HORNÍ JINDŘICHOV
Podle zápisů ze staré kroniky byl Horní Jindřichov založen v 15. století. Byla to velká obec Hennesdorf či Ober Hennesdorf. Jak se měnili majitelé panství, dělila se i obec.
V 16. století konečně trvale vznikla obec Horní Jindřichov. Již v roce 1587, v době kdy byl držitelem Rumburku Jiří Mehl ze Střelic, byli obyvatelé Jindřichova povinováni farností do Rumburku a navíc i věcí velmi prozaickou - odběrem piva z tohoto města. Škola v Horním Jindřichově byla založena roku 1784. Dlouhých 93 let trvalo, než obecní rada odhlasovala stavbu nové školy, byla postavena roku 1877. V nově rekonstruované historické budově této školy se učí dosud. V roce 1885 měla tato škola pouhé čtyři třídy s 260 dětmi (m.j. to znamená, že v jedné třídě sedělo více jak šedesát dětí). V předválečné době měla škola šest tříd s 290 školou povinnými dětmi.
V roce 1882 byl vybudován hřbitov (v současnosti je již zrušený).
V roce 1885 měla obec 1885 obyvatel, o pouhých 54 let později (v roce 1899) zde bydlelo již 2 995 obyvatel a obec měla 326 domů, což je průměrně 9 lidí na jeden dům.
V této době byl zaznamenám velký rozmach průmyslu. Bylo zde vybudováno bělidlo, cihelna, cementárna, stuhárna. Vyrábělo se textilní zboží, z něhož nejžádanějším materiálem byly látky na ložní prádlo.
Byly zde dokonce dva mlýny - Zámecký a Hraniční. Hraniční mlýn byl v roce 1909 zmodernizován a přebudován bratry Müllerovými na prosperující textilku. Druhý mlýn byl zrušen, na jeho místě nyní stojí autodílna.
V roce 1991 byla zahájena elektrifikace obce, o dva roky později (tedy v roce 1913) byl v Horním Jindřichově otevřen poštovní úřad.
Na jindřichovské radnici se od roku 1898 do roku 1919 vystřídalo celkem šest starostů. Do roku 1898 to byl starosta Christoph Anton, v letech 1898 až 1903 Pohl Daniel, v letech 1903 až 1915 Vogel Anton, v letech 1915 až 1917 Otto Heinrich, od roku 1917 do roku 1919 Schäfer Karl a poslední uvedený starosta zvolený v roce 1919 byl Reinisch Franz.
Před II. světovou válkou byl Horní Jindřichov velmi živou obcí. Byla tu rozvinutá obchodní a výrobní síť. Solidně zde prosperovalo šest textilek, výrobna hnacích a klínových řemenů, lom a štěrkovna, čtyři barvírny sukna, vahárna, sedm truhlářství, klempířství, soustružnictví dřeva a rohoviny, řada dalších drobných provozoven a různých odborných prodejen, potravinářských výroben a obchodů, ale také hostinců.
Jen pro zajímavost, v této obci působilo pět kapelníků i s kapelami, byly tu tak zvané „Sluneční lázně“ a peněžní ústav Reifreisenka (obměna naší kampeličky).
V roce 1930 žilo v Jindřichově již 2803 obyvatel, z toho 2652 Němců, 73 Čechů a 78 cizinců. Dle náboženství se zdejší obyvatelstvo rozdělovalo na římské katolíky, těch zde žilo 2487, dále 106 evangelíků, 4 obyvatele židovského vyznání, 2 členy Československé církve, 157 Konfessions a 47 vyznavačů jiného náboženství.
Z roku 1935 existuje informace o školených samaritánech Dobrovolného hasičského sboru, kteří za první republiky obstarávali první pomoc v obci. Sanita se objednávala ve dne na obecním úřadě, v noci u policejní hlídky. Na elektrické vedení dohlížel odborný montér pan Johann Richter.
Předválečná obecní rada měla devět členů, dva z nich byli členové Německé sociálnědemokratické strany práce, tři z Německé křesťanskosociální strany lidové, tři komunisté a jeden člen Svazu německých zemědělců. Obecní zastupitelstvo bylo třicetičlenné. Dvanáct členů zastupitelstva bylo členy komunistické strany, devět bylo z Německé křesťanskosociální strany, šest z Německé sociálně demokratické strany práce a tři ze Svazu německých zemědělců.
Součástí samosprávy bylo i osm občanských komisí. Společenský život se soustřeďoval ve třinácti spolcích, například tělocvičném, vojenském nebo mladých zemědělců. Kromě toho zde bylo aktivních pět politických stran, kromě výše uvedených ještě Sudetoněmecká domobrana (Heimats-front).
Opomíjena nebyla ani kultura, před druhou světovou válkou byla v Horním Jindřichově zřízena moderní knihovna. Pro maminky s dětmi fungovala poradna, staří a chudí lidé našli útočiště v místním chudobinci.
Představeným jindřichovské celnice na hranicích mezi Československem a Německem byl v té době Josef Biroutek.
Po II. světové válce přišli do Horního Jindřichova čeští obyvatelé. Život se rozběhl sice poněkud jinak, ale obec zůstávala stále pěknou a spořádanou. V roce 1951 zde bylo zřízeno JZD, pro které byly upraveny některé budovy, po nějaké době byl postaven kravín a další hospodářské objekty.
Jedním z prvních předsedů národního výboru byl řídící učitel, později okresní školní inspektor, pan Zahradníček. V katastru obce byla umístěna rota pohraničníků, kterým v letech 1952 až 1964 velel podporučík Emanuel Hájek. Velitelem II. praporu Pohraniční stráže byl major Klápště.
V roce 1949 byl Horní Jindřichov sloučen s městem Rumburkem jako Rumburk II.
A ještě jedna malá zajímavost k hostinci v Horním Jindřichově, dnes již zbořeném (viz foto). Během II. světové války zde byli ubytováni totálně nasazení českoslovenští občané. Někteří v Rumburku po válce zůstali natrvalo a založili zde své rodiny.
HORNÍ JINDŘICHOV
Podle zápisů ze staré kroniky byl Horní Jindřichov založen v 15. století. Byla to velká obec Hennesdorf či Ober Hennesdorf. Jak se měnili majitelé panství, dělila se i obec.
V 16. století konečně trvale vznikla obec Horní Jindřichov. Již v roce 1587, v době kdy byl držitelem Rumburku Jiří Mehl ze Střelic, byli obyvatelé Jindřichova povinováni farností do Rumburku a navíc i věcí velmi prozaickou - odběrem piva z tohoto města. Škola v Horním Jindřichově byla založena roku 1784. Dlouhých 93 let trvalo, než obecní rada odhlasovala stavbu nové školy, byla postavena roku 1877. V nově rekonstruované historické budově této školy se učí dosud. V roce 1885 měla tato škola pouhé čtyři třídy s 260 dětmi (m.j. to znamená, že v jedné třídě sedělo více jak šedesát dětí). V předválečné době měla škola šest tříd s 290 školou povinnými dětmi.
V roce 1882 byl vybudován hřbitov (v současnosti je již zrušený).
V roce 1885 měla obec 1885 obyvatel, o pouhých 54 let později (v roce 1899) zde bydlelo již 2 995 obyvatel a obec měla 326 domů, což je průměrně 9 lidí na jeden dům.
V této době byl zaznamenám velký rozmach průmyslu. Bylo zde vybudováno bělidlo, cihelna, cementárna, stuhárna. Vyrábělo se textilní zboží, z něhož nejžádanějším materiálem byly látky na ložní prádlo.
Byly zde dokonce dva mlýny - Zámecký a Hraniční. Hraniční mlýn byl v roce 1909 zmodernizován a přebudován bratry Müllerovými na prosperující textilku. Druhý mlýn byl zrušen, na jeho místě nyní stojí autodílna.
V roce 1991 byla zahájena elektrifikace obce, o dva roky později (tedy v roce 1913) byl v Horním Jindřichově otevřen poštovní úřad.
Na jindřichovské radnici se od roku 1898 do roku 1919 vystřídalo celkem šest starostů. Do roku 1898 to byl starosta Christoph Anton, v letech 1898 až 1903 Pohl Daniel, v letech 1903 až 1915 Vogel Anton, v letech 1915 až 1917 Otto Heinrich, od roku 1917 do roku 1919 Schäfer Karl a poslední uvedený starosta zvolený v roce 1919 byl Reinisch Franz.
Před II. světovou válkou byl Horní Jindřichov velmi živou obcí. Byla tu rozvinutá obchodní a výrobní síť. Solidně zde prosperovalo šest textilek, výrobna hnacích a klínových řemenů, lom a štěrkovna, čtyři barvírny sukna, vahárna, sedm truhlářství, klempířství, soustružnictví dřeva a rohoviny, řada dalších drobných provozoven a různých odborných prodejen, potravinářských výroben a obchodů, ale také hostinců.
Jen pro zajímavost, v této obci působilo pět kapelníků i s kapelami, byly tu tak zvané „Sluneční lázně“ a peněžní ústav Reifreisenka (obměna naší kampeličky).
V roce 1930 žilo v Jindřichově již 2803 obyvatel, z toho 2652 Němců, 73 Čechů a 78 cizinců. Dle náboženství se zdejší obyvatelstvo rozdělovalo na římské katolíky, těch zde žilo 2487, dále 106 evangelíků, 4 obyvatele židovského vyznání, 2 členy Československé církve, 157 Konfessions a 47 vyznavačů jiného náboženství.
Z roku 1935 existuje informace o školených samaritánech Dobrovolného hasičského sboru, kteří za první republiky obstarávali první pomoc v obci. Sanita se objednávala ve dne na obecním úřadě, v noci u policejní hlídky. Na elektrické vedení dohlížel odborný montér pan Johann Richter.
Předválečná obecní rada měla devět členů, dva z nich byli členové Německé sociálnědemokratické strany práce, tři z Německé křesťanskosociální strany lidové, tři komunisté a jeden člen Svazu německých zemědělců. Obecní zastupitelstvo bylo třicetičlenné. Dvanáct členů zastupitelstva bylo členy komunistické strany, devět bylo z Německé křesťanskosociální strany, šest z Německé sociálně demokratické strany práce a tři ze Svazu německých zemědělců.
Součástí samosprávy bylo i osm občanských komisí. Společenský život se soustřeďoval ve třinácti spolcích, například tělocvičném, vojenském nebo mladých zemědělců. Kromě toho zde bylo aktivních pět politických stran, kromě výše uvedených ještě Sudetoněmecká domobrana (Heimats-front).
Opomíjena nebyla ani kultura, před druhou světovou válkou byla v Horním Jindřichově zřízena moderní knihovna. Pro maminky s dětmi fungovala poradna, staří a chudí lidé našli útočiště v místním chudobinci.
Představeným jindřichovské celnice na hranicích mezi Československem a Německem byl v té době Josef Biroutek.
Po II. světové válce přišli do Horního Jindřichova čeští obyvatelé. Život se rozběhl sice poněkud jinak, ale obec zůstávala stále pěknou a spořádanou. V roce 1951 zde bylo zřízeno JZD, pro které byly upraveny některé budovy, po nějaké době byl postaven kravín a další hospodářské objekty.
Jedním z prvních předsedů národního výboru byl řídící učitel, později okresní školní inspektor, pan Zahradníček. V katastru obce byla umístěna rota pohraničníků, kterým v letech 1952 až 1964 velel podporučík Emanuel Hájek. Velitelem II. praporu Pohraniční stráže byl major Klápště.
V roce 1949 byl Horní Jindřichov sloučen s městem Rumburkem jako Rumburk II.
A ještě jedna malá zajímavost k hostinci v Horním Jindřichově, dnes již zbořeném (viz foto). Během II. světové války zde byli ubytováni totálně nasazení českoslovenští občané. Někteří v Rumburku po válce zůstali natrvalo a založili zde své rodiny.