autor:
zb
záliba přitažlivá pro všechny věkové skupiny, i když je účast omezená jen na sledování na obrazovce. Jsou ovšem tací, které ani vyšší věk neodradí. Takovým stále aktivním sportovcem byl pan profesor Jan Oprchal.
Do Rumburku přišel učit na gymnázium v roce 1948. Zjistil, že zájem o sport, zejména lehkou atletiku a košíkovou, je velký, leč vybavení bylo žalostně málo. Jak pomoci? Přiložili všichni - profesoři i studenti - ruce k dílu, pomohl i pan školník, vyrobili koše ke hře z parket a hra se rozeběhla. Během roku byli hráči odměněni titulem krajského přeborníka. Košíková se stala na škole základním sportem.
Ani stoupenci druhého oblíbeného sportu, lehké atletiky, dlouho na přebornické tituly nečekali. Samozřejmě, že pan profesor Oprchal úspěchy uvítal. Vždyť rostly jeho zásluhou. Právě tak úprava hřišť, doplňování sportovního vybavení.
Byl ovšem zájem i o ostatní sporty, pořádaly se turnaje, sportovní závody, lyžařské a vodácké výcviky, nacvičovaly se spartakiády. Pan profesor se přičinil i o vybudování sportovního stadionu. Podařilo se mu získat na ministerstvu 400.000 Kč (staré měny). Práce se uspíšily, ale pro různé machinace byly přerušeny, což pana profesora nepotěšilo. Mrzely ho i řady nedostatků, léta živoření zimních a letních sportů, které neměly vhodné zázemí a kterým nedokázal pomoci, třebaže zasedal ve vedení TJ. Upřímně a s radostí uvítal vybudování bazénu a kluziště s umělou ledovou plochou.
O všech úspěších, snahách a neúspěších pan profesor Oprchal vyprávěl, když jsme v roce 1988 dávali dohromady práci o rozvoji tělovýchovy a sportu v Rumburku.
Pan profesor Oprchal, rodák z Kopřivnice, zemřel roku 1996. Snad ze sportovního nebe vidí nový krásný sportovní stadion, nově upravený zimní stadion, bazén a nová hřiště a ostatní úpravy a novoty. Jistěže má radost. Vždyť dokonalá sportovní zařízení byla jeho velkým celoživotním snem. Nám už nezbývá, než na něho pěkně vzpomínat.
