18. února L. P. 1853 spáchal uherský nacionalista János Libenyi jako akt msty za potlačenou revoluci v Uhersku v roce 1849 atentát na císaře rakouského, krále uherského, českého, haličskovladiměřského, lombardského, chorvatského, slovinského, bosenského, dalmatského a jeruzalémského, markraběte moravského a istrijského, vévodu milánského, solnohradského, korutanského, štýrského, kraňského, slezského, sedmihradského, srbského, benátského, holštýnského, modenského, mantovského, parmského, toskánského a zákupského, hraběte tyrolského, gorického, tridentského, z Habistburku a Kyburku, Františka Josefa I. (obr. 1). Mladého císaře sice pobodal, ale způsobil mu pouze lehká zranění. Na paměť díkůvzdání nad nezdařeným atentátem nechal císař postavit vídeňský votivní kostel (Votivkirche) a řada dalších mecenášů z téhož důvodu vyjádřila radost dalšími stavbami. Tak se stalo i v Rumburku, kde z výše uvedených důvodů nechal postavit v roce 1854 rumburský podnikatel Adalbert Eyssert (budoucí starosta, známý i založením odborné tkalcovské školy, hasičského spolku, rumburského hudebního institutu, parku u pošty, městských parních lázní aj.) „kamennou“ Nemocnici císaře Františka Josefa (Kaiser-Franz-Josefs-Krankenhaus). Věnoval na ni tehdy 4 000 zlatých. Autorem stavby byl stavební ředitel Schramm ze Žitavy (obr. 2). Poté, co byla v Rumburku v roce 1928 vybudována nová veřejná nemocnice (dnešní Lužická nemocnice, a.s.), sloužil už „starý špitál“ převážně školním účelům. Budova byla nejprve upravena pro potřeby dětského denního útulku („mateřské školy“), od roku 1930 zde vedle útulku sídlily ještě poradna pro matky, okresní úřad péče o mládež a poručenská kancelář. V letech 1939 - 1944 zde byl dětský domov. V roce 1948, po nepodařené „ohyzdné“ přestavbě, zde byla umístěna hudební škola (lidová škola umění, základní umělecká škola). V této podobě pak vzhled budovy dělal městu ostudu skoro půl století. V roce 1990 byla při Gymnáziu v Rumburku díky vytrvalému úsilí ředitele gymnázia Ing. Jaroslava Melichara zřízena Obchodní akademie a obchodní škola Rumburk. Ta po osamostatnění v roce 1992 získala od města právě budovu onoho „starého špitálu“, když se LŠU přestěhovala do nových prostor. Budovu ale nebylo možné užívat bez celkové rekonstrukce. Finance na investiční výstavbu se po delší peripetii a každoročním stěhování OA nakonec podařilo od MŠMT ČR získat. Projekt návratu budovy k původní architektuře vypracovala podle návrhu Ing. Melichara Česká projekční kancelář J. Koutkové v Děčíně, stavbu realizovala v letech 1995 - 1996 a.s. LUHOV Stráž pod Ralskem. Stavba (zatím bez tělocvičny, obr. 4) stála (včetně projektových a předprojektových prací) 17,332 mil. Kč. Do centra města se tak vrátila zajímavá architektura poloviny 19. století a státní kulturní památka - budova Gymnázia Rumburk (pův. „Státní gymnázium jubilea císaře Františka Josefa I.“, v tomto případě ovšem jubilea 60 let jeho nástupu na trůn) opět získala odpovídající sousedství. V roce 2001 se pak podařilo dostavět i krásnou prostornou tělocvičnu, která sportovcům celého města umožňuje působit i v krajských soutěžích míčových her.
I dějiny budov bývají pohnuté. Budova „starého špitálu“ je příkladem toho, že zázraky se dějí. Je jenom škoda, že OA ponechala toto významné kulaté výročí své školní budovy bez povšimnutí.
