autor:
R. Koucký, Rumburk
Nedávno skončilo nejpočetnější shromáždění hlav států a dalších hodnostářů z celého světa. Zatím není jasné, zda utracené miliardy přispějí k míru nebo nás opět přiblížily k událostem, které jsou již historií. Chápu, že většina našich občanů se ă"o politiku" nezajímá. Ono už za starých časů platilo "Modli se a pracuj". Jenomže to je přesně to, co si přejí vládnoucí vrstvy. Přijdi občane jednou za 4 roky k volbám a o víc se nestarej. Podporuje to i naše televize. Dozvíme se kdejakou senzaci, o haváriích a vraždách či duchaplné názory politiků, ale objektivní a kvalitní komentáře chybí. O "Samitu" NATO jsme se dozvěděli, že se posílí jeho vliv v Evropě, pomocí sil rychlého nasazení, které má mít k dispozici každá členská země, ale proti komu a proč? Boj proti terorismu začíná být obehranou písničkou. Ani slovo o tom, že Rada bezpečnosti OSN je jediným orgánem, který podle čl. 51 charty může dát svolení k vojenskému zásahu proti jinému svrchovanému státu. I v naší zemi dosud platí zákon "Na ochranu míru" z r. 1953, který naši politici v posledních deseti letech již několikrát porušili, včetně uvedené Charty OSN. Ptejme se, co je příčinou takového svévolného jednání států. Již 200 let je známo, že každá válka je pouhým pokračováním politiky jinými násilnými prostředky (Clausewitz). Pátráme-li např. po příčinách druhé světové války, byla nacistická ideologie a touha po světovládě využita k likvidaci socialismu ve světě, když se nepodařilo hospodářským embargem a izolováním tehdejšího Sovětského svazu dosáhnout cíle. Navíc se Německo stávalo vážným konkurentem ostatních kapitalistických zemí. To platí i o poválečné politice "studené války". Ta skončila porážkou socialismu v Evropě a Rusko již není nepřítelem, spíše nežádoucím konkurentem. Přes obrovské vnitřní potíže zůstává i nadále velmocí se silným vlivem především v Asii, kde se nachází i Čína s miliardou obyvatel vlastnící jaderné zbraně (obdobně jako Indie a Pákistán).
Schválené rozšíření NATO o pobaltské země a Rumunsko. Znepokojující je i vývoj v ostatních částech světa. Obsazení Afganistánu Američany umožnilo získat USA strategické postavení v blízkosti hranic s Čínou. Díky novinářům, kteří pro nás čtou a překládají články ze zahraničního tisku, si můžeme utvořit celkem objektivní představu o dalších událostech, které nastaly po 11.9. loňského roku. Ponecháme-li stranou rozporuplné informace a spekulace o skutečných příčinách této tragické události, je zřejmé, že funguje jako spouštěcí mechanismus pod záminkou boje proti terorismu ve světě. Je třeba vidět, že to, co je vydáváno za národní zájmy, je k prospěchu především velkých kapitálových společností vyrábějících válečný materiál. Systém dvou politických stran, které se v USA střídají u moci, umožňuje, aby ve vrcholných funkcích včetně prezidenta vládli akcionáři těchto velkých společností a v jejich prospěch je vedena i zahraniční politika. Těmto cílům slouží i NATO, i když v řadě členských zemí se občas projevuje nechuť podporovat výhradně zájmy Američanů. Lze doložit, že po nástupu nového prezidenta USA před dvěma lety dochází k zásadním změnám. Je zrušena smlouva o zákazu budování protiraketové obrany a přípravy k její realizaci, dochází k navýšení vojenského rozpočtu a ke změnám strategické koncepce. Končí strategie zdržování a odstrašování protivníka a připouští se možnost zaútočit kdekoliv jako první s použitím všech prostředků. Skutečnost, že USA dosud neratifikovaly smlouvu o zákazu zkoušek jaderných zbraní, umožňuje vývoj nových prostředků. Zprávy hovoří o zbrani, která má sloužit jako nukleární ničič bunkrů, či zcela nové geonukleární zbrani schopné zničit celé kontinenty.
To, co nyní ohrožuje světový mír, jsou přípravy na vojenský zásah proti Iráku. Již druhý útok v r. 1990 znamenal pro lid této země nesmírné utrpení. Nebyly to jen statisíce mrtvých civilních obyvatel v důsledku bombardování, ale v dalších letech umírají další tisíce na následky války. Irák nesmí těžit více ropy, než kvótu výměnou za potraviny, kterých je v zemi nedostatek. Lidé, a především děti umírají na následky použití střel obohacených uranem, kterými Američané ničili tanky a objekty. Zřejmě byly ve válce použity i bojové plyny. V současné době mají inspektoři najít důkazy, že Irák vyrábí zbraně hromadného ničení. Paradoxní je, že před 15 lety získal Irák chemické zbraně od západních zemí a použil je ve válce proti Iránu. Účel světí prostředky, ale o to ve skutečnosti nejde. Není bez zajímavosti, že se v této oblasti nachází stát Izrael, který skutečně vlastní arsenál atomových zbraní, údajně třetí největší na světě. Samozřejmě to odporuje smlouvě o nešíření atomových zbraní, kde se 5 původních vlastníků zavázalo, že nepřipustí jejich rozšíření na další země. Nevadilo také, když před rokem Pákistán ohlásil zkoušky raket, schopných nést jadernou nálož. Pokud by Američané ovládli Irák, který by měl přijatelnou vládu, znamenalo by to i přístup k jedněm z největších zdrojů ropy na světě. Jde i o to, že USA patří k největším spotřebitelům této suroviny, ale většinu dováží ze zahraničí. Bez zajímavosti nejsou také některé údaje o hospodářství USA. Po druhé světové válce země, které všichni dlužili, ale v r. 1993 činil zahraniční dluh USA 700 mld. USD a v r. 2001 31 bilionů USD (ročně tento dluh roste o 2,2 bilionu USD). Není všechno zlato, co se třpytí!
Pozn. redakce: Protože se do redakce ozvali někteří čtenáři, kteří měli výhrady ke zveřejňování článků pana Kouckého, sdělila jsem mu tuto skutečnost. Autor čtenářům vzkazuje, že vítá jakoukoliv připomínku a rád na ni odpoví.
