Tentokrát se naštěstí nejednalo o přírodní katastrofu, ale o humanitární sbírku. Jejím adresátem měli být dětští obyvatelé uprchlického tábora v Červeném Újezdu u Teplic. Během sbírky se ale díky informacím z Katolické charity v Rumburku a diecéze z Litoměřic ozval ai uprchlický tábor v Bělé pod Bezdězem. Organizátoři akce si popravdě oddechli, protože letošní sbírka vysoko předčila sbírku, která se konala před čtyřmi roky rovněž pro tábor v Červeném Újezdu. Sborovna školy byla zcela beznadějně zavalená hračkami, školními potřebami, ošacením i botami, které jsou určené dětem uprchlíků. Pro ilustraci: jen plyšových hraček se vybraly čtyři bedny, autíček stejné množství. A tak organizátoři mohli rovným dílem podarovat oba dva tábory. A to věcmi opravdu velmi pěknými.
A co nám k tomu řekly samy děti? Třeba to, že si již samy nehrají, ale vyhodit pěkné věci je jim líto, takto prý jistě udělají radost. Nebo že dát hračku mladšímu příbuznému je jistě možné, ale ti si už ani množství hraček neváží. Děti, co nemají nic, jistě budou mít radost. A proč tak pěkné oblečení či hračky nedají do bazaru? To byl údiv! No to nás ani nenapadlo, to stejně neděláme, my to třeba s maminkou dáme do dětského domova nebo do charity. A dali jste něco, s čím jste se opravdu velmi těžce loučili? Klučina Kuba ze 6. třídy nádherné obrovské auto. A slečna z osmé moc pěknou „módní“ školní tašku. Ale co, oni to tam potřebují jistě víc - shodně oba řekli závěrem.
A dvě poznámky na závěr: na adresu mládeže se nemluví vždy lichotivě. Vadí nám její drzost, vzdorovitost. Přeji všem kritikům, aby u takové akce byli a poznali, že ti „grázlíci“ umějí mít v sobě cit, soucit s druhým a chuť se dělit.
A ta druhá: děti svou sbírkou pomáhaly v činnosti i litoměřické diecézi. Jsou to ty stejné děti, kterým litoměřická diecéze pro „nevhodnost“ striktně zakázala vystoupit v kostele v Doubici, kde se svým souborem Čtyřlístek chtěly zazpívat lidem pro radost.
Inu i takový je život!
