autor:
H. Laštůvková
Po staletí je mezi lidmi přítomna ta známá věta: "Ach, ta dnešní mládež, co jen z těch dětí bude!" Ale nebojte se, tento malý článek není další kritikou dětí, naopak, měl by zapůsobit pozitivně na malé i velké, protože je psán s velkou radostí a úctou.
V předvánočním čase jsem poprosila prostřednictvím místního tisku o zájem a pozornost pro naše spoluobčany, žijící v jiříkovském ústavu sociální péče. Příjemným překvapením pro nás byla skutečnost, že se začali hlásit nejen dospělí, ale i děti. A tak bych chtěla moc poděkovat všem žákům 4.B ZŠ v Jiříkově, kteří přišli i s paní učitelkou Hegnerovou a přinesli svá vlastnoručně vyrobená přání. Další "čtvrťáci" ze ZŠ Jiříkovská ulice z Rumburka poslali jeden společný a velmi milý pozdrav a děti ze ZŠ v Dolních Křečanech přijely s paní učitelkou Holubovou zazpívat, zacvičit a předvést dvě pohádky. Nejpříjemnější je, že tímto naše spolupráce nekončí a věříme, že se s dětmi budeme vídat častěji. A tak, prosím, neberte titulek tohoto článku jako povzdech, ale naopak, jako konstatování... "Ty naše děti - nám dělají jen samou radost."
Pokud půjdeme všichni po téhle cestě a projevíme zájem poznat svět našich klientů, začneme je chápat - nikoli zprostředkovaně, z druhé ruky, jako méněcenné, ale přímo, osobně, lidsky, jako své staré známé. Velký dík za to, že tahle snaha začíná u nejmenších z nás.
Chtěla bych touto cestou poděkovat za všechny naše obyvatele, především jiříkovským spoluobčanům, zejména panu Houfovi, který nám věnoval několik krásných stoliček, a dalším dobrým lidem z celého výběžku, kteří posílali svá vánoční přání. Paní Sedláčkové z Rumburka za milý balíček s materiálem na ruční práce, manželům Voženílkovým ze Šluknova za pěkný dárek a dalším lidem z Lipové, Mikulášovic, Velkého Šenova, Šluknova, Rumburku, ale i Děčína a Ústí nad Labem. Věřte, že nejkrásnější přání byla podepsána prostě - "Honzík a maminka", "stará paní z Rumburka" nebo jen "kamarádka". Všechna vaše přání našla svého adresáta. Přišla k lidem, kteří už nemají rodinu, nebo o ně jejich příbuzní nejeví zájem.
Zavřete oči a představte si neznámou ženu nebo starého pána, jak nevěřícně bere do ruky barevný obrázek s motivem Vánoc, jak se začíná usmívat, obrací pohlednici, a protože neumí číst, nechá si donekonečna předčítat přání krásných svátků - právě pro něj. I se zavřenýma očima uvidíte to štěstí... Kéž i Vás hřeje na duši!
Za všechny obyvatele i zaměstnance upřímné díky
