Václav Pohl byl posledním předsedou MěNV Rumburk po listopadu 1989, prvním starostou města Rumburku za OF a v dalším volebním období starostou za ODS, byl zakládajícím členem Občanské demokratické strany v Rumburku, iniciátorem vzniku Sdružení pro rozvoj Šluknovska, spoluzakladatelem Euroregionu Nisa, předsedou jeho české části a posléze i jeho čestným předsedou až do dne 27. ledna t. r., kdy předčasně zemřel po těžké a vyčerpávající nemoci. Za jeho vedení radnice doznala značných změn, byla provedena rekonstrukce budovy, zavedena výpočetní technika, změnila se organizace, tak jak to nová doba žádala. Václav Pohl vždy dokázal nekompromisně prosadit to, co považoval za dobré, veřejně prospěšné, strategické. Byl svým způsobem vizionář, který viděl mnohdy dále než lidé kolem něho. Jeho zásluhou, danou schopností komunikovat, vyjednávat, přijímat a analyzovat jiné názory, někdy i osobně riskantní rozhodnutí, byl v Rumburku mezi prvními obnoven hraniční přechod, vybudováno ve své době nezbytné odstavné parkoviště TIR, zprivatizována velká část městského majetku, rozmnoženo střední školství. Byl velkým zastáncem spolupráce starostů měst a obcí nejen ve Šluknovském výběžku, dobrým výsledkem jeho snažení byl příliv peněz z evropských fondů do našeho regionu, za které se mimo jiné vybudoval i páteřní kanalizační sběrač z Rumburku přes Seifhennersdorf do Varnsdorfu. Jeho snem bylo očistit město od kouřících komínů, viděl budoucnost města v přenesení správních pravomocí zřízením okresu v rámci nového územněsprávního uspořádání. Za jeho působení byl v Rumburku zřízen úřad práce, finanční úřad, okresní správa sociálního zabezpečení a jiné.
Z mnohých svých představ musel slevit, vždy po zralé úvaze a s respektováním názorů druhých. Byl demokrat. Hektická doba devadesátých let pominula, byla nespravedlivě zapomenuta a s ní i osobnost Václava Pohla. Rychle zapomínáme, jak velmi často říkával, i na to, jak se nám žilo před listopadem 1989 a co nám tehdejší režim dovoloval. Po ztrátě zakládajících členů Jiřího Pauera a Dr. Luboše Bílého ztrácí ODS v Rumburku ve Vaškovi dalšího svého velmi cenného člověka, moudrého, velmi odvážného, otevřeného a vnímavého. Síly, které mu valem ubývaly díky útrapám způsobeným neustálým neopodstatněným obviňováním, veřejným osočováním a podivnými žalobami, mu v boji s nemocí zcela nepochybně chyběly.
ODS v Rumburku a přátelé
