autor:
Gabriela Doušová
To co je pro atlety maraton, je pro koně endurance
Je to vytrvalostní závod, trasa dlouhá nejméně 80 km a nejvíce 100 mil (160 km), a neuvidíte při něm ani efektní skoky přes parkurové překážky, ani vyčerpávající sprint v cílové rovince.
Závod totiž trvá několik hodin, někdy i dní a je náročný fyzicky a psychicky nejen pro koně, ale i pro jezdce, a v neposlední řadě i pro pořadatele. Vysoké nároky jsou kladeny také na dodržování pravidel soutěže, především s ohledem na etický kodex, který je jejich nedílnou součástí. Z něho vyplývá, že v závodě není nic důležitějšího než kůň. Že vše, co hýbe tímto světem - peníze, byznys, touha po vítězství a slávě, nebo sportovní ambice... že nic z toho není nadřazeno koni a jeho potřebám. Již tři první body kodexu hovoří samy za sebe:
- Ve všech jezdeckých sportech a jeho disciplínách musí být kůň považován za prvořadého.
- Pohoda a zdraví koně jsou nadřazeny zájmům chovatelů, trenérů, jezdců, majitelů, obchodníků, organizátorů, sponzorů nebo oficiálních představitelů sportovních událostí.
- Při všech příležitostech musí být vyžadován a dodržován vysoký standart výživy, zdraví, hygieny a bezpečnosti koně...
"Závod endurance je v tomto ohledu velmi přísný. Stačí, aby se kůň lehce zranil, nebo aby hůře snášel únavu, a už je ze závodu vyloučen," vysvětluje Ludmila Matějčková z Rumburka, nejúspěšnější česká jezdkyně, která se se svým koněm Safírem zúčastnila již několika mezinárodních soutěží, a to s vynikajícími výsledky.
Endurance - vytrvalostní jízda je soutěží prověřující rychlost a vytrvalecké schopnosti koně. Musí současně prezentovat schopnost jezdce pro odhad vhodného tempa a chodu a jeho správného využití na svém koni v terénu. Pro posouzení výkonu jezdce a chování koně je rozhodující předvedení koně na povrchu různých typů a kvalit přes přírodní překážky.
Tak praví pravidla a Ludmila Matějčková k tomu dodává: "Často si při závodu kladu otázku, jestli mám vůbec právo nutit svého koně do tak náročného závodu. Pokud vidím, že ho to baví, že mu pohyb a fyzická zátěž dělají dobře, neznepokojuji se. Ale v určité chvíli je znát, že je můj kůň unavený, má kalné a smutné oči a cesta ho už nebaví. V tu chvíli zcela vážně uvažuji o odstoupení ze závodu. Naštěstí to většinou bývá jen klasická fyzická krize po dvou třetinách závodu a po jejím překonání je Safír zase ve formě a jedeme dál. Ale stalo se už, že jsme raději ze závodu odstoupili. Nechtěla jsem ho více zatěžovat, než byl schopen snést," říká s láskou o svém čtyřnohém partnerovi Ludmila Matějčková.
Vytrvalostní soutěže jsou většinou rozhodovány na čas a vyhrává ten s nejlepším započteným časem, včetně penalizace. Soutěž se skládá z určitého počtu částí a ty mohou být odděleně měřeny. Na konci každé z fází a v každém případě nejpozději po každých 40 km jsou stanoveny povinné přestávky, určené k provedení veterinární prohlídky. Při 160 km trati musí být nejméně pět veterinárních zastávek plus závěrečná kontrola. Jednotlivé fáze soutěže mohou být rozděleny do dvou nebo více dní. Při veterinární kontrole se sleduje fyzická kondice koně, stěžejním kritériem je uklidnění srdečního tepu koně na 64 tepů za minutu, a to do 20 minut po dojetí do cíle. Pokud tuto podmínku kůň nesplňuje, nesmí nastoupit do dalšího závodu a navíc jsou mu přičítány trestné minuty. Pokud veterinář zjistí zranění koně nebo jeho zdravotní stav není dobrý, nesmí v závodě pokračovat.
"I když vítězí ten, kdo je v cíli první, význam závodu je v něčem jiném," zamýšlí se Ludmila Matějčková. "Smyslem závodu je dojet v pohodě a celou trasu si užít. Nakonec je to i na koních vidět. Mají radost, že mohou soutěžit mezi sebou, kolikrát se předhánějí a trumfují, aniž by je jejich jezdci pobízeli. A naopak, v místech nebo v situacích, kdy se jde jen zvolna, a kdy jezdci mezi sebou mohou prohodit pár přátelských vět, najednou vidíte, že i koně se k sobě naklánějí hlavami a také mezi sebou vedou jakési koňské řeči. V tu chvíli přichází ta radost. Radost z panující pohody, ze souznění jezdce s koněm, z jízdy krásnou přírodou... V tom je význam a smysl endurance."
Ludmila Matějčková si na takto těžký závod vyjela před třemi roky poprvé: "Konečně jsem si splnila svůj dětský sen a pořídila jsem si koně," vzpomíná, ăale velmi brzo jsem zjistila, že již nejsem ve věku, kdy bych se mohla věnovat drezuře nebo dostihovému ježdění. A tak jsem si vybrala vytrvalostní ježdění a brzo jsem tomu propadla. Snad i proto, že jsem se vždy věnovala turistice a fyzická zátěž mi nevadí a mému Safírovi to také dělá dobře," říká tato křehká žena. Při pohledu na ní by málokdo odhadoval, že dokáže sedět v sedle koně od rána od šesti hodin do večera do devíti a druhý den zas.
"Síly posbírám během dvouhodinových přestávek," vysvětluje a dodává s úsměvem, "ale to nepolehávám někde jen tak. Věnuji se svému koníčkovi. Aby se mu dobře šlo, musí být správně nakovaný. Je to stejné, jako u lidí. Když se vydávají na dlouhou túru, tak také potřebují pořádné a pohodlné boty. Zároveň dohlížím na to, aby Safír dostal to správné krmeníčko. A jako si lidé dodávají energii čokoládičkou, pochutnává si Safírek na granulích, různých vitaminových a minerálních doplňcích a podobně. Vždyť i pro něj je velmi náročné ujít takovou dálku s minimální zátěží 75 kilogramů na zádech."
Ludmila Matějčková patří k nejlepším českým jezdcům v závodech endurance. Na mistrovství Polska v Koczku v roce 2001 se v tvrdé konkurenci ruských, lucemburských a polských jezdců umístila na krásném 8. místě.
"Byl to můj první 160 km dlouhý závod a tak jsem jela víc opatrně, protože jsem neměla patřičnou zkušenost a nevěděla, co já i Safír vydržíme. Dneska vím, že bych mohla i přitvrdit a být o něco lepší. Vždyť jsme se po celou dobu drželi na druhém místě, teprve na posledních kilometrech nás šest jezdců předjelo," vysvětluje Ludmila Matějčková.
Předtím se zúčastnila vytrvalostních závodů v Rakousku - Litzelsdorf FEI CEI***, kde v jednodenní soutěži na 100 km obsadila 2. místo. České družstvo, jehož byla Ludmila Matějčková se Safírem členem, se při celkovém hodnocení umístilo na prvním místě před ostatními zahraničními družstvy.
O rok později se Ludmila Matějčková stává mezi českými závodníky pojmem. V celoroční kvalifikaci (při 12 pořádaných závodech) pro jezdce a koně se s celkovým počtem 685 bodů umisťuje na prvním místě. Vysloužila si tak pevné místo v reprezentačním Czech Endurance teamu pro rok 2003.
Koncem srpna se zúčastnila mistrovství ČR, ale pro zranění koně závod nedokončila.
Nyní ji čeká náročná příprava na příští sezónu a snad i splnění jejího dalšího snu: "Ráda bych někde v okolí Rumburku založila jezdecký klub pro dívky a chlapce. Když vidím, jak moc touží po tom, aby se mohli starat o koně, věnovat se jim a hýčkat je, říkám si, že bych s tím měla něco udělat. O zájemce by již nyní nebylo nouze, ale bude to ještě nějakou dobu trvat, než celý nápad zhodnotím tak, abych se mohla v klidu rozhodnout, jestli do toho chci jít, nebo ne. Přeci jen je to hodně starostí a hodně velká investice."
autor: Gabriela Doušová