autor:
Autorka si přeje zůstat v anonymitě
Život přináší člověku mnoho krásného, ale i bolestného. To první rádi přijímáme, to druhé nás obvykle zaskočí. Kdo by také čekal, že se k němu osud zachová tak macešsky? Vždyť jsme poctivě pracovali, vychovávali děti, byli jsme chudí, ale nekradli jsme. Stáří nás nelekalo. Těšili jsme se, že už nebudeme spoustu věcí muset, zato mnoho nového moci. Jenže posléze je všechno jinak. Přijde nemoc. Třeba i taková, o jaké jste vůbec neslyšeli. Ano, na odpočinek máte spoustu času. Jenže je to odpočinek vnucený. Nemůžete totiž dělat nic jiného. Váš stav se neúprosně zhoršuje, sužují vás bolesti. Zájem okolí postupně slábne...
Mnoho jsem slyšela o sestrách z NOEMY. Vždycky samou chválu. Dnes mohu potvrdit, že jsou to snad převlečení andělé. Vnesly do mého smutného života celé moře lidskosti, pochopení a podpory. Najednou mé dny nejsou jenom šedivé, protože se těším na každou jejich návštěvu, která rozjasní celý pokoj a potěší moje srdce. Díky vám, sestřičky, za všechno!
