Nikdy jsem Velikonoce neprožívala tak, jako od té doby, co má dcera začala rozum brát. Kvůli ní jsem začala vyrábět velikonoční výzdobu na okna, vystřihovat zajíčky a slepičky z barevných papírů, vyfukovat vajíčka, kreslit jim oči, háčkovat čepičky a na kraslice vyrývat špendlíkem ornamenty, oblepovat je ozdobnými ubrousky, psát na ně básničky a přáníčka. Dokonce jsem se naučila plést pomlázku z osmi prutů a na každé Velikonoční pondělí jsem připravovala veliký košík plný dobrot pro malé koledníky. A součástí oslav jara bylo i hledání zaječích hnízdeček v probouzející se trávě po dlouhé zimě a radovala jsem se stejně jako moje malá Anna, když se jí podařilo po dlouhém hledání najít sladkou nadílku někde za drnem, pod stromem nebo u kamene.
Nejinak tomu bylo i letos. Přípravy u nás probíhaly již čtrnáct dní předem, díky netrpělivosti mé dcery, která všude, kam se dalo, pověsila spousty papírových malovaných vajec, do všech váz natrhala větvičky zlatého deště a břízy a zasela pšenici do mé milované sváteční mísy po prababičce.
Nejvíce se však těšila na koledu a na hledání hnízdeček. A tak zatímco s kamarádkou obíhala naše hodné sousedy a tloukla jim pomlázkou na dveře a zpívala koledy, aby od nich dostala něco dobrého, běhala já jsem po zahradě a hledala nejvhodnější úkryt na nadílku. Košíček s čokoládovými vajíčky byl ukryt do křoví a jeden zajíc si nakonec vylezl na strom. Ten největší a nejkrásnější zajíček se potom pyšně usadil v trávě na zahradě a čekal, až ho moje malá kolednice najde. Bohužel, někdo byl rychlejší. Zřejmě z cesty zahlédl pobleskující staniolový kabátek velikonočního zajíce, chutě přeskočil plot a milého ušáka odnesl.
„No, nebudeme se kvůli tomu trápit,“ zakončila moje dcera marné hledání.
„Vykoledovala jsem si dost, a tak už dalšího zajíce nepotřebuju. Jen je škoda, že si ten člověk nepřišel k nám pro koledu. Mohl dostat taky něco dobrého a nemusel se stát zlodějem.“
Měla pravdu, náladu jsme si zkazit nenechali. Vlastně to už ani nebyl náš problém. My jsme sice přišli o kus čokolády, ale kdosi jiný přišel o víc, o slušnost a čistý štít.
A tak jsme mu odpustili a přáli mu, ať mu ta čokoláda nezhořkne na jazyku.
