Nechci se zařadit mezi ty, na které platí úsloví, že po bitvě je každý generálem. Jsem pouze plukovník a navíc v záloze. Do roku 1993 jsem byl velitelem 11. vojenského záchranného pluku CO ve Varnsdorfu. Tento útvar byl předurčen (v období míru) k provádění záchranných a prvořadých likvidačních prací při živelných pohromách a velkých průmyslových haváriích. Měli jsme zpracovány plány a cvičili zásahy v několika variantách na různé důležité objekty. Vzhledem k dislokaci je zřejmé, že jsme byli první a nejdůležitější v tehdejším Severočeském kraji a naše pozornost byla věnována především "chemičkám" a Labi. Bylo samozřejmé, že byla navázána a udržována součinnost s nevojenskými silami fungujícími v republikovém systému civilní obrany.
Když si vybavím, jakou technikou a silami můj pluk disponoval a jaké prostředky mohly poskytnout ostatní útvary ČSLA a pak slyším z úst náčelníka generálního štábu, v době vrcholící povodně, že armáda nasadila dva tisíce vojáků, 7 vrtulníků a slovy "čtyři" vyprošťovací tanky, chtělo se mi smát a zároveň brečet. Vím, že to není jeho chyba, ale celého společenského systému, který se od převratu zmohl pouze na přejmenování civilní obrany na ochranu a na znebojeschopnění celé armády.
Se zájmem nyní budu sledovat, jaké příčiny nám budou předloženy, po vyšetření zatopení pražského metra, které mělo odolat nejen jaderným úderům na Prahu, ale i zatopení města při protržení vodních děl vltavské kaskády.
Už v roce 1997, při záplavách na Moravě, se ukázalo, že vázne informační systém, že nejsou ujasněny kompetence vysokých funkcionářů, že chybějí odborníci na řídících místech, že nejsou řádně zabezpečeny škodliviny v různých "fabrikách" atd. A nyní, pět let poté, navíc vypověděla službu dříve vybudovaná zabezpečovací zařízení, z důvodu neprováděné údržby a někde i nezvládnuté obsluhy. Je pochopitelné, že v systému založeném na tržním mechanismu, nepřináší zisk údržba a obnova zařízení majících chránit naše obyvatelstvo. Nechce se vynakládat miliony a tak nyní nastoupí miliardy.
Jak jsme byli hloupí, když jsme za minulého režimu tajili, jak máme zabezpečeny děti v jeslích, mateřských školkách, jak obyvatelstvo v blízkosti průmyslových objektů, ale i u zimních stadionů atd. Tato katastrofa mně osobně však přinesla jedno nové zjištění, se kterým jsem ve své řídící práci dříve nepočítal. Nikdy jsem nepochyboval o nasazení vojáků, ale že civilní složky, zvláště hasiči, policie, zdravotníci, technické služby a dobrovolníci, prostě všichni, kteří se přímo rvali s tím rozběsněným živlem, jsou schopni vynaložit tak enormní úsilí. A nejen oni si zaslouží, aby o jejich dalším žití rozhodovaly kompetentní osobnosti.
Ing. Vladimír Reiber kandidát do Senátu ČR za KSČM