O rumburském muzeu již v minulosti podaly Rumburské noviny několik informací. Přesto se domnívám, že nebude na škodu, když si dějinný příběh této instituce oživíme.
Od 7. února roku 1865 působil v Rumburku Humboldtův spolek, symbolicky pojmenovaný po jednom z nejpopulárnějších německých učenců (Alexandr von Humboldt žil v letech 1769 - 1859). Smyslem tohoto vzdělávacího spolku byla „podpora a rozšiřování populárně vědeckých znalostí“. Spolek pořádal řadu přednášek, divadelních představení a významně posílil kulturní a vědecké cítění občanů města. Jeho zásluhou došlo 15. 1. 1881 k otevření veřejné knihovny a poté i muzea. Na základě rozhodnutí městského zastupitelstva z 15. 5. 1902 bylo založeno městské muzeum.
Muzeum sídlilo původně v budově dnešní zdravotnické školy (tehdy Odborná tkalcovská škola) a bylo slavnostně otevřeno 4. 11. 1883. Sbírky byly umístěny v přízemí budovy a expozice dokládala především vývoj plátenické výroby v našem regionu. O exponáty pečoval učitel Peukert a další dobrovolníci z řad učitelů. Ti tehdy společně soustředili památky na zaniklé řemeslnické cechy. Dodnes jsou k vidění získané cechovní truhly, prapory, znaky a také soustružnické a zámečnické mistrovské kusy. Muzeum shromažďovalo také kroniky, listiny, písemnosti cechů apod. Jménem přípravného výboru svolal 29. 10. 1902 ředitel Spořitelny města Rumburk Ernest Winckler městskou radu ohledně schválení stanov. Podle nich se muzeum stalo městskou institucí, jejíž fungování mělo být podmíněno ryze německou správou města. Na činnost přispívalo město do vypuknutí první světové války ročně částkou 400 korun, další náklady byly hrazeny z pravidelného každoročního příspěvku 100-200 Kč, který posky-ovala Obchodní a živnostenská komora v Liberci.
V roce 1922 byla expozice přemístěna do druhého patra budovy. Od roku 1920 byl správcem profesor Lerchl, jehož místo poté převzal doktor Görlach, a od roku 1936 knihovník a archivář Rudolf Demel. Roku 1929 byla tkalcovská škola přesunuta do Varnsdorfu a do budovy přesídlil městský úřad a okresní hejtmanství. Okupací přišlo muzeum o své místnosti. Muselo je postoupit Landratsamtu. Část sbírek byla přestěhována do prostor kapucínského kláštera. Knihy a archiválie byly převezeny do budovy soudu (budovy rumburského zámku). Zbývající část pak byla uložena v Pffeifferově továrně (budova Bytexu).
Po druhé světové válce získalo muzeum do užívání první patro bývalé Försterovy továrny na zpracování bavlněné a vlněné příze. O muzejní sbírky začali pečovat dosavadní správce muzea Rudolf Demel a profesor gymnázia Stanislav Gaber. Místní správní komise dávala těmto pracovníkům povolení k prohlídkám opuštěných domů. Tehdy došlo k významnému rozšíření sbírek a obohacení starého fondu muzea. Konfiskační oddělení dostalo příkazem informovat o případných zajímavých exponátech pro expozici. Jednalo se zejména o selský malovaný nábytek. Muzeum převzalo též exponáty amatérského jiřetínského sběratele Frieseho a sbírku ze zrušeného krásnolipského muzea (zejména pozůstalost malíře A. Frinda a hudebníka A. Stradala). Rozsah sbírek se zvětšil natolik, že se muzeum rozšířilo i do přízemí a druhého patra budovy ve Vraní ulici číslo 10.
Nově zadaptované muzeum se veřejnosti představilo 4. 7. 1949. Tehdejší předseda MNV V. Brtek ve svém zahajovacím projevu uvedl:
„Zvlášť hodnotíme pochopení i dobrou vůli některých okolní obcí přispět co nejvíce muzeálními doklady našemu městu. Činily tak proto, vědouce, že muzeum se stává kulturním majetkem nejen našeho města, ale celého širokého rumburského okolí.“
V roce 1951 získalo muzeum statut Okresního vlastivědného muzea. Došlo také ke zřízení okresního archivu. Ředitelem byl jmenován Rudolf Demel. V tomto roce byla též instalována první expozice Rumburské vzpoury, jejíž tvář časem doznala významných změn (zejména v roce 1989, kdy byla pozměněna pod vedením Ireny Borovcové). Zároveň byly muzeu přiděleny knihovny zrušených klášterů - rumburského kapucínského, redemptoristů z Filipova a oblátů z Varnsdorfu. Tyto fondy byly uloženy do upravených prostor v komplexu bývalého kapucínského kláštera, kde se nacházela i expozice církevního umění (roku 1961 z provozních důvodů uzavřená).
Po zrušení okresu Rumburk se v roce 1960 muzeum stalo opět městským. Tehdy byl také fond archivu převeden do Děčína a Litoměřic. V dubnu 1965 byl schválen nový plán na reinstalaci sbírek, která v hrubých rysech odpovídá v prvním patře dnešní podobě. Na nových úpravách se podílel R. Demel a akademický malíř M. Procházka ze Šluknova. Oslav 50. výročí Rumburské vzpoury se zúčastnil i prezident republiky Ludvík Svoboda. V tomto roce (1968) byla otevřena expozice vlastivědných sbírek, dějin textilnictví, o pět let později nová síň Rumburské vzpoury a v roce 1975 expozice moderních dějin. V roce 1977 došlo k začlenění muzea pod správu Okresního muzea v Děčíně. Mezi lety 1974 a 1985 odborně vedl muzeum PhDr. Vojtěch Čelko, jehož působení je spjato zejména s osvětovou činností, přednáškami a novou evidencí sbírek. Po jeho odchodu pracovala v muzeu krátce Irena Borovcová, poté Zdeněk Jemelka. Nemalý podíl na fungování znovuotevřeného muzea měla Gertruda Demelová. Nesmíme též opomenout zásluhy dlouholetého spolupracovníka Jaroslava Pšeničky, který se o muzeum staral před Jemelkovým příchodem. V květnu 1995 byla zahájena rekonstrukce budovy muzea. Muzeum je v současnosti pobočkou muzea v Děčíně.
Rodinné tradici zůstala věrná i nynější vedoucí muzea Barbora Demelová-Hildebrandtová. Jí vděčíme za znovuotevření expozic po náročné přestavbě a nové reinstalaci 4. 12. 1997. Díky jejímu zaujetí pro muzejní práci je expozice obohacena o množství expo-nátů, které dříve zůstávaly očím návštěvníků skryty.
Zpřístupnění bohatých sbírek našeho muzea neutváří jen obrázek o životě v minulosti, ale také svým způsobem pozdvihuje zájem o náš kraj. Snad vzbuzuje také trochu hrdosti na město, ve kterém žijeme, neboť v každém období bychom nalezli artikl, kterým místní obyvatelé vynikli a jenž byl žádán daleko za hranicemi. Náš kraj patřil také k neprůmyslovějším regionů Rakouska-Uherska. Poznání historie, které expozice v hrubých rysech zprostředkovává, pak často vzbuzuje zájem o věci veřejné a o prostředí, ve kterém žijeme. Je otázkou budoucnosti, zda město získá zašlou slávu a lesk a bude opět nazýváno „malou Paříží severu“.
Součástí muzea je i hudební pokoj Augusta Stradala...
...a rozsáhlá sbírka obrazů Augusta Frinda. Toto je obraz kostela v Krásné Lípě.
Jednou ze vzácností mezi exponáty rumburského muzea je i obraz Perchty z Rožumberga neboli Bílé paní z Tolštejna. Podle legendy ještě stále na hradě straší, a to i přesto, že její obraz dávno opustil hrad. Po dlouhé roky visel vedle dveří restaurace na Tolštejně. Její zakladatel a majitel pan Münzberg jej dostal darem od pánů z Lichtenštejna.
Návštěvníci stálé expozice se mohou seznámit i s ukázkami měšťanského nábytku z konce 19. století, ale i s nejčastějším zdrojem obživy téže doby, tkalcovským stavem.
