autor:
Josef Eder
24. ledna roku 1589 zemřel na svém zámku v Rumburku majitel rumburského panství Georg Mehl ze Strehlitz. Vlastníkem tohoto panství byl něco málo přes tři roky, když jej zakoupil za 51.000 kop míšeňských grošů.
Georg Mehl ze Strehlitz se narodil v roce 1515 v měšťanské rodině ve slezské Vratislavi. Jeho otec Balthazar získal finančními spekulacemi velký majetek a stal se štědrým mecenášem vojenských výdajů císařského dvora. Proto jej císař povýšil do šlechtického stavu. Tento fakt a hlavně peníze umožnili Georgu Mehlovi vystudovat dvě univerzity. První v Ingolstadtu a druhou v Bologni. V roce 1545 získal titul doktora obojího práva a císař Ferdinand I. jej jmenoval královským radou a zanedlouho i místokancléřem království Českého. V té době jej do těchto funkcí předurčovalo nejen jeho vzdělání, ale i obrovské bohatství, které založil jeho otec a on sám rozmnožil spekulacemi s pozemky. Byl majitelem překrásně vystavěného hradu Grabštejn u Hrádku nad Nisou, ale nikdy se tam nenastěhoval. Možná to, že nechtěl přebývat na grabštejnském panství, bylo i důvodem jeho neoblíbenosti v Lužici. Přestavba hradu Grabštejn na renesanční zámek a založení dolů bylo finančně velmi náročné a rovněž tak i robota poddaných byla oproti jiným panstvím až nesnesitelná. V roce 1576 zde vypuklo ozbrojené povstání a teprve žoldáci z Lužice spolu s královským vojskem jej utopili v krvi. Potlačení této revolty spolu s obrovskými výdaji na přestavbu hradu však stálo mnoho tisíc kop grošů, včetně těch vypůjčených. Když se k tomu přidaly ještě změny u dvora, neoblomní věřitelé a císařští berní úředníci, nevěděl, do té doby slavný doktor obojího práva, kam dříve. Finanční propad nezadržel ani sňatek s bohatou vdovou. Nezbylo nic jiného, než panství Grabštejn v roce 1586 prodat.
Za stržený obnos kupuje ten samý rok malou část panství Rumburk, z něhož mu plyne docela slušný důchod. Je mu 71 let a životní zkušenosti jej mnohému naučily. Na trůně v Praze sedí císař Rudolf II. a potvrzuje na přímluvu nového majitele rumburského panství dosavadní hospodářské výsady a přidává k nim další práva. To umožňuje Georgu Mehlovi ze Strehlitz, aby obnovil privilegia cechům v místě. Ví, proč to dělá. Zvětšuje to jeho příjmy do pokladny. Na stará kolena se mu schopnost rozmnožovat majetek opět vrátila. Po třech letech panování v Rumburku však umírá a za velké slávy a účasti význačných představitelů císařského dvora je pohřben v rumburském kostele se všemi poctami té doby. Dědictví přebírá jeho syn Balthazar. Ne nadlouho. Stačilo pět let jeho vlády nad panstvím, aby se tak zadlužil, že jej jeho věřitelé poslali do Bílé věže na Pražském hradě, která v Českém království sloužila jako vězení pro dlužníky. Zde sám a opuštěn v roce 1597 umírá.
Uzavírá se tak kapitola rodu Mehlů, jehož slávu založil děda Balthazar, který získal na den Sv. Josefa roku 1558 rodový erb. Šlechtický rod Mehlů se však na mnoho století, včetně toho nynějšího, výrazně zviditelnil v rumburském městském znaku. Obdaroval jej totiž částí rodového erbu v podobě stojící labutě se šípem v zobáku. V nedávné době se bílá lilie s modrými pruhy z tohoto erbu stala i základem městského praporu.
