Před 200 lety se rozvinulo využívání páry v průmyslu. Jako druhý parní kotel v Českých zemích se tento vynález objevil v roku 1804 v bavlnářské manufaktuře Josefa Hanische ve Varnsdorfu. Vyrobená horká pára ohřívala barvící lázně v kádích. Do té doby se muselo pod káděmi topit převážně dřevem, což bylo nejen náročné na čas a peníze, ale i v uzavřených prostorách manufaktur nebezpečné. Tento, na tehdejší dobu, moderní vynález znamenal další pokrok a rozšíření zpracování bavlny v našem kraji a měl zásluhu na dlouhodobé prosperitě. Napomohlo tomu i to, že o dva roky později začal platit zákaz dovozu levných anglických bavlněných výrobků na evropskou pevninu a opět se rozšířil trh o surovinu pěstovanou na feudálních statcích v místě.
V polovině 19. století dochází k rozvoji výroby potištěných bavlněných látek a šátků a barvírny se orientují na další technologické zpracování bavlny cestou mechanickou. To nahradilo ruční práci a ušetřilo pracovní sílu. Další rozvoj nastává, když E. Leitenberg ze Zákup v roce 1836 sestrojil přístroj, který tiskl současně 6 až 8 barev najednou. V tu chvíli byla úspora lidské práce tak velká, že začalo hromadné propouštění ručních tiskařů bavlny a zároveň i snižování mezd. Nejvíce protestů se ozvalo v Praze. Tam 18. června 1844 odmítli nastoupit do práce kartounáři ze sedmi továren. Vše vyvrcholilo rozbitím strojů a vnitřního vybavení továren. Několik tiskařů kartounářů z Varnsdorfu, Jiřetína pod Jedlovou a Rumburka bylo za podporu této rebelie uvězněno. Ještě v revolučním roce 1848 se v okolí Rumburka protestovalo proti zavádění strojů, které podle předáků jim bralo práci. Tyto živelné protesty neměly podstatný vliv na technický pokrok, avšak do budoucna signalizovaly radikalizaci dělnických mas.
Zemská továrna na bavlněné, vlněné a plátěné zboží Julia Pfeifera ml. v roce 1873.