autor:
Božena Ledvinková
Také jste si o Vánocích všimli, že dostáváte každým rokem méně přání? I vás napadlo, že to asi nebude jen kvůli zdražování poštovného? Uvědomili jste si, stejně jako já, kolik kamarádů, přátel či známých jste už dlouho nepotkali? Všem nám utíkají léta. Někdo již nemůže vycházet za špatného počasí, jiní svůj byt už vůbec neopouštějí, další ho opustili navždy, aniž jsme to někdy stačili zaznamenat.
Bohužel velmi rychle ubývá těch, kteří ve svých nejlepších letech přišli po válce do Rumburku najít nový domov pro své rodiny a věřili i ve štěstí. S nimi odcházejí vzpomínky i zkušenosti z hektických poválečných let. Nevíme, jaké osudy a které cesty je přivedly právě do tohoto města. Proč opustili svá původní sídla? Měli strach? Splnila se jejich očekávání?
Odpoví nám ještě někdo na tyto otázky? Pamětníků ubývá. Nevím, zda dnes současnou mladou generaci vůbec zajímá svědectví o událostech a lidech, kteří přišli znovu obnovit českou společnost na území po staletí patřícímu Českému království, posléze Československé republice. Snad některé... Říká se však, že národ, který nezná svoji historii, nemá budoucnost. Možná to platí i o městech... Povídejme si o svých začátcích, o době těžké i nadějné, o pozitivech i negativech. Možná, že se třeba po letech čas od času najde někdo, kdo naše vzpomínky v Rumburských novinách bude číst. I my dodnes, chceme-li se dozvědět něco o způsobu života v našem městě třeba z přelomu l9. a 20. století, listujeme v tehdejších Rumburger Zeitung.
Můžete se o své životní příběhy s námi podělit. Nebojte se, nejste-li si už jisti svými písemnými projevy. Pište tak, jak cítíte, jak jste tu dobu prožívali. Vzpomeňte na lidi, kteří ovlivnili váš život, jistě bylo i hodně veselých situací, ale byly i smutné. Pokud byste si chtěli popovídat, jako jsme to udělali v našem prvním příspěvku, můžeme se sejít.
