autor:
Josef Eder
V posledních měsících bylo v Rumburských novinách otištěno několik článků v bolševickém stylu. Začal jsem se divit. Nejdříve tomu, že místní tisk, který by měl informovat o dění v místě, dává prostor pro politicky motivované články autorům, kteří si z něj dělají hlásnou troubu své ideologie. Potom jsem se divil podruhé, když ve významném dnu pro bolševiky (7. listopad - VŘSR) byl použit článek R. Kouckého skoro jako úvodník. Kdybych podezíral redakční radu, řekl bych, že tento článek byl použit jako protiváha první straně novin. A potřetí jsem se divil, že se v Rumburku, který je místem několika středních škol a pyšní se širokou základnou demokraticky smýšlejících stran, nenašel nikdo, kdo by dokázal odpovědět na invektivy, směřující na samou podstatu demokracie. Článek R. Kouckého "V minulosti lze hledat poučení" je takovýchto invektiv plný. Hned v úvodu jsem zaznamenal, jak velice leží autorovi v žaludku ministr obrany, když již ve druhém svém veledíle upozorňuje na to, že nabídl území naší republiky k vybudování raketové základny k vedení "Hvězdných válek". To upozornění v titulku článku, že lze hledat poučení, bych jako pamětník doplnil pouze slovy: z krizového vývoje - a jsem doma. Tak zněl totiž název pamfletu ÚV KSČ po roce 1968, kdy nám soudruzi vymývali mozky a do funkcí se vraceli ti, o kterých jsme si mnozí mysleli, že zmizeli v propadlišti dějin a nebudou již nikdy řídit náš život. V roce 1968 to byla sice Komunistická strana Československa, která hledala cestu ven z toho marastu, do kterého nás v roce 1948 zavedla, ale opět to byla tato strana, která zklamala drtivou část obyvatelstva a zavelela k ústupu. To, že autor píše, že většina obyvatel byla spokojenější než nyní, bych mohl komentovat tím, že jim nic jiného nezbývalo. Většina obyvatel musela pracovat, vydělávat a živit rodinu a kdyby jen trochu byla nespokojena, se zlou by se potázala. Sbor národní bezpečnosti, prokuratura, soudy a v neposlední řadě i StB byli vždy připraveni. V té době existovala v našem národě snad největší přetvářka v jeho historii, a to já a mnoho jiných pokládáme za největší devastaci. V té době si strana komunistů nadělala také největší počet oportunistů.
Polistopadový vývoj se autoru R. Kouckému nelíbí. Nelíbí se mu však ani "taky komunista" Gorbačov, který soudě podle následujícího textu vlastně "zradil komunismus". Spíše mu však vadí to, že "Gorbi" nepřispěchal znovu s tanky na pomoc několika ostatním ideologickým dobrodruhům jako v roce 1968. To by se to vládlo! A možná i pod nyní tolik proklamovaným komunistickým heslem: S lidmi, pro lidi.
Osobně mu nevěřím a doporučuji čtenářům Rumburských novin doplnit si k němu: Sliby - chyby.
