autor:
Miroslav Jeništa
Se zájmem jsem si přečetl v Děčínském deníku článek věnovaný Lužické nemocnici v Rumburku. V podstatě se zde hovoří o nedostatku středního zdravotnického personálu. Ředitel nemocnice vysvětluje tento stav poměrně vysokým věkovým průměrem a nezájmem mladých sestřiček o práci ve zdravotnictví (v Lužické nemocnici). Bohužel zde nejsou vysvětleny příčiny tohoto stavu. Nedivím se mladým budoucím sestřičkám, mají-li zájem o vyšší odborné vzdělání, které jim podle slov ředitele Karbuly přinese lepší uplatnění v rámci sjednocené Evropy. Myslím si však, že nejde o lepší pracovní uplatnění, ale o vyšší finanční ohodnocení jejich náročné, vysoce odborné a zodpovědné práce.
Jelikož je Lužická nemocnice podnikatelský subjekt, neplatí pro ní zákon o platu pro rozpočtové a příspěvkové organizace. Veškeré mzdové ohodnocení personálu se proto sjednává v kolektivní smlouvě nebo smluvně. A tady vidím, jak se lidově řekne, kámen úrazu. Má-li mladá sestřička nastoupit při základním mzdovém ohodnocení 5.500,- Kč hrubého, asi si dobře rozmyslí, nemá-li se poohlédnout raději jinde. Také mzda sestřičky po dvaceti letech praxe a specializačním studiu je spíše k pláči. Základ totiž činí 6.500,- Kč hrubého (bez letošního navýšení o 10 %). Nutno ovšem dodat, že jsou poskytovány další příplatky. Přesto tato mzda se všemi příplatky zdaleka nedosahuje ani základní tabulkové mzdy pro střední zdravotnický personál ve státních zdravotnických zařízeních pro danou kategorii. Proto jsou tak časté odchody sester do jiných zařízení, především státních.
Lužická nemocnice má poměrně slušný kredit a odvádí se zde skvělá práce, o čemž svědčí častá poděkování v Rumburských novinách. Bude-li však vedení nemocnice pokračovat ve mzdových otázkách jako doposud (pro střední zdravotnický personál), budou problémy v personální oblasti narůstat a jako pacienti se skutečně dočkáme toho, že nás budou ošetřovat sestřičky s tlumočníkem za zády.
