autor:
Gabriela Doušová
S Josefem Zoserem jsem se setkala několikrát a pokaždé to bylo nezapomenutelné setkání. Poprvé to bylo v jeho kanceláři u jeho starostenského stolu v Jiřetíně pod Jedlovou. Zatímco mi poskytoval rozhovor do novin, ukazoval kroniky města, plány do příštích let, zvedal jeden řinčící telefon za druhým a organizoval práce po celém Jiřetíně. Tenkrát se zrovna dokončovala výstavba kanalizace a vodovodu a starosta Zoser se radoval, že několik desítek let nebudou muset Jiřetínští kopnout do země, protože všechno mají nové.
O několik měsíců později stál ve sněhové závěji na břehu bazénu, ve kterém se zrovna odehrávalo hokejové utkání malých kluků ze základky, a vášnivý sportovec a rozhodčí Zoser pískal a radil, napovídal a fandil.
Přišlo léto a zřícenina hradu Tolštejna byla plná lidí. Mezi nimi se v mozartovském oblečku procházel baron Zoser. Měl plno plánů jak rozvíjet turistický ruch ve výběžku, jak navnadit cizince a turisty, aby právě zde v našem kraji utráceli své peníze. A jedním z nich bylo i oživení mikroregionu Tolštejn.
A když zavítáte do varnsdorfského divadla, najdete tam stálou výstavu obrazů a fotografií mnoha autorů, mezi nimiž visí i fotografie od Josefa Zosera, na nichž je patrné, že se pan Zoser jako fotograf umí dívat na svět i jinýma očima než jen jako úředník a manažer.
Na podzim minulého roku překvapil hodně lidí svou kandidaturou do senátu ČR.
A ještě více lidí bylo překvapeno, když s přehledem převálcoval své protikandidáty a senátorem se stal.
Pane senátore, kdy se ve vás zrodil nápad kandidovat do senátu?
Poprvé mě to napadlo před šesti lety, kdy za Šluknovsko kandidovali do senátu dva pánové z Prahy - pan Egon Lánský a pan Tomáš Ježek. Tenkrát jsem se podivoval tomu, proč třeba nekandiduje pan Václav Pohl, tehdejší zkušený starosta Rumburka. Zastávám totiž názor, že do senátu za určitý region by měl kandidovat ten, kdo tu oblast dobře zná, a především, kdo z ní vyšel, kdo tam žije, pracuje, ten za kterým jsou vidět hmatatelné výsledky jeho práce. Jen tak je schopen lépe hájit zájmy té oblasti a jejích obyvatel než ten, kdo ji nezná a nemá s ní nic společného. V únoru loňského roku jsem si tuto myšlenku znovu oživil. Byl jsem totiž pozván na módní přehlídku do Děčína a tam jsem byl seznámen s doktorkou Briestianskou. Byla mi představena jako budoucí senátorka za náš okres a tehdy jsem se rozhodl, že se budu o post senátora ucházet já.
Nejen proto, že jsem jiřetínský rodák, že jsem v regionu vyrůstal, chodil do školy, absolvoval vojnu, sportoval a déle než 20 let pracoval ve Velvetě. Více než deset let jsem v Jiřetíně pod Jedlovou starostou a vím, jak to tu chodí a jak by to mohlo fungovat ještě lépe. Konzultoval jsem své rozhodnutí se svými kolegy starosty, se svou rodinou a s dalšími lidmi na jejichž úsudku mi záleží a na základě těchto jednání jsem podal svoji kandidaturu čtyři dny před uplynutím přihlašovacího termínu.
Ale toto nebyly mé hlavní motivy. Já již od malička rád pracuji pro jiné lidi. Když jsem měl jako malý kluk naštípat doma dřevo, tak mě to vůbec nebavilo, ale když mě o totéž požádala teta, byl jsem radostí bez sebe, byl jsem rád, že mohu být někomu druhému užitečný. A s tím žiji dodnes. Ve škole jsem byl předseda třídy, stal jsem se předsedou tělovýchovné jednoty, byl jsem zvolen vícekrát starostou Jiřetína pod Jedlovou, předsedou svazku obcí Tolštejn. Tahle práce, práce pro veřejnost, i když ji dělám velmi často na úkor svůj a zejména své rodiny, mě baví a naplňuje. Proto jsem rád, že jsem se dostal do senátu, protože tak mohu ve své práci pokračovat, ale v ještě širším měřítku.
Na rozdíl od jiných kandidátů, byla vaše předvolební kampaň velice skromná. Málokde vás bylo vidět, neměl jste žádné předvolební projevy, ani volební program. Proč?
Na své kandidatuře a způsobu volební kampaně jsem se dohodl se svými kolegy starosty z okolních obcí a s několika podnikateli z našeho regionu. Všichni mi vyslovili svou podporu. To pro mě bylo rozhodující. A předvolební kampaní byla hlavně celá naše dvanáctiletá práce pro tento region a informace občanům přes volební letáky.
Čekal jste úspěch?
Ano čekal, ale ne tak velký. Věřil jsem, že když se dostanu do druhého kola, že uspěji. Ale nijak jsem si s tím hlavu nelámal. Když probíhalo 1. kolo voleb, hrál jsem nohejbalový turnaj a nijak jsem se volbami nezatěžoval. Až když pro mě přiběhli přátelé, že jsem v druhém kole a já jsem nedohrál kvůli tomu turnaj, teprve potom jsem začal přemýšlet, co dál. Moje protikandidátka MUDr. Breistianská měla totiž velký náskok přede mnou - více jak 5 %, a do druhého kola zbýval týden a to bylo málo času na nějakou velkou předvolební kampaň. V té době se ozval jistý politik z Prahy z jedné nejmenované strany a nabídl mi, že jejich partaj mi zaplatí a zajistí předvolební kampaň na Děčínsku. Odmítl jsem. Nechtěl jsem se k něčemu zavazovat ještě dřív, než se případně stanu senátorem. Chtěl jsem si uchovat svou nezávislost. A nakonec jsem i bez této kampaně s přehledem nad paní doktorkou vyhrál.
Co se s vámi dělo, když jste zjistil, že máte vítězství jisté?
Na večer bylo domluveno do sídla mikroregionu setkání starostů, jejich manželek, kamarádů, podnikatelů a dalších příznivců. A již od odpoledne se ozývala spousta gratulantů, kteří mi přáli k vítězství. Ale já tomu uvěřil až ve čtvrt na devět večer, ve chvíli, kdy již byly odevzdány výsledky z většiny volebních míst na Děčínsku.
V tuto chvíli zasahuje se smíchem do rozhovoru asistentka senátora, paní Anička Korbelová: "A pak už jen chodil po místnosti, s mobilem u ucha, odkud se ozývaly záplavy gratulací a v druhé ruce skleničku se šampaňským, které ani neměl čas vypít."
A senátor dodává: "... teprve pak na mě dolehly otázky typu: Mám na to? Zvládnu to? Co si vlastně od toho slibuji?"
A jak na vás nyní reaguje okolí?
Kladně. Já jsem se vždy snažil chovat ke všem slušně a lidé mi to nyní ještě ve větší míře vrací. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří mi fandili, ale i ti, kteří mi nechodí gratulovat, se chovají pěkně. Vysvětluji si to tím, že přeci jen funkce senátora má jistou váhu.
Jaký byl váš první dojem ze senátu?
Labyrint. Bál jsem se, že v těch krásných prostorách zabloudím a nikam netrefím. Ale teď už se orientuji docela dobře. Máme sice problémy s prostory pro zasedání pléna senátu, protože srpnové povodně zcela zničily zasedací sál a my nyní náhradou používáme krásný Rytířský sál, ale v dubnu snad už se nastěhujeme zpátky do té naší "konírny".
Šel jste do senátu s tím, že víte, co tam chcete dělat, nebo to vyplynulo později?
Moc jsem nepřemýšlel o tom, co bude, až tam budu. Samozřejmě, že jsem si zjistil, jak to tam chodí, a dokonce jsem z toho měl i trošku obavy, ale nyní se to ustálilo. V minulých dnech jsem se stal místopředsedou výboru pro zahraniční věci, bezpečnost a obranu a právě teď řešíme problematiku našich vojáků v zahraničí a šíři mandátu jejich nasazení.
Po dvou měsících práce v senátu však musím říct, že už se také těším na práci v regionu. V senátu je vše hrozně pomalé, jednání jsou rozvleklá, spousty času se utratí jednáním o umístění slov ve větě a podobně. Jsou to jednání legislativní, suchá úředničina...
Se svou kolegyní, se kterou mám společnou kancelář v Kolowratském paláci, s bývalou starostkou z Deštného, máme na tento problém stejný názor. A někdy mě tak napadá, že kdyby zastupitelstva a starostové obcí pracovali tak pomalu jako senát, spousta práce by se neudělala, protože by všechno trvalo strašně dlouho. Rád bych se zasadil o zrychlení a zkvalitnění některých oblastí práce senátu.
J. Zoser se svou asistentkou Annou Korbelovou. Foto -gdo-
Přestože jste se stal senátorem, i nadále zůstáváte starostou Jiřetína pod Jedlovou. Můžete zvládat obě dvě funkce najednou a můžete nějak svým vlivem pomoci Tolštějnsku v dalším rozkvětu?
Nejen Tolštejnsku, ale celému Šluknovsku a celému Děčínsku. Chci navázat úzké vztahy s radnicemi jednotlivých obcí, s občany, školami, podnikateli a jinými institucemi. Chci mít přehled o všem co se děje v celém regionu.
Naštěstí mám výbornou pomocnici - bývalou starostku z Rybniště, Aničku Korbelovou. Po senátních volbách jsem se dotázal svých kolegů - starostů z okolních obcí, a řekl jsem jim, že když jsme ty volby do senátu vyhráli spolu, tak že mě v tom nemohou nechat samotného a zda mi pomohou. A na základě této domluvy mi začala Anička Korbelová pomáhat jako moje asistentka.
A k tomu mému starostování.. Já jsem neuvolněný starosta a mám na starosti vnější problematiku obce - zajištění investiční činnosti, cestovní ruch a podobně. Uvolněným zástupcem starosty je můj bratr Pavel, který nyní řídí obec zevnitř. Myslím, že toto rozdělení funguje a bude fungovat dobře, ku prospěchu celé obce.
Budete mít někdy čas zaběhnout za námi do výběžku? Nepohltí vás Praha?
Kdepak. Občané se se mnou mohou pravidelně setkat každé druhé pondělí v měsíci na Městském úřadě v Rumburku, kde byli tak hodní a nabídli mi možnost úřadovat od 15 do 17 hodin. Jinak jsem ochoten po předchozí domluvě přijet na pozvání, například do škol, kde bych rád propagoval senát jako takový, rád bych dětem vysvětlil jeho důležitost a smysluplnost. Protože jsem přesvědčen, že tato instituce má v naší legislativě nezastupitelnou úlohu. Byl bych rád, kdyby i s mým přispěním občané svůj názor na senát změnili k lepšímu.
Josef Zoser
- narozen: v roce 1949 v Jiřetíně pod Jedlovou
- vystudoval: 1968 Průmyslovou školu strojní ve Varnsdorfu.
- pracoval: jako energetik od roku 1968 do roku 1990 ve Velvetě
- starosta: Jiřetína pod Jedlovou od roku 1990. V roce 1998 Jiřetín pod Jedlovou vyhlášen Vesnicí roku. Od roku 1999 předsedou Svazku obcí Tolštejn. Místostarosta Euroregionu NISA.
- senátor: Od roku 2002. Kandidoval za Hnutí za harmonický rozvoj měst a obcí. V Senátu zastává funkci místopředsedy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Je členem klubu "NEZÁVISLÍ", jehož cílem je členství České republiky v EU, přímá volba prezidenta, boj proti korupci, omezení imunity ústavních činitelů, daňová reforma a snížení daňové zátěže občanů a podnikatelů.
- koníčky: sport, fotografování, rokenrol ("Rádi si s manželkou tak trochu skočíme.") a mariáš ("Ten mě naučili chalupáři, protože chtěli, abych dodržel tradice, podle kterých každou neděli v hospodě hráli mariáš pan starosta, farář, lékárník a učitel. Proto jsem se zhostil tohoto úkolu a stalo se to mým koníčkem.")
- manželka: Hana Zoserová
- děti: už dospělé Josef a Markéta
