autor:
gdo
Zrovna odrostla dětským střevíčkům... A kdyby její cestu nezkřížil vrah, mohla žít krásný život.
Přesto vzpomínky na Martinu žijí v srdcích lidí dál. Na místě, kde její život skončil, stojí nyní němý svědek - dřevěný křížek s její fotografií. Lidé sem denně nosí květiny, děti dárky, dopisy a vzkazy plné soucitu. Jenomže i toto kdosi krutě pošlapal. Před několika dny většina dárků zmizela. Křížek byl vytržen ze země, fotografie roztrhána, květiny pošlapané... A první podezření padlo na romské děti.
Babička Martiny nemohla snést další křivdu spáchanou na její vnučce a šla se malých Romů zeptat, co jim Martinka udělala, že jí ubližují i po její smrti? A k jejímu překvapení zjistila, že i oni jsou počínáním vandalů znechuceni a dokonce se jim snažili v jejich řádění zabránit. Díky Martinu Vaškovi a Kájovi Starcovi (Jožka) zjistila, kdo je pravým viníkem. Nejsou to žádná zbídačelá cynická a bezcitná individua z rozvrácených rodin, ale sedmiletá dívenka, žákyně první třídy a její kamarád ze třídy čtvrté. Slušné děti slušných rodičů... Ty bezcitně kradly z Martinčina pomníku hračky, ničily její památku a vysmívaly se jí... Své počínání neuměly vysvětlit ani babičce Martiny, ani svým rodičům. Vinu svalovaly jeden na druhého, a i když nakonec část ukradených věcí vrátily, otřesenou důvěru v soucit a čistotu dětských duší už v mnoha lidech napravit nedokázaly.
Naopak od těch, od kterých by to člověk nejméně očekával, přišla pomoc nejdříve. Děti z rodiny Deméterových, Grundzových a Torákových pomohly opravit rozbitý pomníček a uklidit kolem něj.
Těm Martinčina babička děkuje nejen za pomoc a soucit. A všem ostatním posílá vzkaz: "Prosím, už Martince neubližujte!"
