autor:
Gabriela Doušová
Každý, kdo v těchto dnech vstoupí do rumburského muzea, se rázem ocitne o několik století zpátky v dobách, kdy Vánoce byly ještě magickými svátky plnými tajemství a pověr, kdy byly oslavou zrození nového života a ne jen svátky hojnosti a blahobytu, se záplavou rozzářených stromečků a spousty drahých dárků v lesklých vánočních papírech.
Vánoční náladu tak návštěvník do sebe nasaje hned v hale muzea u vánočně prostřeného stolu, kde nechybí nic, co zde má být - hrách a kroupy, vánočka a sušené ovoce, oříšky a ořechy, čertíci ze sušených švestek, jablíčka a jiné pochoutky. Sváteční náladu dokresluje skromný stromek ozdobený řetězem z jeřabin.
Neodmyslitelnou součástí Vánoc však vždy byly betlémy - menší či větší scenérie zobrazující narození Ježíška. A právě zde se zastavil čas. U figurek z papíru, dřeva a vosku. U postaviček z vizovického těsta, z paličkované krajky nebo jen kukuřičného šustí. S něhou a láskou vyráběli tehdejší i dnešní tatínkové, dědové a babičky postavičku za postavou, Jezulátko, Pannu Marii a Josefa, Tři krále, beránky a ovečky a mnoho lidiček, kteří přišli podarovat malé chudé dítě. A s tou samou láskou a něhou o několik desetiletí a století později paní Hildebrandtová a Samlerová v muzeu všechny betlémy nainstalovaly tak, aby potěšily každého, kdo si je přijde prohlédnout. Již od léta sbíraly po lese mech a pařezy, aby měly z čeho vytvořit krajinu v okolí Betléma, celý podzim sbíraly jeřabiny, ze kterých vyráběly po večerech ozdoby a řetězy na vánoční stromeček. Sníh na zasněžených miniaturních krajinkách vyrobily z cukru a soli a daly si i práci s osvětlením okének v pohádkových domečcích. Překvapením pro návštěvníka zcela jistě bude miniálně 250 let starý hornický betlém z Chebu, který je vyroben z vosku a který věrně znázorňuje život horníků pod zemí a kde malý Ježíšek spinká na dně dolu v nejspodnější štole, nebo pohyblivé scenérie ze života tkalců ve zdejším kraji před dvěmi stoletími. Ti, kteří vyřezávali betlémské figury pro potěchu svou a svých dětí, již zemřeli. A jejich děti a vnoučata také. Ale na svět přišly další a další děti, které se radují z barevných figurek, které žasnou nad bezmocností Ježíška, nad dobrotou a laskavostí chudých, kteří se s ním šli podělit o to málo, co měli. A budou na svět přicházet další děti a stále bude vznikat nový život a rodit se nový den. A o tom Vánoce jsou. O oslavě nových zítřků, o oslavě nového života, o tom, že se zánikem starého přichází nové a snad i lepší. A betlémy jsou toho připomínkou.
