autor: Mgr. Tomáš Lígr
Barokní období panství a zámku je spjato se čtyřmi šlechtickými rody: Vchynští z Vchynic (Kinšstí, 1607 - 1634), páni z Greinburgu (1634 - 1656), páni z Pöttingu (1656 - 1681) a konečně Liechtenštejnové (1681 - 1848).
17. a 18. století (vyjma zhruba 1. poloviny 18. století) rozhodně nebylo dobou rozkvětu. Politické a válečné konflikty se střídaly s náboženskými spory a sociálně-ekonomickými problémy. V průběhu třicetileté války procházela Rumburkem švédská, saská a rakouská vojska. V roce 1680 vypuklo velké nevolnické povstání (Rumburk však zasáhlo jen okrajově). O rok později vypukl ve městě mor. Roku 1724 postihnul Rumburk jeden z největších požárů. Netrvalo dlouho a následovaly další války, pro Rumburk s katastrofálními následky: války o dědictví rakouské, sedmiletá válka a tzv. bramborová válka v roce 1778, během níž se v červnu 1778 pruský král Friedrich II. usídlil na Strážném vrchu, zatímco jeho bratr, princ Heinrich, nocoval na rumburském zámku. Dobu útrap a strádání dovršily napoleonské války na počátku 19. století. Klasik by atmosféru této doby shrnul do lapidární věty: "Inter arma silent Musae." ("Ve válce mlčí múzy" pozn. red.)
Další nepříjemnou skutečností pro rozvoj rumburského panství bylo i to, že výše zmíněné čtyři šlechtické rody už rumburský zámek nepokládaly za své trvalé sídlo. Objekt sloužil spíše jen jako přechodné "útočiště" či jako výletní sídlo např. při pořádání honů apod. Od konce 18. století pak sloužil už pouze jako vdovské sídlo. Panství z rumburského zámku spravovali vrchností ustanovení místodržící (hejtmani), např. v 80. letech 18. století Franz Johann von Chorinsky nebo pán na Wessely.
V letech 1607 - 1634 byli majiteli panství Vchynští z Vchynic. Prvním vlastníkem rumburského zámku se stal Radslav st. Kinský (+1619), který po něm zdědil jeho nejmladší syn Vilém Kinský (+1634). Rod Kinských se za stavovského povstání postavil proti Habsburkům. Bratr Viléma, Oldřich, dokonce osobně vyhodil Martinice z okna Pražského hradu. Po bitvě na Bílé hoře sice Vilém emigroval, ale jeho majetek zatím zkonfiskován nebyl. Osudnými se však Vilémovi staly jeho styky s Albrechtem z Valdštejna. Spolu s ním byl v roce 1634 v Chebu zavražděn a panství Tolštejn - Rumburk - Lipová bylo zkonfiskováno. Oddělené panství Lipová získali Mansfeldové, kteří už od roku 1623 vlastnili i panství Šluknov. (Lipovou pak v roce 1680 získali Slavatové a po nich Salmové.)
Panství Tolštejn - Rumburk obdržel prohabsbursky smýšlející německý rod pánů z Greinburgu (1634 - 1656). Majitelem byl nejprve Christoph Löbel z Greinburgu (+1637) a poté jeho syn Bernard Hanuš, jímž česká linie rodu vymřela po meči. V roce 1642 při průchodu švédských vojsk Rumburkem zámek poprvé vyhořel. Rozsah poškození objektu není znám. Zámek byl ale každopádně obnoven, ovšem není známo, zda byl zachován jeho původní renesanční vzhled, či zda již tehdy nedošlo k některým slohovým změnám. Uvědomíme-li si okolnost, že barokní architektura pronikla do severních Čech až o několik desítek let později, je možné, že k zásadním změnám na renesančním vzhledu zámku prozatím nedošlo.
V roce 1656 koupil Rumburk hraběcí rod pánů z Pöttingu (1656 - 1681). František Eusebius z Pöttingu (+1679) řešil především náboženské otázky. V roce 1656 rozšířil panství o zahraniční enklávu v Sasku (dnešní Neugersdorf), kam se přestěhovali rumburští protestanti (v Sasku, na rozdíl od habsburské monarchie, bylo totiž nekatolické vyznání povoleno). Johann Sebastián z Pöttingu byl majitelem panství jen krátce (1679 - 1681). V roce 1680 vypuklo na panství Lipová velké nevolnické povstání, Rumburk ale prakticky nezasáhlo. Záznamy uvádějí, že v Rumburku bylo oběšeno "jen" pět lidí. Traduje se, že po potlačení vzpoury v mnoha chalupách mezi sebou museli losovat otec a syn o to, kdo z nich bude popraven. K rumburskému zámku se v této souvislosti váže nepotvrzená legenda, že na zámeckém nádvoří hráli o život hru v kostky otec a syn Hampelovi z Podluží. Syn, který hodil dvanáct, prý hrůzou omdlel a když se probral, spatřil svého otce na šibenici.
Johann Sebastián musel pro obrovské dluhy své statky prodat. Panství Tolštejn - Rumburk koupili Liechtenštejnové (1681 - 1848), konkrétně jejich primogeniturní větev (primogeniturní - právní obyčej, podle kterého prvorozený syn a jeho potomci dědí po otci jeho postavení i jeho majetek - pozn. red.). Zároveň s novými vlastníky se i v nejsevernější části Čech definitivně prosadila barokní kultura. Již za prvního majitele panství z rodu Liechtenštejnů, Antonína Floriána (1681 -1707), vznikly na území města dvě významné barokní památky: morový sloup (1681) a loretánská kaple (1704 - 1707).
Poznámka: Omlouvám se odborné veřejnosti, že články o rumburském zámku plně neodpovídají pravidlům psaní historických prací, leč rozsah Rumburských novin mi nedovoluje uvádět poznámkový aparát a seznam použité literatury.
Panství z rumburského zámku spravovali z budovy panské správy vrchností ustanovení místodržící (hejtmani), např. v 80. letech 18. století Franz Johann von Chorinsky nebo pán na Wessely. foto: G. Doušová