autor: Text a foto Otto Lokaj
Rumburské muzeum se už po několik let věnuje propagaci tvorby amatérských výtvarníků, kterým bezplatně otvírá svou výstavní síň. Vedle profesionálních umělců, jako jsou například Andy Šlesingerová (porcelánové panenky), Olga Doležalová (kresba), Jiří Stejskal (fotografie), Martha Elefteriadu (malba na hedvábí), kteří zde v předchozích letech představili svá díla, můžeme stále častěji obdivovat práce jejich - o něco méně známých kolegů. Mezi nejnavštěvovanější výstavy vůbec patří květinové stromky Marcely Ullmannové, podmalby na skle Barbory Štísové, naivní obrázky Borise Trantiny či betlémy z dílny řezbářů Süsse, Stehlíka, Martínka a nebo Koděry.
Vedení muzea vsadilo i tentokrát na precizní práci a zanedlouho představí rumburské veřejnosti další z těchto umělců - Vieru Bucifalovou.
Viera Bucifalová pochází ze Slovenska. V Čechách žije od svých devatenácti let a do Čečelic nedaleko Prahy se přistěhovala před pár lety se svým manželem. Kromě svého občanského povolání, domácnosti a výchovy svých dětí stačí občas zasednou před malířské plátno či karetní stůl... Zcela prozaické ženské práce střídá s kumštem a ezoterií... Ačkoliv nepatřím k feministům, přiznávám, že je to na jeden ženský "úděl" přeci jenom dost.
"K malování mě přivedla před čtyřmi roky tragická životní událost. Předtím jsem malovala ještě jako dítě, kdy jsem se učila zvládat olejomalbu. Potom dlouhá léta nic, až přednedávnem...," začíná s vyprávěním Viera Bucifalová. "Malování mě pomáhalo se s novou situací vyrovnat, pochopit ji a hlavně zvládnout," v zápětí upřesňuje tato mladá žena. Přesto, že se malování věnuje jen ve svých volných chvílích, není ryzí amatérkou. Poprvé představila svoje obrazy veřejnosti před třemi roky v Čečelicích, a protože se lidem líbila, rok na to ji zde zopakovala. Předloni se představila Viera Bucifalová mělnické veřejnosti, kde se zúčastnila výstavy v Okresním muzeu. "Tam bych se ráda v budoucnosti ještě jednou vrátila. Tentokrát už se samostatnou výstavou," říká paní Viera.
Upíjím vonící čaj a nesměle se rozhlížím po stěnách útulného domu. Hledám obrazy, které bych mohl přiřadit k subtilní hostitelce a rozvinout náš rozhovor tím správným směrem. Využívám krátké pauzy a pokládám čečelické malířce první otázku...
Vyzkoušela jste si zájem veřejnosti o svou tvorbu na vlastní kůži. Nechtěla byste se věnovat malbě profesionálně?
Zatím jsem si nestačila ověřit, zda by se moje obrazy vůbec prodávaly a jestli bych se malováním tedy byla schopna vůbec uživit. Jedna věc je ohlas na výstavách a druhá potom jejich prodejnost.
Dá se nějak kvantifikovat vaše tvorba?
Stačím namalovat deset až patnáct obrazů ročně. Skoro všechny rozdám svým přátelům a známým, tak-že nemám vlastně ani šanci je nabídnout některé z prodejen či galerií.
Ve vašem albu vidím fotografie prací podle Jakuba Schikanedera. Je to i můj oblíbený malíř. Některá jeho díla působí značně ponurým dojmem. Nepředpokládal bych, že se jim bude věnovat právě žena...
Na mě nepůsobí ponuře. Je to věc vnímání. Já osobně na nich obdivuji tu zasněnost a potřebu dostat ze sebe nějakou bolest... Schikaneder mě byl nesmírně blízký a ostatně dodnes je! Pravdou je, že si už teď vybírám o něco více optimističtější z jeho obrazů. Loni jsem dokončila jeho Svatební cestu a ráda bych si obraz nechala, ale kdoví jestli ho ze mě nakonec zase někdo nevymámí... (smích)
Loučíte se nerada se svými výtvory?
Přiznávám, že bylo pár obrazů, které jsem sice pro někoho z přátel dělala, ale nakonec jsem se s nimi nemohla rozloučit a dost jsem je obrečela. Ale nakonec si říkám, že budou u lidí, kterým se líbí a budou jim dělat radost... Skoro pokaždé si slibuji, že si namaluji jiný... Když si ale představíte, že na jednom takovém obrazu o velikosti metr krát osmdesát centimetrů dělám také půl roku, není to při mém zaměstnání nijak jednoduché.
Má vůbec cenu pořádat výstavy i na tak malé obci jakou jsou Čečelice?
Určitě ano. Spousta lidí se jinam na podobnou výstavu třeba ani nedostane a je to jejich jediný kontakt s obrazy. Přicházejí tam rodiče s malými dětmi, které mohou vidět zase něco jiného než divadlo a nebo kino...
Vím o vás, že se kromě malování věnujete i výkladu z karet.
Ezoterie mě vždycky zajímala. Ta dy záleží už na vrozených schopnostech člověka. To se naučit nedá. Můj děda uměl předpovídat budoucnost, ačkoliv to opravdu hrozně nerad dělal... Myslím, že tuto schopnost mám po něm... S kartami to u mě začalo pozvolně. Nejprve jsem zašla ke kartářce sama. Svoje první listy jsem dostala od manžela a začala se o výklad z nich víc zajímat. Absolvovala jsem několik kurzů, včetně numeralogie a třetím rokem chodím na zdokonalování v kombinaci s Taroty. Pro výklad karet mám sice už certifikát, ale nadále pokračuji ve studiu...
Malířka a kartářka... Dá se s vámi vůbec žít?
To musí posoudit moje rodina. Přiznávám, že nejsem ryze praktický typ a stane se, že občas někde "bloudím", ale manžel i dcery mě už takovou berou. Každé soužití je určitě kompromis a záleží jenom na nás, jak se k němu chceme postavit!
Výstava obrazů Viery Bucifalové bude zahájena 8. března a potrvá do 5. dubna tohoto roku. Budete-li se chtít zúčastnit vernisáže, přijďte do rumburského muzea ve čtrnáct hodin. Výstavu by měl tentokrát zahájit populární pražský herec Jiří Krytinář a zpěvák Hynek Tomm.
"Schikaneder je mým nejoblíbenějším malířem. Už dva měsíce dělám na jeho Večerním interiéru," říká s obdivem o mistrovu talentu V. Bucifalová.