autor: Helena Menšíková
Ve středu 5. června 2002 zemřel v den svých osmapadesátých narozenin o patnácté hodině (tak významné pro křesťany) rumburský občan, farní kostelník a znalec betlémového řezbářství pan Karel Pietschmann. Nejcitelněji bude tohoto skromného, nenápadného a pokorného člověka postrádat rumburská farnost, kde se po několik desetiletí staral o kostely, loretu i všechny okolní kapličky. Kněžím, kteří se zde v průběhu let vystřídali, byl neocenitelnou oporou - znal bezpečně celoroční liturgický provoz a s pečlivou péčí připravoval každodenní mše, poutě i velké církevní slavnosti.
Za všechny věřící i za nynější i bývalé kněze, kteří přišli v hojném počtu v den pohřbu do jeho působiště nejmilejšího, děkanského kostela sv. Bartoloměje, se s panem Pietschmannem rozloučil otec Dibelka: "Až nyní, kdy již není mezi námi, dokážeme ocenit obětavost a hlubokou neokázalou víru, se kterou sloužil Bohu a rumburské farnosti. Patřil k těm lidem, kteří jsou jen velmi těžce nahraditelní. Děkujeme, pane Pietschmanne." Pracovnice rumburského muzea se v oznámení pro list betlemářů vyjadřují obdobně: "S lítostí oznamujeme, že opustil naše řady 5.6.2002 Karel Pietschmann, jeden z největších znalců betlémového řezbářství Šluknovského výběžku, který se seznámil s mnohými řezbáři "Niederlandu" osobně. Jeho cenné zkušenosti a obsáhlé vědomosti nám budou citelně scházet.
Karel Pietschmann sehrál nezastupitelnou roli při počátcích vystavování rozsáhlého Schützova betlému v rumburském muzeu, stejně jako při vystavování kapucínského betlému Antona Müllera v kostele sv. Vavřince. Ačkoli byl sám nemocen, postavil klášterní betlém v zimě roku 2000-2001, a to se mu také stalo osudným. Nebýt jeho péče, místní betlemářství by se tak viditelně neprosadilo.
Nikdy nezapomeneme a budeme se snažit se ctí pokračovat v jeho šlépějích."
K. Pietschmann (vlevo) připravil poutní bohoslubu v loretě. Foto: P. Zápotocký