autor:
Mgr. Gabriela Bártíková
Hluchoslepota je současné postižení sluchu a zraku, které je závažné do té míry, jaké nositeli způsobuje problémy ve sféře psychické, sociální či v souběžných situacích všedního života. Vyznačuje se nutností individuálního a specifického přístupu k osobám takto postiženým, a to jak v otázce výchovy, tak v oblasti vzdělávání a sociální rehabilitace. Tyto postižené osoby tvoří různorodou skupinu, kde postižení každého jedince závisí na délce projevu smyslového poškození a na jeho stupni. Jsou postižení jedinci, kteří se poměrně dobře adaptovali na život se svým handicapem a patrně by se za hluchoslepé neoznačili. Existují také lidé, kteří se subjektivně cítí (i při relativně mírnějším kombinovaném smyslovém postižení) skutečně hluchoslepými, neboť se jim dosud nepodařilo vážnou vadu společensky a psychicky akceptovat a kompenzovat.
Vyhláška č. 30/2001 Sb. Ministerstva dopravy a spojů, která soustřeďuje pravidla provozu na pozemních komunikacích a řízení provozu na pozemních komunikacích, schválila 10. ledna 2001 s účinností od 31. ledna 2001 speciální označení pro hluchoslepé osoby, které mají důležitou pomůcku pro pohyb po veřejných prostranstvích, ulicích, na přechodech, a to červenobílou hůl.
Až doposud hluchoslepí používali hůl bílou, která je označením nevidomé osoby. Hluchoslepým lidem se často stávalo, že např. na přechodech nereagovali na výzvy řidičů nebo nerozeznali nabídnutou pomoc ze strany veřejnosti, což vedlo k nedorozumění a někdy šlo i o bezpečnost hluchoslepého.
Červenobílá hůl bezprostředně upozorňuje veřejnost na to, že má před sebou hluchoslepého člověka, je tedy symbolem ztížené komunikace. Hůl s bílými a červenými pruhy umožňuje hluchoslepým občanům pohybovat se bezpečněji po městech i v dopravě. Těmto postiženým lidem tak přináší větší pocit jistoty a více respektu ze strany veřejnosti.
Zdroj: Občanské sdružení Lorm pro hluchoslepé, které aktivně působí na našem území od roku 1991.
