autor:
B. Ledvinková
Touto nenáviděnou větou odrážela maminka moji dětskou nechuť k práci nebo k nějaké povinnosti. Musela jsem si ji připomenout ve chvíli, kdy mne vnučka žádala, abych šla 5. února v l7 hod. do kulturního domu na pořad MAXIPLAYBACK SHOW. Šíleně se mi totiž nechtělo!
Jenže ono se někdy opravdu vyplatí překonat se. Byla jsem pořadem, který zorganizovaly pracovnice Domu dětí a mládeže v Rumburku a přizvaly do něj šikovné děti z našeho výběžku, ne spokojená, ale nadšená. Byl to krásně prožitý podvečer, královsky jsem se bavila. Přiznám se, že už mne nudí dívat se na některé pěvecké hvězdy v televizi. Ale vidět je v podání dětí a mládeže, to je něco neskutečného! To jejich obrovské nasazení, a přitom bez honoráře!
Fantastická byla Shakira v nastudování Šárky Kolářové z polygrafického učiliště, strhující byly dívky ze souboru STARS z Mikulášovic s tanečním vystoupením z muzikálu Kleopatra, nebylo možno přehlédnout Romana Liščáka a Ašu Kubovou, při vystoupení skupiny TATU v podání Hany Helikarové a Zdeny Kameníkové diváky trochu mrazilo v zádech, vypadalo to až nebezpečně, ale dívky situaci ustály. Nemůžu vyjmenovat všechny, kdo se na večeru podíleli, a že mne to mrzí! Byli skvělí, od těch nejmladších z jindřichovské školy, až po ty, kteří školní lavice brzy opustí, nebo už opustili.
Ale ještě jednoho účinkujícího zmínit musím. Je jím ing. Martin Růžička, který nesmírně vtipně, kultivovaně, pohotově, ale hlavně pohodově celý večer uváděl.
Vážení, pokud příští rok proběhne další večer našich playbackových hvězd, určitě přijďte! Letos už můžete jen litovat, že jste je propásli!
