„Půl roku byla naše rodina v jihoindickém Tamil Nadu jako doma. Fascinace a ochota pomáhat a milé přijetí v této vzdálené zemi nás nechává ještě dnes snít a odjakživa nás magicky přitahuje. Po mnoho týdnů jsem každé ráno chodil do Boomayapalayam a mluvil jsem s lidmi, fotil jsem je a společně jsme také jedli. Jako výsledek tohoto se konala malá výstava a rybáři, nosiči mléka, děti a ženy v domácnosti zastiňovali jeden druhého svými nepřehlédnutelnými paprsky života. Doprovázeli mě vždy přátelsky a zvídavě.
Jejich paprsky se jako by zatáhly. Velké části rybářské vesnice Boomayapalayam už asi neexistují. Mlékař, který denně se svým kolem rozvážel mléko, rybář se svou cigaretou, policista se svou rodinou na kraji silnice, Bráhmové ve svých kalhotách nebo staré ženy se svými mnoha vnuky. Nevím přesně, co se s každým jednotlivcem stalo, a asi se to už nikdy nedozvím. Jsou kousek z nás, i když je to tak daleko.“ Tak začíná vyprávění pana Mika Wohne, manažera naší partnerské školy z Ebersbachu. V únoru odjíždí se skupinou pomocníků znovu do Indie, postižené vlnami tsunami. Tentokrát spíše než osvěžovat vzpomínky bude sledovat konkrétní osudy lidí, kteří potřebují rychle dostat pomoc jiných. Týká se to velmi konkrétních nabídek pomoci pro rodiny, školy, stanice pro pomoc nemocným a postižené jednotlivce.
Jsem velmi ráda, že děti ve škole na Jiříkovské ulici v Rumburku nenechal tragický osud druhých lhostejnými a vybranou částkou 2000 Kč přispěly do sbírky na postiženou Indii. Pan Mike Wohne po návratu z Indie navštíví naši školu, bude dětem vyprávět o své cestě a děti se také dozvědí, jak byl jejich dar použit.
