Neuvěřitelných 300 let letos uplynulo od roku 1704, kdy se velvyslanec Rakouska u papežského dvora v Římě kníže Anton Florián Lichtenstein rozhodl vybudovat na svém panství příbytek Panny Marie - Loretu. Postavil ji vídeňský dvorní architekt Jan Lukas Hildebrandt, jako kopii „Svaté chýše“ (Santa chasa) v italském městě Loretto v letech 1704 - 1709. I když bohatá sochařská výzdoba, která je dílem lichtensteinského dvorního sochaře Františka Bienerta, je provedena z místního pískovce, nikoli z kararského mramoru, je stejně vzácná a zajímavá jako její starší italská sestra. Stavba byla určena k uctění Panny Marie a k její slávě přispívá a skutečným pokladem je zlatá soška „Černé madony“ umístěná uvnitř kaple.
Vstupní branou do areálu Lorety je balustráda se sochami světců. Projdeme tudy a chodbou patrového křídla na pěkně upravené prostranství kolem „Svaté chýše“, které dobrý dojem z významné památky umocňuje.
Z let 1743 - 1749 pochází ambity, které stavbu Lorety obklopují. Navrhovatelem stavby byl rovněž architekt Hildebrandt. V letech 1750 - 1770 bylo ke stávajícím ambitům připojeno patrové vstupní křídlo a svaté schody. Na věžičce hlavního křídla, na místě dnešních hodin, bývala v minulosti umístěna zvonkohra hrající každé poledne mariánskou melodii. Sejmuta byla patrně v roce 1780 pro údajně neopravitelnou poruchu. Byla prodána do Německa, kde byla opravena a funguje dodnes.
Křížová chodba v ambitech byla vyzdobena vzácnými freskovými malbami, které však vlhkost a „zub času“ krutě nahlodaly. Nyní se velmi pracně a nákladně opravují.
Rumburská Loreta, která je podle profesora Mayera perlou architektury, patří nejen mezi poklady rumburské, ale i české. Je totiž nejsevernější loretánskou kaplí na světě.
