
autor:
Gabriela Doušová
Sluncem zalité Lužické náměstí se v sobotu sedmnáctého května proměnilo ve vojenské cvičiště císařských vojsk. Své "Marschieren marsch!" "Augen Links!" a "áááchtung!" zde na vojáčky ve švejkovských mundůrech pokřikovali jejich vypasení, ve tvářích brunátní a pouze německy řvoucí velitelé. Čas od času jim do kroku zahrála posádková hudba z Hradce Králové, a tak se jim za zvuků píšťal a bubnů snad mašírovalo lépe.
Na náměstí se to hemžilo příslušníky českého pěšího pluku, císařské vojenské policie, pruské armády i císařské posádkové hudby.
Rumburk se tak na jeden den vrátil o osmdesát pět let zpátky, na konec první světové války, kdy se poměry v rakousko - uherské armádě staly neúnosnými. Nespokojenost vojáků s nedostatečným zásobováním, nevyplácenými žoldy, šikanou a s protahováním již prohrané války často vrcholila jednotlivými lokálními vzpourami v různých posádkách.
Během tří týdnů (od poloviny května do 5. června r. 1918) vypuklo celkem osm vojenských vzpour v rakousko - uherské armádě na Slovensku, Moravě, v Polsku, Rakousku, Maďarsku, Štýrsku, Srbsku a v Čechách v Rumburku, bohužel ani jedna z nich neskončila úspěchem. Všechny byly tvrdě potlačeny, ta naše rumburská snad nejvíce. Při ní bylo popraveno deset vůdců vzpoury (tři z nich v Rumburku, zbytek v Novém Boru), 560 mužů bylo uvězněno až do konce války v Malé pevnosti v Terezíně, 150 nováčků bylo posláno na frontu, a dokonce za podněcování ke vzpouře bylo uvězněno několik rumburských žen.
To vše bylo připomenuto díky velkolepé rekonstrukci Rumburské vzpoury, kterou pro diváky připravili členové Klubu vojenské historie z České Lípy a Hradce Králové. Z náměstí se dění přesunulo v odpoledních hodinách na Strážný vrch, kde se utkali v marném boji vzbouřenci s 18. pěším plukem rakouské armády. Den byl zakončen oficírskou tancovačkou v domě kultury.
V neděli byla za oběti rumburské vzpoury sloužena mše v kostele sv. Bartoloměje v Rumburku a představitelé města všem popraveným vojákům vzdali hold při pietním aktu u pomníku Rumburské vzpoury nad Rumburkem.
Rumburská vzpoura po 85 letech. Foto: Šébr