autor:
Mgr. Tomáš Lígr
Církevní situace v 19. a 20. století
V souvislosti s rozvojem průmyslu přicházeli do Rumburku podnikatelé i dělníci z protestantského Saska. Neměli zde však dlouho vlastní sbor, a na bohoslužby proto chodili do sousedních saských obcí. Ke změně došlo v roce 1860, kdy továrník H. L. Dittrich koupil neužívanou kapli sv. Jana Nepomuckého, dal ji opravit a v roce 1861 ji spolu s přilehlými pozemky věnoval zdejším evangelíkům augsburského vyznání. Oficiálně byla rumburská evangelická obec otevřena 1. 9. 1860. Do té doby asi 300 protestantů z Rumburku i okolí podléhalo nejstarší severočeské evangelické církvi, vzniklé hned po vydání tolerančního patentu v Habřině u Úštěka na Litoměřicku. Vedle kaple sv. Jana Nepomuckého vznikl i evangelický hřbitov. Roku 1880 se v obvodech okresních hejtmanství Rumburk a Šluknov k evangelickému vyznání hlásilo 1143 osob. V roce 1875 byla vybudována nová budova evangelické fary a vznikla i škola, kterou v roce 1883 navštěvovalo 32 dětí. Zrušena byla v říjnu 1919 pro nedostatek peněz a nezájem učitelů.
Podle prvního sčítání lidu v roce 1880 se 9.836 občanů hlásilo ke katolické víře, starokatolíků bylo 26, protestantů augsburského vyznání bylo 217, celkem 41 osob bylo židovského náboženství a 24 bylo bezvěrců. Prvé dva civilní sňatky byly na Okresním hejtmanství v Rumburku uzavřeny v roce 1871.
Podle výsledků sčítání lidu v roce 1930 bylo v samotném městě z 10.466 obyvatel 9.193 katolíků, 413 evangelíků augsburského vyznání, 109 židovského, 74 se hlásilo k Československé církvi, jiných vyznání bylo 157 osob a 520 dalších se proklamovalo jako ateisté. V klášteře byli tehdy dva řeholníci a dva laici.
V noci ze 13. na 14. října 1950 byly akcí StB, ozbrojených jednotek SNB a milicí přepadeny všechny mužské kláštery v ČSR. Stejným způsobem byl zlikvidován i kapucínský klášter v Rumburku a zdejší řeholníci, stejně jako všichni ostatní, byli internováni. Objekt byl potom v říjnu 1950 převzat do správy MNV a od té doby chátral.
Roku 1956 se zpustošené kaple sv. Jana Křtitele ujala pravoslavná církev. Objekt byl renovován a uvnitř vyzdoben malbami byzantského stylu. O nízké míře religiozity m.j. svědčí, že v roce 1964 připadl na celkem 123 uzavřených sňatků pouze jeden jediný církevní.
Míra religiozity byla ke dni sčítání lidu (3. 3. 1991) značně nízká. Zatímco bez vyznání se vykázalo 5.733 občanů, hlásilo se k církvi římskokatolické 2.322, přičemž často šlo pouze o formální konstatování dávného křtu. V současnosti je v Rumburku přibližně 100 skutečně věřících katolíků, tj. nikoli ti, kteří jdou do kostela jen na "půlnoční" apod. Příslušnost k církvi českobratrské evangelické vyznalo 141 osob, československé husitské 121, řeckokatolické 23 a pravoslavné 23. Prosazovaly se zde však také sekty, zejména Svědci Jehovovi. V neobvykle rychlém tempu si jejich příznivci roku 1994 vybudovali svůj vlastní objekt.
Rumburská katolická farnost byla roku 1894 povýšena na děkanství a její nejstarší dochované matriky pocházejí z roku 1711. Farnost, která nyní řídí i fary v nedalekém Jiříkově a Filipově, spadá pod vikariát v Děčíně a jejím současným administrátorem je od roku 1997 Miroslav Maňásek.
