autor:
Rostislav Koucký, Rumburk
V době předvolební se "občanem" oháněl kdekterý politik ve snaze získat jeho hlas a letošní léto nebylo zdaleka tak "vysmáté", jak ho prezentovala svým posluchačům televize Nova. Mnozí politici ztratili svůj úsměv a humor v okamžiku, kdy se dozvěděli výsledky parlamentních voleb. Občané jsou nespokojeni s tím, jak bylo naloženo s jejich hlasy. Většina rozhodla o tom, aby se politický vývoj v naší zemi posunul směrem doleva, ale již složení nové vlády tomu neodpovídá. Vážný signál dala politikům téměř polovina občanů, která k volbám nepřišla. Určitě mezi nimi bylo mnoho těch, kteří se z různých důvodů odmítli zúčastnit této "hry na demokracii" na základě zkušenosti, že pravice bude ve skutečnosti vládnout dál. Tyto pojmy, levice a pravice, slyšíme často v různých diskuzních pořadech, ale vede to spíš k nejasnostem. Pravicoví politici zde často označují levici za jakési spiklence, kteří tajně připravují jakýsi "převrat". Pravdou ovšem je, že již od dob francouzské revoluce v 17. století hájí pravice zájmy kapitálových vlastníků a ti je štědře podporují, v parlamentu prosazuje zákony, které vytvářejí co nejpříznivější podmínky pro jejich podnikání (co nejnižší daně, výhodné státní zakázky, levnou pracovní sílu, volný pohyb kapitálu a další). Levice pak většinou hájí zájmy zaměstnanců, důchodců a dalších sociálně slabších vrstev. Jde jí především o vytváření podmínek pro fungování sociálně spravedlivější společnosti. Vychází z toho, že nové hodnoty jsou vytvářeny pouze v procesu materiální výroby, že při burzovních spekulacích a jiných finančních transakcích žádné nové hodnoty nevznikají, že zde dochází pouze k přerozdělování již vytvořených hodnot a kapitálu. Ani stát žádné hodnoty nevytváří, naopak příliš mnoho dobře placených státních úředníků, výdaje na zbrojení (armádu a policii) a další vedou k narůstání státního dluhu. (Vlády spotřebovávají více než získávají na daních a z výnosů státních podniků, proto je i málo pravděpodobné, že by v našich podmínkách bylo možné uskutečnit prohlášení dnešní nejsilnější vládní strany o sociálním státě.) Důkazem jsou i rozdílné představy v nové vládě, jak uhradit škody způsobené povodněmi. Možnost, že by se na tom podíleli milionáři, vyvolala dokonce první vládní krizi. Nakonec na to doplatí ti nejpotřebnější - důchodci, spotřebitelé, učitelé a další.
Jako největší vymoženost po listopadu je uváděna demokracie (jakoby před listopadem žádná neexistovala nebo že méně sloužila lidem). Nedávno jsme se dozvěděli, že pravicový senát zamítl vládní návrh zákona o možnosti všeobecného hlasování a ponechal pouze jednorázovou možnost vyjádřit se ke vstupu do Evropské unie. Pokud takový zákon bude platit, bude naše demokracie nadále kulhat na jednu nohu - bude chybět prvek přímé demokracie, ve většině kapitalistických zemí běžný a občané i nadále nebudou mít možnost se vyjádřit k závažným vnitropolitickým a jiným problémům. Současně to vytváří podmínky pro to, aby hrstka politiků, zvolená jen nízkým procentem oprávněných voličů, mohla diktovat svou vůli celému národu. Například po listopadu se nikdo neptal, zda občané chtějí žít v kapitalismu či jiné formě politicko-ekonomického uspořádání. Rovněž rozhodnutí pravicových politiků o rozdělení republiky či vstupu do NATO byla tak závažná rozhodnutí, že by o nich měli rozhodnout občané.
Veřejnost nedávno šokovala zpráva, že ministr nové vlády nabídl Američanům, aby na území naší republiky byla vybudována základna protiraketové obrany, aniž by se k tomu mohli vyjádřit volení zástupci lidu. K pochopení závažnosti takového kroku je nutno se vrátit do 70. let minulého století. Tehdy ještě probíhaly "závody ve zbrojení" mezi východem a západem. Obě strany měly k dispozici tak obrovské množství ničivých prostředků, že jejich použití by znamenalo zánik civilizace. Američané to tehdy chtěli řešit vybudováním systému protiraketové obrany, což by jim umožnilo zničit rakety protivníka ještě za letu na oběžné dráze a pak zaútočit vlastními prostředky. To tehdy mohlo vést k tomu, že obdobný systém by vybudoval i Sovětský svaz a nastala by patová situace. Vzhledem k nákladnosti projektu byla pak uzavřena dohoda o "zákazu budování protiraketové obrany", která platila až do loňského roku, kdy byla ze strany USA vypovězena. Ti se také nyní rozhodli takový projekt uskutečnit. Situace je nebezpečnější o to, že atomovými zbraněmi disponují i další země, jako je např. Čína, Indie či Pákistán. Pokud by v naší republice byla vybudována taková základna, nesporně by se v případě krize stala terčem a důsledky pro obyvatele naší země lze jen těžko odhadnout.
Závažným problémem, který neumí současná kapitalistická společnost řešit, je mimo sociální otázky, rovnost před zákonem a vymahatelnost práva. Občan jen nechápavě sleduje, jak celá řada závažných provinění, vraždy i majetkové trestné činy, nejsou vyřešeny ani za několik let. Jeden soud vynese na základě důkazů rozsudek, ale po odvolání u jiného soudu svědci náhle ztrácí paměť, ztrácí se dokumenty a delikvent je nakonec osvobozen pro nedostatek důkazů či z nepochopitelného důvodu je mu udělena milost. Přes proklamovanou rovnost mají větší šanci na osvobození ti, kteří si mohou dovolit drahé advokáty. Základy k tomu byly položeny již počátkem devadesátých let, kdy jako projev nesvobody byla odmítnuta povinnost, aby se občan živil vlastní prací. Všichni ti drobní podvodníčci a zlodějíčkové, kteří dříve byli trestáni, získali úplnou volnost a miliardové podvody dodnes vláda splácí zahraničním majitelům bank jako "špatné úvěry". Zárukou zlepšení celkové morálky by měla být mladá generace, ale vývoj je opačný. Tisíce mladých absolventů škol, kteří nenajdou zaměstnání, snadno podlehnou lákadlům kolem sebe. Je otázkou, proč si stát platí drahé politiky, když závažné společenské problémy neumí řešit. Občan se tedy právem ptá: kdy se to změní?
