autor: gdo
legenda československého hokeje
Dvacetiletý Gusta Bubník (první zleva) v dresu LTC Praha v roce 1948.
"Na led mě jako osmiletého kluka v roce 1936 poprvé přivedla maminka. Ta byla veliká sportovkyně a sokolka," vzpomíná na své začátky dnes již pětasedmdesátiletá hokejová legenda. "Člověk by sice něco takového čekal od tatínka, ale ten na hokej moc nebyl. Tatínek byl řezník a rád hrál kuželky. A já jsem mu je musel stavět..." Jeho domovským ledem se stala pražská Štvanice. "Tenkrát to byl krásný stadion a kolem něho se vytvořila úžasná atmosféra. Nemůžu zapomenout na hokejové nedělní svátky. To se na Štvanici sešlo to nejkrásnější, co v Praze bylo. Hrál se krásný hokej, scházeli se tu výborní hráči a fandit chodila ta nejkrásnější děvčata z celé Prahy. Byly to krásné doby a ani válka nám je nevzala. Hráli jsme hokej i za okupace." Po válce se stal Augustin Bubník jedním z pilířů národního hokejového mužstva. A bylo to mužstvo, které bylo předurčeno k úspěchům, kdyby si s ním osud krutě nepohrál. V listopadu 1948 bylo naše národní mužstvo těžce postiženo tragickou smrtí šesti členů při leteckém neštěstí nad Lamanšským průlivem. Další hráče ztratilo mužstvo poúnorovou emigrací. Přes tyto ztráty dokázalo na mistrovství světa ve švédském Stockholmu v roce 1949 završit skvělou tříletou sérii, během níž získalo dva tituly mistrů světa, tři evropské primáty a ze zimní olympiády stříbrné medaile. Za sebou dokonce nechalo tehdejší hokejové velmoci Kanadu a USA. Po návratu sklízeli "naši zlatí hoši" za své úspěchy pocty, ovace a uznání, dokonce i od nejvyšších představitelů poúnorového režimu. Pak ale přišel černý rok 1950. Naše reprezentace se poctivě připravovala na mistrovství světa v Londýně, kde chtěla obhájit prvenství. Do konečné sestavy byl nominován i tehdy dvaadvacetiletý mistr světa z roku 1949 Gusta Bubník. Ale výprava do města na Temži nakonec neodletěla. V sobotu 11. března 1950 byli hokejisté odvoláni z Ruzyňského letiště a museli se vrátit domů. Jejich odlet byl odsunut na pondělí... V pondělí, ve chvílích, kdy v Londýně probíhalo slavnostní zahájení mistrovství světa, byli "naši zlatí" zatčeni StB a obviněni z pokusu o emigraci. Přestože se žalobcům nepodařilo dokázat úmysl hokejistů emigrovat, byli všichni obvinění a odsouzeni k velmi tvrdým trestům za velezradu. Gustav Bubník dostal druhý z nejvyšších trestů - 14 let vězení. Český hokej utrpěl těžkou ránu, ze které se dlouho nemohl vzpamatovat. Trvalo jedenáct let, než jsme se opět mohli radovat z titulu mistrů Evropy. A dvaadvacet let, než se k nám znovu vrátil pohár světových šampionů. Gustav Bubník byl z vězení v tichosti propuštěn v roce 1955 a opět se vrátil na led. Reprezentační dres však již nikdy neoblékl. Přesto starší fanoušci dodnes hýčkají vzpomínky na jeho skvostné výkony v dresu Motorletu. Od roku 1962 působil jako trenér a v letech 1966 - 1969 dokonce jako trenér reprezentačního týmu Finska. "Tenkrát se mi smáli, že jdu trénovat do Finska, které nikdo neznal. O Finech se vědělo, že jsou to sice dobří sportovci, tvrdí sami k sobě a houževnatí, ale že v kolektivních sportech nejsou moc dobří. Pod mým vedením se jim ale podařilo za dva roky nad Čechy vyhrát. Ale to jsem si u nás v Čechách užil... Vymlácená okna, rozbité auto, věčné nadávky mé ženě, která se potom už bála chodit nakupovat, a spousta anonymních dopisů, ve kterých mi nadávali, že jsem zrádce českého hokeje a podobně. To víte, česká zloba!" S hokejem se Gustav Bubník nerozloučil nikdy. I když dnes netrénuje, je velmi aktivním propagátorem českého hokeje u nás i v zahraničí. Je členem Olympijského výboru, poslancem Parlamentu ČR za ODS, angažuje se ve výstavbě nové hokejové haly pro MS v ledním hokeji v roce 2004 v Praze. Augustin BUBNÍK 21.11.1928, Praha Český hokejista, útočník • držitel stříbrné medaile ze ZOH 1948 a mistr světa 1949 • hráč LTC Praha, ATK Praha, Spartaku Brno, Motorletu Praha a Slovanu Bratislava • nejlepší ligový střelec 1950 - v témže roce spolu s dalšími čs. hokejisty zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 14 letům vězení • 1955 propuštěn • 1968 rehabilitován • od 1962 působil jako trenér, mj. 1966-69 reprezentačního mužstva Finska, 1974-76 juniorského reprezentačního mužstva ČSSR, 1981-82 reprezentačního mužstva Nizozemska • od 1998 poslanec PČR za ODS.