Barokní sloh vznikl v Itálii již kolem poloviny 16. století, ale jeho pronikání do Čech po třicetileté válce ovlivnilo přestavbu rumburského zámku po požáru v roce 1724.
Jeden z největších požárů, který postihl Rumburk, vypukl v roce 1724 v panském pivovaru a pro nedostatek vody se rychle rozšířil. Tehdy byl majitelem rumburského panství Josef Wenzel z Liechtenštejna (1718-1771). Požárem byl vážně poškozen celý zámecký areál a jeho "barokní" rekonstrukce trvala dva roky. Uvozovky jsou zde užity záměrně, protože objekt byl i později několikrát přestavován, v důsledku čehož je interiér stavby, především pokud jde o klenby, směsicí několika mnohdy těžko identifikovatelných uměleckých (pseudo) slohů. Požár Rumburského zámku v roce 1724 nejvíce zasáhl čtvrté patro a půdu se střechou. Poškozené patro bylo tedy spojeno s půdou v jeden celek, a proto má zámek až do dnešní doby jen tři patra. Trámy, které nesou střechu, jsou "uspořádány" naprosto chaoticky, nepravidelně, bez jakékoli plánovité koncepce.
Po přestavbě si budova zámku stále zachovala jednoduchý obdélníkový půdorys a stroze barokní kompozici. Výjimkou je pouze pravá boční stěna (při pohledu z průčelí), kde došlo o jediný pokus o dynamický barok tím, že je dvěma mohutnými bočními pilíři rozčleněna jakoby do samostatných bloků. Pouze z této strany zámku je patrný relikt (pozn.: pozůstatek) původního čtvrtého patra v podobě dvou malých okének, která jsou umístěna hned pod střechou.
Jinak, stejně jako v období renesance, jde o blokovou, poměrně malou stavbu, která působí stroze a staticky. Vyjma interiérů zámku chybí zde střídání různých křivek a ploch. Změna oproti renesanci nastala v tom, že jednotlivá patra byla zvýšena, rozčleněna pásovými římsami a opatřena dvojitými okny, jak tomu bylo v barokní době u budov zvykem. Z klasicizujícího baroka rumburský zámek převzal ukázněnou monumentální formu. (Dynamické baroko se naopak projevovalo tím, že zámecké stavby nabývaly neobvykle kolosálních rozměrů s nadnesenými proporcemi, což mělo kontrastovat s drobnějším měřítkem měšťanské zástavby a manifestovat nezměnitelnost společenských poměrů.) Barokní malířská výzdoba se nedochovala vůbec. Původní je barokní zdivo kolem vjezdů na zámecké nádvoří z Jiříkovské ulice, dále pak dva portály na nádvoří a restaurováno bylo barokní štukování.
Jeden barokní portál je zachován hned při vchodu do vlastní zámecké budovy. Druhý barokní portál zdobí erb Liechtenštějnů s latinským opisem "Aedificatum sub glorioso regimine principis Aloisii de Liechtenstein ducis Oppaviae et Krnoviae" (tj. vybudováno pod slavnou vládou knížete Aloise z Liechtenštejna, vévody opavského a krnovského). Tento portál byl původně umístěn z vnější strany zámku, u vjezdu na nádvoří od pivovaru. Tato část vjezdu však byla při moderní přestavbě areálu zazděna a portál byl přemístěn ke vchodu z nádvoří.
Na stropech několika chodeb a místností je dochováno štukování, jedná se především o jednoduché ornamenty, i když na chodbě ve třetím patře je štukování honosnější, z čehož lze usuzovat, že právě toto patro mohlo sloužit reprezentačním účelům. Jak již bylo naznačeno výše, klenební systémy rumburského zámku jsou vskutku pozoruhodné.
V roce 1848 bylo císařským výnosem zrušeno poddanství, což vedlo k zániku panské správy. Posledním majitelem rumburského zámku byl Alois (II.) z Liechtenštejna (1836-1848). Území monarchie bylo v roce 1850 rozděleno na okresní hejtmanství (politické okresy). Ve Šluknovském výběžku vznikla dvě: v Rumburku a ve Šluknově. Každý z těchto politických okresů byl ještě rozdělen na dva okresy soudní. Hejtmanství i soud našly svoje sídlo v prostorách zámku. Prvním okresním hejtmanem se stal Ignác Grüner.
Budova zámku, již jako sídlo soudu, je nechvalně známá v souvislosti s rumburskou vzpourou. Bylo zde souzeno pět hlavních vůdců vzpoury, z nichž Vojtěch Kovář, Stanko Vodička a František Noha byli odsouzeni k trestu smrti. Tuto události připomíná pamětní deska vedle vchodu do hlavní zámecké budovy.
Nyní slouží bývalý zámecký areál potřebám školství. Na základě požadavku tehdejší Severografie n.p. zde bylo zřízeno Střední odborné učiliště polygrafické Rumburk. V současnosti tvoří budova kompaktní celek, protože pro potřeby výuky bylo zapotřebí postavit další objekty. Přesto nezapomínejme, že rumburský zámek byl v historii tvořen třemi nijak nepropojenými budovami.
Rumburský zámek před více jak sto lety. Foto: archiv
Doufáme, že vás tento článek alespoň trochu přesvědčil o tom, že i dávno zapomenutá historická památka může v sobě ukrývat mnohé zajímavosti a poklady, ale také dosud nevyjasněné záležitosti a hádanky, kterými by se určitě stálo za to i nadále zabývat. Prosím, nezapomínejme na historii a naše kulturní dědictví. Máme přeci být na co hrdí.
text: Mgr. Tomáš Lígr
foto: Gabriela Doušová
Nezkrácená verze článku včetně odkazů a podrobné fotodokumentace na webových stránkách města
www.rumburk.cz
