JIŘÍKOV
Historie tohoto města je bohatá tak, jako je bohatá historie celého tohoto kraje a okolí, které bývá často nazýváno Nizozemí.
Podle dochovaných zpráv o městě samém, z pera významného místního historika R. J. Lahmera v knize Pamětní listy Georgswalde, vznikla nejprve farní vesnice. V době posledních Přemyslovců se zde nalézala údajně kaple a poustevna, v níž žil mnich jménem Iorg. Ten měl přivádět v době kolonizace další své druhy, podle jazyka z dolního Saska. Později vznikla osada podél místní říčky a jmenovala se nejdříve Iorgswalde, Georgswalde do roku 1946, potom Jiříkov. A protože byl Jiříkov korunním lénem, propůjčoval se jako majetek hlavně tomu, kdo se odvděčil majiteli věrností a hlavně pomocí ve válkách. V té době měl asi 1300 hektarů pozemků a ty něco vynášely.
Neměnili se však jen vazalové, ale celkový vzhled okolí. Nejprve hluboké lesy s bohatstvím zvěře přivedly lovce, po nich přišli ti, co obdělávali pole, a následovali řemeslníci. Vesnice se rozrůstala podél říčky, protože voda znamenala vždy život.
První doložená zmínka o vesnici se nachází v míšeňských matrikách z roku 1346 a potom až do 15. století se o místě žádný dokument nenašel. Teprve v 15. století se nacházejí dokumenty o majitelích Jiříkova, který patřil pod Šluknovské panství. V polovině 16. století má Jiříkov soudní stolici s jedním rychtářem, 12člennou porotou a jedním písařem.
V té době se již všude v okolí pěstoval len, který se dále zpracovával, bělil a prodával obchodníkům. Tehdejší války a nepokoje bránily rozmachu tohoto řemesla, a tak teprve v roce 1751 začalo mít plátenictví větší vzestup a odbyt.
Stalo se tak zásluhou Christiana Salmeho, který se z potulného muzikanta stal podnikatelem a navázal obchodní spojení s Itálií a Amerikou. Blahobyt vzrůstal, a proto se tu začali usazovat tovaryši, kteří zde našli dobrý výdělek a zaměstnání.
Nebyla však jen léta tučná, ale byla také hubená. To když zde tábořila cizí vojska a náklady musela nést obec. Vydělané zlaťáky se rozpouštěly mezi regimenty vojsk švédských, francouzských, polských, ale i dánských a jiných.
Až v druhé polovině 18. století se výroba plátna dále rozvíjí. Jiříkov je povýšen císařovnou Marií Terezií na městys (1753) a jsou mu povoleny týdenní trhy s plátnem. 19. století je stoletím zrušení nevolnictví, rozvoje techniky a dalšího rozvoje řemesel. Tentokrát vynález parního stroje přinesl rozvoj textilního průmyslu a v Jiříkově je založena v roce 1807 první fabrika. Průmyslově zhotovované jiříkovské zboží se potom nadlouho stalo ve světě pojmem.
Městys je spojen s ostatním světem nejen poštou, ale v roce 1873 i železniční drahou. V polovině tohoto století je také provedeno spojení do té doby samostatných obcí Starý a Nový Jiříkov, Loučného a Filipova.
Počet obyvatel se ke konci 90. let vyšplhal až na 8754 lidí, bylo zde bezmála 1000 domů a Jiříkov byl větší než okresní město Šluknov. „Vinu“ lze přikládat konjuktuře, která nastala po velkém krachu na vídeňské burze. Proto je také žádána Jeho Císařská Milost o povýšení městyse na město, což se stalo až v předvečer 1. světové války, v roce 1914. To má již město 10084 obyvatel a 1067 domů bez Filipova, který se mezi tím od Jiříkova oddělil.
Běží první roky 20. století, století, které je poznamenáno velkými změnami. Začala 1. světová válka, a když v roce 1918 končila, vzniklo na troskách rakousko-uherské monarchie několik nových států, mezi nimiž byla i Československá republika. Ani jí se však nevyhnuly nejdříve národnostní různice a později i světová hospodářská krize a velký vzestup chudoby, zvláště v pohraničí. Když se již zdá, že národnostní různice pomalu ustupují do pozadí, vítězí v Německu strana nacionalních socialistů s Adolfem Hitlerem v čele.
V roce 1937 se konají za účasti šluknovského, rumburského a varnsdorfského okresu v Rumburku Zborovské oslavy. Ze sousedního Německa je však živena propaganda proti všemu českému a vyvrcholením je v roce 1938 pochod asi 700 Němců z Německa přes hranice. Henleinova strana, která se stala již při volbách v roce 1935 nejsilnější politickou silou občanů ČSR německé národnosti, je převodní pákou i jiříkovských SAmanů, kteří si přejí odchod české posádky SOS a financů. Stane se tak 23. září 1938, když všichni za vedení velitele německé pohraniční stráže míří do okleštěného státu s vybitými zbraněmi. Vyprovází je nenávistné pohledy. Vzápětí za nimi vstupuje na okupované území německá branná moc, která je vítána jako osvoboditelka. Samá vlajkosláva, nacistická hesla, transparenty.
Brzy se ukazuje, že vše nebude tak, jak si to mnozí představovali. Tak zvaný Sudetenland je okamžitě začleněn do vojenské mašinérie. Při odvodech je odvedeno 2368 mužů, na jejich místo do výroby nastupují váleční zajatci, ale i totálně nasazení Češi, Rusové, Belgičani, Italové, Poláci a jiné národnosti.
Tak zvaná tisíciletá říše však byla za pár let zničena. Stalo se tak v roce 1945. 7. - 8. května projela na kolech městem hlídka sovětských vojáků a po městě se objevily plakáty zakazující drancování a loupení.
Válka, která i za těch pár let napáchala velké materiální škody a připravila o život miliony lidí, byla u konce.
Teprve až 17. září se podařilo otevřít českou školu v Jiříkově a ve Filipově. Poválečné děti jsou podvyživené, a tak dostávají ve škole rybí tuk, železité tabletky, vitamín C, šípkovou marmeládu a jiné léky. Na přelomu let 1946 a 1947 se zavádí školní stravování a život se dostává pozvolna do potřebných kolejí. V těchto letech je prováděn také odsun některých občanů německé národnosti a nutno říci, že ne vždy v intencích humanity. Na jejich místo přichází první čeští, moravští a slovenští osídlenci, kteří začínají psát novou kapitolu v dějinách tohoto města. Ne všichni však dokáží překonat různé nástrahy života v cizím prostředí, a tak se jich i mnoho stěhuje jinam. Mnoho domů se bourá a jako stavební materiál odesílá na Slovensko. Tento nepříznivý trend se podepisuje i na postupném úpadku celého pohraničí a podaří se jej zastavit až koncem šedesátých let minulého století výstavbou nových bytů panelákového typu.
V současné době se po změně politického systému začínají stavět i soukromé rodinné domy a počet obyvatel pomalu stoupá.
Ke konci roku 2004 měl Jiříkov 3907 občanů trvale hlášených a 56 cizinců s platným trvalým pobytem. O tom, zda trend zvyšování počtu občanů bude pokračovat i nadále, rozhodne mimo jiného i podnikavost a s tím spojená nabídka práce.
Před válkou i po válce byl Jiříkov známý vždy svojí velkou spolkovou činností, ať to již byla činnost sportovní, nebo kulturní. Pěvecké sbory, divadelní soubory, hudební tělesa, fotbalové kluby, tenis a gymnastika zde měly dlouhá léta své místo. Zrovna tak jako motoristický sport. Přesto, že každá změna systému přináší i částečný útlum ve spolkové činnosti, je na co navazovat. Důkazem toho je Sbor dobrovolných hasičů, rybářský spolek, ale i tělovýchovná jednota a Sokol. Své nadšence má i Střelecký oddíl, klub kynologie a zájmové kroužky na škole i na místní faře.
Město má své historické památky, které dokumentují vývoj v čase i době. Věříme, že doba se bude opakovat jenom v těch dobrých věcech a čas je tomu nakloněn.
Josef Eder
Jiříkovské náměstí s radnicí (úplně vpravo) a s kostelem sv. Jiří.