autor:
-g-
aneb pan Pelc má v mnohém pravdu
Dopis našeho čtenáře pana Pelce v minulém čísle RN byl alarmující. S rozhořčením popisuje chování chodců na silnicích, kteří svým počínáním mnohdy ohrožují nejen sebe, ale i ostatní příslušníky silničního provozu.
Je to na našich silnicích a chodnících opravdu tak zlé? Odpověď nám dal velitel Městské policie v Rumburku p. Jeřábek.
Ano, situace je poměrně vážná. Často jsme svědky riskantního chování chodců na silnicích a přechodech, které se dají mnohdy srovnat s pokusem o sebevraždu. Nejvíce riskují ti, kteří chodí po krajnicích špatně osvětlených nebo dokonce neosvětlených silnic v nevhodném tmavém oblečení. Sebepozornější řidič velmi těžko ve tmě pozná včas tmavou siluetu a je jen věcí náhody, že nedojde ke kolizi. A stačily by jen reflexní náševky přišité na oděvech chodce, aby byla celá situace přehlednější a on ve větším bezpečí.
Chodci však hazardují i na běžných městských ulicích a přechodech. A přitom zákon jasně vy-mezuje, jak se mají chodci jako účastníci silničního provozu chovat. Stručně řečeno - chodec musí užívat především chodníky nebo stezky pro chodce. Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici silnice a kde není krajnice, nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže k levému kraji vozovky. Každá osoba, zvláště osoba pohybující se na vozíku pro invalidy, osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped, či pohybující se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení nesmí svým počínáním na chodníku ohrožovat ostatní chodce. Při přecházení přes silnici by měl chodec přecházet po vyhrazených přechodech. Mimo tato místa smí chodec přecházet pouze v případě, že přechod je od chodce vzdálen více jak 50 metrů. Přes silnici se v tomto případě přechází kolmo k její ose, před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, že může bezpečně přejít, aniž by ohrozil sebe nebo ostatní účastníky provozu. Chodec se na vozovce nebo na přechodu nesmí bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat, nesmí na vozovku vstupovat bezprostředně před přijíždějícím vozidlem.
A k tomu bych rád dodal jen několik drobností. I když vstupujete do vozovky s přesvědčením, že řidič vozidla, který se k vám blíží, vás vidí a zastaví vám, raději počkejte až úplně zastaví a dá vám alespoň očima pokyn, abyste pokračovali v cestě. Nezapomeňte, že i řidič je jen člověk, a může udělat chybu, že může být oslněný sluníčkem a nevidět vás, že předpokládá, že počkáte, nebo se soustředí na něco jiného... A každá chyba na silnici vás může stát zdraví nebo život. A za to nestojí ani jedna ušetřená minutka.
Řiďte se pravidlem: Je lepší v životě ztratit minutu, než pro minutu život!
