autor:
Gabriela Doušová
Nedávno jsem listovala ve starých ročnících Rumburských novin a hned na titulní stránce jednoho čísla z roku 2001 mě zaujala fotka pěkných mladých lidí odpočívajících na lavičce v parku. Nebylo by na tom nic divného, kdyby neseděli na opěradlech laviček a svými botami nedevastovali a neznečišťovali jejich sedáky. Autorka článku se právem pohoršovala nad tímto jednáním a apelovala na všechny, aby byli zodpovědní a ohleduplní k těm, kteří si chtějí na lavičkách také odpočinout, ale pro bláto a špínu je nemohou použít.
Uplynuly dva roky a nic se nezměnilo. Naši krásní mladí lidé se i nadále chovají jako neurvalí hulváti, vysedávají na opěradlech, huntují sedáky a neberou na nikoho a na nic ohledy. A když někdo s nimi zkusil promluvit, většinou se se zlou potázal. Jenomže trpělivost nedošla jenom nám, obyčejným unaveným Rumburákům, toužícím po chvilce odpočinku v parku. Naštvaní, a myslím že dost, jsou i městští strážníci.
Za všechny k tomu říká Miroslav Jeřábek: "Už toho máme dost. Většinou jsou to studenti, kteří o přestávkách takto posedávají po lavičkách. Zkoušeli jsme jim domluvit, ale nepomáhá to. Takže budeme přísnější a budeme je pokutovat za znečišťování veřejně prospěšného zařízení. Nezletilci tak za jedno posezení zaplatí pět set korun, ostatní i tisíc. Snad je to naučí, chovat se slušně a ohleduplně."
I já doufám, že je to odradí od jejich oblíbeného způsobu odpočívání. Ale přimlouvala bych se ještě za jiný trest. Nejenže by zaplatil takový dopadený hříšník požadovanou pokutu, ale rovnou by za ni dostal do ruky plechovku s barvou a štětec a pěkně pod dohledem by zničenou lavičku natřel. Myslím, že by si příště rozmyslel své dílko zbůhdarma ničit a možná by i nelibě nesl, kdyby tak činili ostatní. A navíc, podle starého úsloví "Práce šlechtí", by se z něj nakonec mohl stát docela slušný a ušlechtilý člověk.
