autor:
Gabriela Doušová
Houkání hasičské sirény v Rumburku ve středu 17. března znamenalo tentokrát technický výjezd k nálezu nebezpečné látky. Jednalo se o plastikovou láhev zpola naplněnou tekutou látkou, která byla nalezena v jedné z kanceláří stavební firmy RBK, a.s. Štítek na láhvi s chemickým vzorcem varoval, že se jedná o rtuť.
Rtuť je nebezpečná látka, proto s ní musí být zacházeno velice opatrně. Na místo nálezu byla přivolána Policie ČR, ale i výjezdová skupina hasičů z Varnsdorfu, kteří mají oprávnění látku zajistit, a SDH Rumburk, kteří mají oprávnění místo dekontaminovat.
Podle operačního důstojníka Hasičského záchranného sboru v Děčíně byla nádoba uložena do speciálního přepravního kontejneru a předána do sběrného dvora Technických služeb v Rumburku. Tato specializovaná firma pro likvidaci nebezpečných látek, a to nejen rtuti, ale kyselin, louhů, freonů a dalších, poté předala nádobu se rtutí k likvidaci firmě z Ústí nad Labem.
O existenci nádoby se rtutí nemělo ponětí ani vedení firmy. "Nádobku nalezli náhodou naši zaměstnanci při stěhování kanceláří," vysvětluje jeden z majitelů firmy Ing. Marek. "Nikdo nevěděl, odkud se tam vzala, kdo ji přinesl a proč tam je. Ve stavebnictví se rtuť nepoužívá, a proto nemáme ani tušení, k čemu mohla sloužit. V každém případě o nebezpečném nálezu informovali pracovníci firmy rumburské hasiče, kteří se již o tuto věc postarali," dodává.
Informace o tom, jak velké množství rtuti bylo, se různí. Podle našich informací na štítku byla uvedena váha 3,6 kg, ale zajištěná nádoba nebyla zcela plná, takže uvedená váha neodpovídala skutečnosti.
Jak již bylo řečeno, rtuť je velice nebezpečná látka. Podle vyjádření Toxikologického informačního centra v Praze je samotná kovová rtuť méně nebezpečná než její sloučeniny. Například obavy lidí, že po rozbití teploměru a požití malé kapičky rtuti u nich dojde k prudké otravě nebo drastickým průjmům, jsou mylné. Ani 10 ml požité rtuti není toxické, dokonce jsou popsány případy, že ani dvojnásobná dávka pacientovi neuškodila. Po požití většího množství látky jsou patrné známky lehčí otravy organismu. Inhalace výparů rtuti však již nebezpečná je. V akutní fázi způsobuje podráždění dýchacích cest s následným rozvinutím zánětů průdušek a plic. Jsou známy i smrtelné případy poškození plic. Často dochází i k akutním zánětům ledvin.
Při dlouhodobém působení rtuti na organismus dochází k postižení centrálního nervového systému, tedy mozku. Chronická otrava je patrná již při prvním pohledu na pacienta. Na dásních a zubech se vyskytují šedavé skvrny a povlaky, dochází ke zduření dásní a zvýšenému slinění. Na kůži se často objevuje svědivá vyrážka, která se může vystupňovat až k zánětům kůže. Navíc pacient trpí tzv. eretysmem, což je zvýšená podrážděnost. Taková osoba je velice vznětlivá, snadno se rozčílí, má potíže se sebeovládáním. V dalších stádiích otravy naopak začne propadat depresím, ztrácí zájem o sebe, své okolí a rodinu, nemá chuť do života a trpí sebevražednými myšlenkami. K tomu se přidává i ztráta paměti, neschopnost soustředit se, pacient trpí noční nespavostí a naopak ve dne usíná skoro za každých okolností.
Otrava rtutí žilním řečištěm nebývá příliš častá, i když se také vyskytuje. V literatuře bylo popsáno několik sebevražedných pokusů, při kterých byla do žíly aplikována rtuť. Pokud pacient nezemře během několik chvil na šok, ohrožuje ho rtuťová embolie. Kuličky rtuti se krevním řečištěm dostávají do plicních cév a srdečních komor a tam mohou způsobit embolii a na její následky pak může pacient zemřít. Ale je znám případ sebevraha, který nezemřel ani na šok, ani na embolii a se rtutí ve svém těle žil ještě několik dlouhých let. Na přítomnost tohoto tekutého kovu v jeho srdci upozornil až rentgenový snímek, který byl však proveden pro úplně jiné zdravotní problémy pacienta.
