autor:
rd
V minulém čísle naše noviny informovaly o účasti rumburského pěveckého sboru Čtyřlístek na 1. dětské olympiádě s Orbitem. Dnes přiblížíme čtenářům aspoň částečně atmosféru, která tento mamutí podnik provázela.
Pohled první: seřadiště
Litomyšl má nádherné náměstí, jeden renesanční dům vedle druhého. Asi se ti stařečci nestačí divit, co nás tu je - odhaduji na 3000. Každý kraj je vedený vlajkonošem a také nějakým významným sportovcem. Mezi davem jsme "vyhmátli" Tomáše Dvořáka, Filipa Ospalého a Jirku Mužíka i Jarmilu Kratochvílovou. Vrhli jsme se na ně, všichni jsme se s nimi fotili. A protože na podpisy nic nebylo, nastavovali jsme jim záda a oni nám podepisovali naše trička. Žasnu nad jejich trpělivostí, ani náznak toho, že jim jdeme na nervy. Naopak, smějí se na nás, žertují a vyptávají se nás, v čem bojujeme. Když slyšeli, že ve zpěvu, hodně se smáli, že tam by asi neuspěli. V davu se mihne další známá tvář. Dana Zátopová! Davem to zašumí. Řveme pozdravy, co nám síly stačí, paní Zátopová se směje a nejbližší hladí po vlasech. Taková prima hodná babička.
Pohled druhý: slavnostní zahájení
Slavnostní průvod dorazil na stadion. Už z dálky slyšíme komentář dvou sportovních redaktorů Vojty Bernatského a Petra Svěceného. Je vedro, slunce připaluje, ale nám je to fuk, máváme čepičkami a řveme ze všech sil, když náš kraj vítají na ploše. Pak zní olympijská hymna - ta pravá - a na stožár stoupají vlajky. Na obřím plátně sledujeme zrození olympijského ohně ze záře slunce. Řecké bohyně přicházejí z klášterních zahrad. A už pochodeň běží stadionem - jeden za druhým si ji předávají všichni významní sportovci z jednotlivých krajů. Poslední kousek běží olympionik Martin Doktor, stoupá po schodišti až pod kalich, kde za malou chviličku zapálí náš dětský olympijský oheň. Na stadionu je v tu chvíli úplné ticho! Jde nám mráz po zádech. Oheň hoří a bílé holubice vzlétají k obloze. Stadionem to zabouří a všichni tleskají. Zazní první tóny naší hymny a mně se chce z té nádhery brečet. Všechny nás zdraví a úspěch přeje Dana Zátopová a - to je bomba! - i Pavel Nedvěd! Všichni se dáváme do pohybu a obíháme stadion.
Pohled třetí: město večer
Všichni jdeme do klášterních zahrad, kde naši soupeři z jiných sborů koncertují. Sedáme si na trávníky, na schody a na lavičky. Pod námi leží tichá večerní Litomyšl osvětlená posledním sluníčkem. Červené prajzové střechy a domečky jak z pohádky - ale bydlí se v nich. Park je plný diváků, kteří si to chtějí užít. Problém! Do parku plného zpěvu přišel "slavný" Upír Krejčí, nějak moc veselý a snaží se sbor zpívající na klášterním schodišti přeřvat - jeho kumpáni mu vydatně pomáhají. Když už toho mají všichni plné zuby, naše malá Iveta si před něho stoupne a rázně mu doporučí, aby byl ticho! Nevím, jak to dokázala, ale on tu pusu fakt zavřel.
Pohled čtvrtý: zpíváme na zámku
V sobotu jedeme na zámek do Chocně, kde ještě se dvěma dalšími sbory máme koncert. Zámek je krásný a my zpíváme na nádvoří. Druhý sbor je z Brandýsa - takový docela fajn holky, co s námi bydlí ve třídě - 20 holek na 20 vojenských lehátkách v 1 školní třídě! SUPER! - ale to nám nevadí, tady je nám fajn a společně si na závěr zpíváme písničku, bez nacvičování, bez přípravy, ale dopadá to skvěle a divákům se to moc líbí. Pak začne zkoušet dechovka a my všichni společně tancujeme jako o život polku po celém nádvoří. Ještě v autobusu cestou do Litomyšle nejsme k uklidnění.
Pohled pátý: na rockovém koncertě
V neděli večer jdeme všichni na koncert skupiny No name. Už předem nám sbormistryně zakázaly řvát a hulákat! Smůla! Štve nás to, ale fakt to nejde, zítra soutěžíme. Sedíme v zámeckém amfiteátru a tváříme se jako ropuchy. Ale dlouho jsme to nevydrželi, za chvíli začneme mávat, hopkat a tancovat. Byl to vodvaz! Ještě večer na ubytovně všichni zpívají "... preťal som si žily".
Noční intermezzo:
Vracíme se z koncertu přes náměstí. Tam má sochu Bedřich Smetana. Náměstí je osvětleno, všude plno lidí. My se rozestavujeme kolem "Bedřicha" a vlahou nocí se nesou naše písničky - pro něho. Asi by měl radost, kdyby viděl, co mladých zpěváků přijelo do jeho města. Dozpívali jsme a spustili takový hlahol a potlesk, že se všichni otáčejí, co se to děje.
Pohled šestý: bojujeme
Je pondělí a nás čeká soutěž. To jsou nervy! Zpíváme ve Smetanově síni - vypadá spíš jako divadlo než jako koncertní síň. Naše sbormistryně nás uklidňují, že fakt o nic nejde, že už jen být tady je obrovský úspěch. Ale nervy máme stejně. Zpíváme! Prý jsme to předvedli nejlíp, jak nás kdy slyšely zpívat, učitelky mluví s nadšením o našem výkonu. Na medaili to sice nevyšlo, ale stejně máme pocit, že jsme byli dobrý. Holky z Brandýsa jsou druhý! Loučíme se s nima, blahopřejeme jim a jejich sbormistryně na nás volá: "To nevadí, že nemáte medaili, my s vámi chceme stejně kamarádit!"
Pohled sedmý: zámek
Ještě před odjezdem honem na zámek! Je to nádhera. Vzali nás i do zámeckého divadla, kde si šlechta sama pro sebe hrávala hry. Takové minidivadýlko to je, ale podle slov průvodkyně má jeviště 10 metrů hluboké a se skvělou akustikou. Vyzývá nás, abychom si tu zkusili zazpívat. Rychle vybíráme písničky a zpíváme. Nejsme tu sami a ostatní návštěvníci nás odměňují velikým potleskem - fakt to znělo dobře. Paní průvodkyni jsme dohnali až k slzičkám dojetí.
Loučení:
Za poslední koruny kupujeme dárečky domů a balíme - ten náš "pelech" ve školních třídách. Ale to nevadí, všechno ostatní bylo tak krásný, že máme hodně dlouho o čem mluvit.
