Část IV - Obecná a závěrečná ustanovení
Obecná a závěrečná ustanovení obsahují 10 článků. Článek 1, který byl do návrhu doplněn až v závěru a s poznámkou o možném zařazení do části I, se zabývá symboly EU (např. společná měna, vlajka, hymna). Články 2 a 3 zajišťují právní kontinuitu mezi novou evropskou ústavní smlouvou a smlouvami předchozími, které mají být zrušeny. Články 4 a 5, 9 a 10 upravují působnost nové smlouvy z hlediska teritoriálního, jazykového i časového. Článek 6 potvrzuje závaznost protokolů připojených k evropské ústavní smlouvě.
Článek 7 stanovuje postup v případě provádění změn v evropské ústavní smlouvě. Oproti současnému stavu, kdy změnu základních smluv iniciuje Evropská rada, připraví mezivládní konference EU a schválí jednotlivé členské státy podle národních ratifikačních pravidel (zpravidla v národním parlamentu, někdy v referendu), je v evropské ústavní smlouvě navržen širší okruh iniciátorů změn (též Evropský parlament a Komise) a doplněn konvent složený ze zástupců národních vlád i parlamentů a evropských institucí, který má předcházet mezivládní konferenci a připravovat pro ni návrhy.
Článek 8 stanovuje postup při schvalování a ratifikaci evropské ústavní smlouvy. Nová smlouva by měla vstoupit v platnost poté, kdy ji ratifikují všechny členské státy EU.
Protokoly
K nové smlouvě by měly být připojeny protokoly podobně jako ke stávajícím smlouvám. Konvent zejména projednal a upravil Protokol o roli národních parlamentů a Protokol o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality, protože jedním z hlavních úkolů Konventu byla příprava návrhů na posílené zapojení národních parlamentů do evropské problematiky.
Protokol o roli národních parlamentů obsahuje několik nových návrhů, které by měly národním parlamentům přinést větší přehled i vliv ve vztahu k EU. Napříště by Evropská komise měla národním parlamentům zasílat plán své legislativní činnosti a také každý jednotlivý legislativní návrh (dosud se návrhy zasílají jen národním vládám). Národní parlamenty by měly získat možnost posoudit evropské legislativní návrhy z hlediska zásady subsidiarity.
Mechanismus posuzování aplikace zásady subsidiarity je blíže rozpracován v Protokolu o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality. Každý národní parlament (resp. komora) by v budoucnu měl mít možnost vydat k legislativnímu návrhu Evropské komise zdůvodněné negativní stanovisko, pokud by shledal, že zásada subsidiarity nebyla dodržena, tj. že návrh je přijímán na jiné (zpravidla vyšší) úrovni, než je k dosažení efektivního výsledku vhodné. Pokud by se na takovém stanovisku shodla alespoň 1/3 parlamentů, Komise by měla návrh revidovat. Národním parlamentům se přiznává také možnost napadnout již schválený návrh nerespektující subsidiaritu u Evropského soudního dvoru.
Z dalších protokolů navrhl Konvent Protokol o euro-skupině a Pozměňující protokol ke Smlouvě o evropské atomové energii (Euratom).
Návrh evropské ústavní smlouvy, který vzešel z Konventu a je koncipován jako jednotný dokument bez variantních řešení, je východiskem pro jednání Mezivládní konference. Ta byla zahájena v Římě 4. října 2003 a jejím cílem je projednat dosud nevyjasněné otázky (zejména instituce EU, jejich podoba a vzájemné vazby) a schválit definitivní návrh nové základní smlouvy. K jejímu podpisu by mělo dojít v květnu nebo červnu 2004 mezi vstupem 10 nových zemí do EU a volbami do Evropského parlamentu.
Po následné ratifikaci ve všech 25 členských státech by evropská ústavní smlouva mohla vstoupit v platnost v roce 2006 nebo 2007.
Celý text návrhu naleznete na
http://www.euroskop.cz
V rámci komunikační strategie SNK sdružení nezávislých a Evropských demokratů před volbami do Evropského parlamentu zpracovali Lukáš Macek a Jan Sembdner.
