsou to tedy ještě Češi?
Kupodivu si zde zachovali zvyky i tradice, které si přivezli z původní domoviny. Na vesnicích se proto domluvíte čistou češtinou, hospodyňky vám nabídnou české koláče a řízky.
Mluvíte o vesnicích. Jaký je život na nich? Jak moc se liší od toho našeho?
Rozdíl je propastný. Jako kdybyste přišli do vesnice u nás před sto lety. Můžete pomoci hrabat seno, péci chleba nebo podojit krávu, kosit či mlátit seno - jako v nějakém skanzenu. Žijí na rozdíl od nás v domech z kamene, protože je tu nedostatek dřeva. Ale místo podlahy udusanou hlínu ještě najdete. V celé vesnici není splachovací záchod, toaletní papír je jen pro turisty, domácím musí stačit noviny. To si asi neumíte vy představit. Právě proto si ale čeští obyvatelé Banátu plně zaslouží respekt a úctu. Mají vesměs velmi hluboko do kapsy a živí se tvrdou manuální prací, nemají za sebou žádná studia a mají většinou jen minimum zkušeností se světem mimo vlastní vesnici a její bezprostřední okolí.
Jak vypadá škola? Co se děti učí? Jaké jsou rozdíly mezi námi?
Navštívila jsem nejstarší vesnici v Banátu - Svatou Helenu v době vánočních svátků. Leží asi 6 km od Dunaje a v současné době má asi 500 obyvatel. V době mé návštěvy měly děti vánoční prázdniny jako u nás. Helenským dětem začaly 17. 12. a končily 9. 1. Přestože byla ve Svaté Heleně postavena s pomocí české vlády moderní škola, dosud v ní není k dispozici tekoucí voda. Není dostatek kvalifikovaných učitelů. Platy učitelů jsou velmi nízké, začínají na 1500 Kč za měsíc. Přesto se ale děti, které se narodily v Rumunsku, vyučují česky. Výuka češtiny je pro žáky I. stupně povinná - tedy od 1. do 4. třídy. Na II. stupni je výuka češtiny volitelná, tedy pro žáky 5. až 8. třídy. V současné době je počet dětí školou povinných ve všech šesti českých vesnicích přibližně 250. Ostatní předměty mají stejné, dalším jazykem je samozřejmě rumunština, která je příbuzná s francouzštinou. V létě probíhá Letní škola angličtiny. Tuto výuku zajišťuje škola jazyků Glosa v České republice na základě sponzoringu organizací i jednotlivců.
Pochopili jsme, že vaše turistická výprava přerostla i do současnosti. Co máte v plánu a jak bychom mohli pomoci i my?
V České republice existují v současné době organizace, které se zabývají zajišťováním pomoci krajanům v Banátu, kontaktováním sponzorů a nabídkou projektů pomoci. Dětem ve Svaté Heleně je možné poskytnou příspěvek na mikroskop, letní kurz angličtiny, slovníky apod.
I já bych ráda naši školu zapojila do nějaké spolupráce s našimi krajany v Rumunsku. Nyní posíláme balíček, kde mimo jiné jsou videokazety s českými pohádkami, ale třeba i s Babičkou od Boženy Němcové. V červnu do jejich školy vezeme počítače, které se mi podařilo sehnat od sponzorů. Máme velké plány, k těm největším asi patří ten, že by se české děti z Rumunska mohly podívat k nám.
Děkujeme za rozhovor a doufáme, že se brzy dozvíme další a podrobnější informace.
Sušená sušenka
