autor:
Mgr. Gabriela Bártíková
Pod pojmem extremismus jsou zahrnovány aktivity se zpravidla ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Extremismus je politologický, případně kriminologický pojem, nikoli tedy právní. Nelze jej zaměňovat s termíny jako např. "teroristický", "kriminální" apod. Je vžitým pojmem pro krajně vyhrocené, nepřátelské postoje k demokratickému systému. Často přechází v aktivity, které působí destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem antagonistickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií).
Extremismus obvykle používá tyto instrumenty: historický revizionismus, sociální demagogii, aktivismus, verbální až fyzické násilí vůči oponentům a vůči apriori definovaným sociálním skupinám.
Ve světové politologické literatuře se obvykle rozlišuje extremismus levicový a pravicový a dále náboženský, ekologický a v (některých případech) národnostní. Poslední tři formy extremismu se v čisté, jednoznačně identifikovatelné formě v ČR v posledních letech nevyskytly. V naší zemi převažují skupiny pravicových extremistů. Ti se inspirují a používající v prvé řadě majoritně nacionální, rasovou, etnickou zášť a sympatizují s historickým fašismem a nacismem. Levicové extremistické skupiny jsou motivované především záští sociální, třídní. Sympatizující s historickým komunismem nebo anarchismem. Někdy je dělítko mezi těmito typy extremistů značně obtížné.
Pod pojmem kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí se rozumí jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho pohnutkou je apriorní nenávist, která vyplývá z příslušnosti adresáta útoku k rase, národnosti, náboženství, třídě či jiné sociální skupině. Specifickým typem zařaditelným do této kategorie kriminality je také kriminalita proti symbolům či představitelům existujícího společenského systému, je-li motivovaná apriorní nenávistí vůči němu. V praxi se může jednat především o následující trestné činy: obecné ohrožení; násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci; hanobení národa, rasy a přesvědčení; podněcování k národnostní a rasové nenávisti; výtržnictví; vražda; ublížení na zdraví; omezování osobní svobody; vydírání; omezování svobody vyznání; porušování domovní svobody;porušování svobody sdružování a shromažďování; poškozování cizí věci; genocidium; podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů; persekuce obyvatelstva.
