autor:
Ing. Stanislav Horáček
Málokdo ví, že obyvatelem našeho města je současný juniorský reprezentant v tradiční české sportovní disciplíně - skoku na lyžích. Šestnáctiletý Martin Cikl prožil letos poměrně úspěšnou zimní sezónu. Na mistrovství světa juniorů (MSJ) v norském Strynu vybojoval výborné 10. místo, když jeho soupeřem byl i Rakušan Thomas Morgenstern, jeden z předních skokanů světového poháru. Na mistrovství České republiky v mužské kategorii na velkém můstku K 120 v Liberci Martin obsadil druhé místo za naší současnou skokanskou jedničkou Jakubem Jandou. Protože mi připadlo zajímavé, že český reprezentant v lyžařském sportu má vztah k Rumburku, a protože shodou okolností tohoto mladého muže znám od jeho narození, požádal jsem jej o rozhovor.
Martine, kde se připravuješ a za koho v současné době závodíš?
Připravuji se se svým oddílem střídavě hlavně v Harrachově a v Liberci. Startuji za Duklu Liberec.
Jaké používáš lyže a další vybavení?
Jako juniorský reprezentant mám smlouvu s německým výrobcem lyží Germina. Používám přilbu Carrera, boty Rass a kombinézu Meininger.
Na kterém můstku se ti skáče nejlépe a kde nejhůře?
I když je to větrný můstek, nejlépe se mi skákalo v USA v Iron Mountain, kde jsme byli před dvěma roky na závodech kontinentálního poháru. Paradoxně moc nemiluji oba můstky v Liberci, přitom tam na středním můstku držím rekord 103 metry a na velkém jsem letos vybojoval několik medailí.
Jaký je tvůj rekord a nebojíš se?
Nejdále jsem skočil v Oberhofu 129 m a nebojím se, skáču už od osmi let.
Kam jsi se už se sportem podíval?
Můj první trenér Dalibor Motejlek nám v žácích říkal, že když budeme chodit na fotbal, podíváme se akorát do okolních vesnic, ale se skokem že můžeme sjezdit kus světa. Kromě té Ameriky jsem závodil třeba ve Slovinsku v Planici, v Německu v Garmisch-Partenkirchenu nebo Schönwaldu, v polském Zakopaném a ve Skandinávii na MSJ, vloni v Solleftea ve Švédsku a letos v Norsku ve Strynu. Těch míst je víc.
Máš nějaký sportovní vzor?
Líbí se mi Finové, hlavně Janne Ahonen a Tammi Kiuru.
Vypadáš vyzáble. Kolik vážíš?
Padesát šest kilo při výšce 176 centimetrů. To je předpoklad, že jsme štíhlí, ale nohy musí být rychlé a výbušné.
Máš věk na to, abys chodil ještě do školy. Studuješ někde?
Trvale jsem hlášen v Rumburku, ale žiji v Harrachově a dojíždím do školy v Tanvaldu. Chodím do druhého ročníku na obchodní akademii.
Máš nějaký bližší vztah k našemu kraji?
Jistě. Narodil jsem se ve Varnsdorfu, odkud je moje matka. Takže tam mám babičku a dědu. Táta je odtud z Rumburku a do mých šesti let jsme tu bydleli. Mám tady bratrance, sestřenici, tetu a strejdu. Jezdím sem dost často.
Pojďme zpátky ke skokům. Kdo je tvým nynějším trenérem?
Už čtyři roky Jirka Rázl mladší. Nejprve ve sportovním centru v Harrachově, teď na Dukle i v juniorské reprezentaci. Někdy nám dává pěkný kapky.
Co říkáš výkonům našich reprezentantů v poslední době?
Že by měli přidat, protože jim s Tondou Hájkem začínáme šlapat na paty.
Máš nějaké sportovní cíle?
Samozřejmě bych se chtěl dostat do nároďáku a vyhrávat velké závody, jako jsou světové poháry. Ještě příští rok můžu startovat na MSJ v Rovaniemi a medaile odtamtud by se mi líbila.
Děkuji ti za rozhovor a přeji ti hodně zdraví a sportovních úspěchů. Ať nám děláš radost.
